Vánoční večírky nebudou, zvykejte si!

Následující věta zaznívá v článcích, rozhovorech, reportážích a textech otevřeně i skrytě: Češi jdou proti všem. Doslova. Zatímco jedna ekonomicky tzv. vyspělá země za druhou oznamuje, že jejich ekonomika vplula do recese, českým luhům a hájům se všechno zlé vyhýbá obloukem. Naposledy např. oznámené výsledky maloobchodní spotřeby za měsíc září překvapily úplně všechny. Podle zprávy Českého statistického úřadu se totiž maloobchod vzpamatoval a tržby obnovily růst na 5,9 procenta. Z toho se prý dá přečíst, že finanční krize se na tržbách údajně začne projevovat až od října. Radost prý z toho nebudou mít obchodníci, kteří si slibovali bohaté žně na Vánoce.

Možná ale, že toho optimismu bylo hned zkraje až příliš. Nejen proto, že domácí maloobchod v říjnu sice vyhoupl svou výkonnost do plusu, ale ještě v srpnu meziročně klesal o 3,3 procenta. Sezónně očištěné tržby bez motoristického segmentu pak vzrostly podle statistik ČSÚ za stejné období reálně o 0,7 procenta a meziročně o 1,2 procenta. Ekonomové ale varují, zvláště v návaznosti na jiné domácí a světové statistiky, že veselo rozhodně nemá být.

Přesto ale stojí za úvahu a povšimnutí to, jaké recepty ordinují vládní úředníci svým nemocným ekonomikám. Například chorvatská vláda zákonem stanovila, že státní firmy letos se budou muset letos obejít bez vánočních večírků a na příští rok se dokonce plánuje zmrazení růstu platů ve veřejném sektoru. Zajímalo by mě, co by po této zprávě činili za cirkus zástupci českých odborových centrál. Pokud jsou dostupné informace správné, ti chorvatští zůstávají v nestávkovkém klidu. Navíc, chorvatská vláda slíbila, že příští státní rozpočet bude vyrovnaný, nebude tedy utrácet. Zkrátka, nesmí se nic zbytečně projíst. Což o to, lidé – voliči to ocení a budou si jistě říkat: Wow, to slovo, to se mi líbí.

Je ale tahle vize uskutečnitelná a přinese skutečně kýženou prosperitu, resp. přečkání nejhorších časů se zdravou kůží? To je otázka. Ekonomické teorie jsou úžasné v tom, že na základě „odžitého“ předpovídají to, co se asi může stát. Tak tedy, pokud by Chorvatsko, ke kterému by se jistě přidaly i další státy, začalo omezovat drasticky výdaje státu do ekonomiky v časech celosvětového snížení poptávky, není jistě nutné pro většinu čtenářů dodávat výsledek tohoto snažení. Tudíž – Chorvatsko by zajistilo své cíle oznámeným šetřením a požadavky na vyrovnaný rozpočet zřejmě velmi těžce, leda by existovalo na ekonomické mapě světa zcela samo. Můžeme jistě teoretizovat dál, co a jak udělat, ale v okamžiku státních zásahů tohoto typu dlouhodobě nic dobrého nečekejme. Krátkodobě se výsledky možná dostaví. Jenže, je lepší krátká silná krize, nebo pomalá, ale dlouhá agónie?

Zpět ale do reality. Otázka může stát tedy tak, zda mají firmy utrácet a nakupovat vánoční dárky, i když vědí, že se krize blíží? Toť dobrá otázka, že? Rozhodně zákonem nejde stanovit, jak a co bude v ekonomice fungovat. Každá společnost, tedy i ta státní má, nebo alespoň měla by mít, ve svém vedení manažery, kteří jsou schopní a odpovědní říct, zda peníze zbůhdarma utratí za pitky a jídlo, nebo investují do budoucnosti. Třeba do zajištění svěřených firem, proplutí zlých časů bez vážných otřesů a ztrát. A to vše bez ohledu na zákon. Jistě, zákon, ten to nařídí všem a všichni to budou muset udělat. Je to ale ta správná cesta?