Václav Senjuk (AliaWeb)

Media žurnál č. 9/10 | 03.01.2001 13:19:25

NOVINÁŘI A KONKURENCE - EU ZNEVÝHODŇUJE ZÁKONEM O KONKURENCI VOLNÉ NOVINÁŘE

Dokument:

Zpráva o jednání zástupců Evropské federace novinářů se zástupci DG-Competition

(Directorat General pro věci konkurence, antimonopolních zákonů atd. při Evropské komisi - pozn. překladatelky)

S ohledem na 100 000 volných novinářů organizovaných v evropských novinářských uniích a na značné množství neorganizovaných volných novinářů pracujících pro mediální průmysl, Evropská federace novinářů by chtěla upozornit na jisté znevýhodnění vytvořené zákonem o konkurenci, který dramaticky zasazuje rány této skupině.

Je to strach z důsledků, který hraje roli při obhajobě individuálně pracujících volných novinářů v některých kategoriích, u komerčních firem a v průmyslu.

Jsme oprávnění hovořit o problémech týkajících se volných novinářů v mediálním průmyslů, konkrétně těch pracujících v tradičních médiích, tisku a vysílání.

Existuje množství ostatních liberálních profesí jako hudebníci, herci, baviči atd., kteří pracují nezávisle na základě volného povolání. Nové technologie dále vytváří tisíce liberálních profesí, pracovníků, kteří nejsou nebo nemohou být zaměstnanci v tradičním slova smyslu.

Hovoříme o skutečně širokém sektoru a vzrůstající počet pracujících tohoto typu byl již zaznamenán například v Rezoluci Komise pro Sociální politiku (COM 2000/379 final).

Status volného novináře

------------------------

Vzhledem k našemu průzkumu můžeme definovat volné novináře ve čtyřech hlavních skupinách:

1. VSBs aneb Very Small Businesses (VMŽ - velmi malá živnost - podnik).

Je to obvykle systém, kdy firma svobodně stanovuje ceny za své služby.

2. Contract workers - smluvní pracující. Smluvní pracující je ten, kdo bere kratší či delší závazky (objednávky) od jednoho zaměstnavatele. Tito pracovníci se stávají časem srovnatelnými se zaměstnanci. Po skončení smlouvy často opět pracují jako tradiční volní novináři. Formy práce jsou rozličné - od hodin nebo dní, po týdny či měsíce.

3. Pigistes, což je speciální statut vzhledem k francouzskému zákonu, který dává pigistům stejný status jako zaměstnancům, co se týče sociálních plateb (platba v nemoci, důchod, vyrovnání za dovolenou atd.), hrazených zaměstnavateli. Jinak pigisté zásobují svobodně různé vydavatelské domy a dostávají zaplaceno od počtu řádek (pige) nebo od počtu slov.

4. Svobodní novináři, znamenající tradiční cestu zásobování různých vydavatelských domů, vysílacích společností buď na objednávku (úvazek) nebo vlastní nabídkou příspěvků. Zde je hlavní otázkou prodávání práv pro publikování každého kusu práce, autorem, editorem, novinářem vedoucím rozhovor, fotografem nebo dalším obrazovým přispěvatelem.

Poslední a největší skupina volných novinářů je v nejzranitelnější pozici. Značně velké množství z nich ve skutečnosti má pravidelného zaměstnavatele - nebo klienta, chcete-li, a jsou pozicí velmi blízko k zaměstnanci s pravidelným platem (ve smyslu ‚odvádějí stejnou práci, mají stejné odpovědnosti a povinnosti‘ - pozn. překladatelky). S jediným rozdílem - jejich příjem je založen na jednotlivých poplatcích za splněnou objednávku.

Sociální statut volného novináře

--------------------------------

Freelance Expert Group (FREG - Expertní skupina pro volné novináře) při Evropské federaci novinářů (EFJ) vytvořila dvě pozoruhodné studie o ekonomickém a sociálním postavení volných novinářů.

První studie (Sociální postavení volného novináře I/1997) přináší jasné důkazy o tom, že pracovat jako volný novinář přináší mnohem méně příjmu než pracovat jako zaměstnanec redakce, v některých zemích dokonce méně než polovinu (příjmu zaměstnance - pozn. překladatelky) Volní novináři někdy pracují i 60 hodin týdně a stále nemají prostředky na dovolenou či na přestávku v práci. Nemoc, příležitostná nezaměstnanost, mateřství atd. "to se prostě volného novináře netýká”! – Protože na tu dobu nemá k dispozici žádnou finanční náhradu. Přístup k dalšímu vzdělávání, absolutně potřebný v měnícím se světě médií, je pro mnohé uzavřen vzhledem k nedostatku – jednoduše peněz.

