LISTOPAD 1989 - Návrat Česka do mezinárodních ekonomických struktur měl hlavně psychologický význam

PRAHA (MEDIAFAX) - Návrat Československa a později České republiky do mezinárodních ekonomických organizací měl podle člena bankovní rady České národní banky (ČNB) Mojmíra Hampla hlavně psychologický a symbolický význam. Podle Hampla ale i tento význam měl také ekonomické efekty.

Česká republika (resp. ČSFR) od listopadu 1989 vstoupila do řady finančních a ekonomických nadnárodních organizací, které pomáhají hospodářskému vývoji České republiky. Mezi nejvýznamnější ekonomické organizace, jejichž je Česká republika aktuálně členem, patří Mezinárodní měnový fond (MMF), Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a Světová obchodní organizace (WTO).

"Být členem klubu s dobrou značkou znamená být tak vnímán nejen ostatními zeměmi, ale i soukromými investory," uvedl Hampl. Podle něj měl fakt, že Česko postupně vstupovalo, či se "vracelo" do institucí typu MMF, Světové banky, nově z řízené Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD), OECD nebo GATT (pozdější WTO) mělo však i přímé ekonomické efekty, jako například možnost čerpání půjčky MMF na začátku ekonomické transformace.

Světová obchodní organizace vznikla 15.dubna 1994 (resp. 1.1.1995) přeměnou z Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), Česká republika patří k zakládajícím členům WTO. Základním cílem WTO je snaha o definici mnohostranně závazných pravidel mezinárodní obchodu, jeho liberalizace (odstraňování překážek), zajištění transparentnosti a stabilnosti obchodu mezi členy WTO. Organizace je místem pro obchodní vyjednávání mezi členy, řešení sporů vyplývajících z obchodu a konfliktních zájmů v rámci organizace.

Členem Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj je Česká republika od 21. prosince 1995, aktuálně tak patří mezi třicet států spojených v organizaci. Hlavní současnou činností OECD je spolupráce na programech a analýzách při využití kvalitních statistických dat. Smyslem OECD je na základě zkušeností členských zemí hledat řešení, jak zlepšit jednotlivé vládní politiky.

Do Mezinárodního měnového fondu vstoupilo Československo již ve 40. letech minulého století, v roce 1954 pak bylo členství pozastaveno z důvodu provedené měnové reformy komunistickým režimem. Někdejší ČSFR pak opětovně do MMF přistoupila 20. září 1990, k 1.1.1993 bylo zajištěno nástupnictví obou nově vzniklých států v těchto institucích. V roce 1993 poskytl MMF České republice půjčku 177 milionů SDR (měnová jednotka MMF) na podporu platební bilance v souvislosti se zavedením vnitřní konvertibility a strukturálních adaptací ekonomiky. Tuto půjčku Česká republika splatila v předstihu v roce 1994.

Česká republika patří k zakládajícím členům Evropské banky pro obnovu a rozvoj, která byla založena v roce 1990, v období od roku 1992 do roku 2004 dosáhl kumulovaný objem projektů EBRD v ČR jedné miliardy eur.

Vstupem do Evropské unie se Česká republika stala členem Evropské investiční banky (EIB). Od roku 1992 do 30. 9. 2009 uzavřela EIB v České republice úvěrové smlouvy 11,9 miliard eur (457 miliard korun), z čehož přibližně 50 procent úvěrů bylo určeno veřejnému sektoru.

Kromě zmíněných organizací je Česká republika členem i Světové Banky (WB), Rozvojové banky Rady Evropy (CEB), Mezinárodní banky hospodářské spolupráce (MBHS), Mezinárodní investiční banky (MIB) a spolupracuje s Nordickou investiční bankou.

Podle Hampla se ČR v průběhu času v rámci některých mezinárodních organizací "graduovala", tedy povýšila ze statutu rozvíjející se země na zemi rozvinutou (např. ve Světové bance nebo EBRD) a fakticky se tak stala zemí, která nejenže dle očekávání nebude potřebovat pomoc ostatních, ale bude spíš na straně těch, kteří ostatním pomáhají.

"Platí to i dnes, ČR se třeba aktivně účastní navyšování zdrojů v MMF, či dokonce poskytuje sama bilaterální půjčky ´potřebnějším´, jako v případě Lotyšska. Takže je to obrovský kus transformační cesty. Je samozřejmě fakt, že dívat se na nějakou instituci zdálky a toužit po členství, je úplně jiná optika, než být uvnitř, instituci znát a dívat se na ni znalým okem mnohem kritičtěji. Dnes jsme naštěstí už v tomto stadiu. A podle mě je nepochybné, že je lepší být uvnitř a přijít o růžové brýle, než být venku a toužit se s růžovými brýlemi dostat dovnitř. Ne všechny země, třeba z bývalého Sovětského svazu, měly takové štěstí,“ uvedl Hampl.

Vojtech Kristen, kristen@mediafax.cz