Ve světle jmenované studie můžeme označit volné novináře za "chudáky evropského pracovního trhu".

Druhá studie (Sociální postavení volného novináře II/1999) se soustředila na daňové praktiky a penzijní systém. Volní novináři jsou přijímáni národními (daňovými) úřady rozporuplně. Daňové úřady často shledávají volné novináře výdělečně činnými osobami beroucími plat (wage earners), které mají jen malé nebo žádné právo odepsat si profesionální náklady. Mnoho profesních nákladů jako například počítač je shledáváno "osobní zálibou v internetu"!

Na druhou stranu penzijní systém zohledňuje volného novináře jako podnikatele.

Existují národní varianty. V některých zemích jsou rozumné systémy (aranžmá) týkající se šetření na penzi, rozumných odpisů, dokonce podílení se na nákladech (klienta?) spolu se zaměstnanci. V jiných zemích jsou zákonem volní novináři nuceni platit nesmyslné sumy peněz s velmi malou návratností při odchodu do důchodu.

S ohledem na sociální a ekonomickou bezpečnost jsou volní novináři ve velice nepříjemné situaci.

Politika zaměstnanosti v EU

--------------------------

Podpora vytváření VSBs - velmi malých živností je jedna z hlavních Priorit členských zemí EU, co se týče zaměstnanosti.

Evropská federace novinářů a její FREG (expertní skupina) shledává toto jako jednu cestu, jak organizovat pracovní trh v médiích.

Přesto pokusy zakládat velmi malé podniky s malou byrokracií nebyly dosud příliš úspěšné.

Na druhé straně tyto Priority navrhují, že nejběžnější a nejsnáze vykonatelný typ smlouvy by měl být inkorporován do zákonů členských zemí berouce v úvahu narůstající rozdílnosti forem zaměstnanosti.

Ve světě médií většina individuálně pracujících volných novinářů sama sebe neshledává obchodníky (podnikateli) a požadavek založit podnik je přijímán mnohými s obavou. Stěží jediný volný novinář pracuje ve "velké firmě volných novinářů". Práce ve sdílených kancelářích (měřítka od 2 do 10 osob) na individuálních základech je na druhé straně nejčastější. (Sdružení podnikatelů, společníků - pozn. překladatelky).

Speciálním problémem jsou falešní volní novináři. Donucování zaměstnanců chovat se jako volní novináři s úvazkem pouze u jednoho vydavatele se stává stále častějším jevem jednoduše proto, že zaměstnavatelé se pokoušejí vyhnout se placení poplatků ze zaměstnanosti a za zaměstnance. To znamená, že zaměstnavatel nemá povinnost odvádět sociální příspěvky za zaměstnance a jejich honoráře jsou nízké. V mnoha případech mladí novináři po univerzitě nebo jiném ukončeném vzdělání, kteří vstupují do profese, jsou nuceni přistupovat k těmto podvodně volným dohodám a taktéž k prodeji svých autorských práv klientovi.

Krátkodobé nebo pevné smlouvy s volnými novináři jsou pokračující praxí v mnoha zemích, praxí v rozporu s ETUC-UNICE-CEEP dohodami.

Tyto praktiky nemohou položit zdravý základ zaměstnanecké politiky Evropy. Chceme divoký pracovní trh? Divoký není totéž jako svobodný nebo anti-trustový, přičemž oba poslední principy shledáváme pozitivními.

Organizovat volné novináře, aby měli minimální úroveň příjmu

-----------------------------------------------------------

Cílem EFJ a jejich členských unií je zorganizovat novináře včetně volných novinářů v jednotlivých národních státech. Kodex chování novináře a etika žurnalistiky by měla být hlavním, úhelným bodem pro každého, kdo produkuje informace pro veřejnost. Neorganizovaní, podplacení, sociálně nezajištěně žijící volní novináři se mohou stát nebezpečím pro objektivní, spolehlivou a multikulturní informaci.

Minimální úroveň příjmů volných novinářů je základem garance, jak se vyhnout divokému trhu a jak zajistit kvalitní média. Domníváme se, že tyto principy jsou v souladu s cíly Evropské unie na vytvoření demokratické a kulturní informací společnosti. Garantovat minimální příjem všem je jedním z cílů Evropské unie.

Z nedávného projevu výkonného ředitele Mezinárodní organizace práce ILO pana Kari Tapioly vyplývá, že globalizace přinesla problémy lidských práv. "Sociální nespravedlnost je rizikem pro společenskou objednávku, proto minimum základních práv musí být garantováno v každé zemi. Konkurence musí být podporována a je potřebná, avšak nikoli konkurence v cenách zaměstnanců nebo života, svobody a zdraví," řekl.

Kolektivní smlouvy, místní smlouvy, minimální doporučení

---------------------------------------------------------

Existují tři cesty, jak garantovat minimální úroveň příjmů volných novinářů.

Pouze několik novinářských unií dosáhlo a ostatní se snaží dosáhnout kolektivní dohody zahrnující volné novináře. Na toto zaměstnavatelé reagují tvrdou opozicí. Typickým příkladem je Itálie, kde vyjednávání kolektivní smlouvy jsou stále ještě zastavena.

Důvod opozice je jednoduše pokus redukovat náklady.

V některých zemích dosáhly unie lokálních smluv pro volné novináře s jednotlivými vydavateli nebo vysílacími společnostmi. Přesto by mělo být obecným právem novinářských unií kalkulovat rozumný minimální poplatek (honorář) pro volné novináře a dostat redakční zaměstnance a volné novináře při uznání principu nediskriminace na stejnou úroveň.

Odkazujeme na rozhodnutí dánského soudu, který definoval skupinu volných novinářů srovnatelně s pravidelně placenými zaměstnanci a následně přiznal národní novinářské unii právo publikovat doporučení o minimálních honorářích.

Co je kartel?

-------------

S ohledem na sociální a ekonomickou situaci evropských volných novinářů nemohou být tito shledáváni překážkou pro volný obchod stejně jako nemůže být konstatováno, že nejsou "tvrdým jádrem" kartelů zasaženi. Opravdové nebezpečí a opravdový kartel můžeme vidět ve fúzích mediálního průmyslu.

Citujeme: "Škoda způsobená kartely ekonomice a zisku zákazníků je značná a je dlouhodobě neodhadnutelná".

Jak bylo již zmíněno, opravdový kartel je obrovská fúze v mediálním průmyslu. Time-Warner-AOL jako příklad jedné z nich, Corbits Billa Gatese, který se právě pokouší převzít všechny evropské fotografické archivy a další práci fotografů, je další. Avšak alarmující vývoj jde celým evropským kontinentem. Zvláště v zemích střední a východní Evropy, z nichž některé žádají o členství v EU.

Odhaduje se, že během několika let bude celý mediální průmysl vlastněn globálně, méně než deseti vlastníky. Domníváme se, že na toto by se měl soustředit DG-competition. Ekonomické kartely jsou závislé na zneužívání pracovní síly – v tomto kontextu je to mediální průmysl těžce zneužívající volné novináře. Jak jsme pochopili, Evropská unie se velice snaží o dobrý trh práce s tak malými ciframi nezaměstnanosti, jak jen to je možné. Zde si pravidla konkurence a zaměstnanecká politika reálně odporují.

Pro zákazníky má nejvyšší důležitost vysoká kvalita informace. Zdravá zaměstnanecká politika včetně ochrany plateb a sociální bezpečnosti volných novinářů a ostatních kreativních liberálních profesí je ve skutečnosti ziskem konzumentů.

Závěry:

A. Komise musí vyjmout liberální profese, mezi nimi volné novináře, z politiky konkurence a respektovat toto jako legitimní sociální politiku, neboť nejde o standardní podnikatelskou (obchodní) sféru.

B. Komise by měla dát pokyny národním úřadům pro konkurenci. Neměl by zde být žádný prostor pro konkurenci co se týče individuálně pracujících volných novinářů (liberálních profesí) nebo velmi malých živností/sdílených podniků svobodných profesí.

C. Komise by se měla soustředit na opravdovou překážku volného obchodu - co se děje s médii prostřednictvím fúzí a koncentrace vlastnictví.

Předložila:

Evropská federace novinářů

Renate Schroeder, tajemnice pro evropské záležitosti

Tutta Runeberg, předsedkyně FREG/EFJ

Michael Hirschler

předseda volných novinářů, Německý svaz novinářů (DJV)

Volný překlad z angličtiny: Irena Válová

K článku zatím nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář