FOCUS: ŘÍJEN 1918: Slovensku se ČSR hodila jako obrana proti Maďarsku

PRAHA (MEDIAFAX) - Slovákům po vzniku nového státu v roce 1918 nevadilo být součástí Československé republiky (ČSR), protože potřebovali spojence proti Maďarsku, později se však objevily problémy. Česko si 28. října připomíná devadesáté výročí vzniku první Československé republiky.

"Po vzniku republiky převážil názor, že národní roztříštěnost, která byla způsobena tím, že v nové republice byli Češi, Slováci, Maďaři, Němci, Poláci a Karpatorusíni, se musí vyrovnávat jedním státotvorným národem," uvedl politolog Petr Just. Podle něj tak vznikla zcela účelová státotvorná idea Čechoslovakismu. "Slovákům tak ze začátku vyhovovalo, že měli u Čechů podporu a silnější postavení proti maďarským snahám o revizi hranic a odtržení jižního Slovenska. Češi zase spojením se Slováky a vytvořením jednoho národa získali ve státě většinové postavení proti Němcům, kteří byli hned po českém, druhým největším národem ČSR," řekl Just.

Idea jednoho národa však podle Justa s sebou přinesla mnoho problémů, Slováci se nemohli profilovat jako svébytný národ a navíc jim Češi před vznikem ČSR slíbili autonomii. "I když se slovenští poslanci snažili po celou dobu trvání republiky nastolit otázku federalismu, sliby o autonomii nebyly nikdy naplněny," uvedl politolog. Jakási autonomie se podle něj Slovákům podařila až po Mnichovské dohodě, ale to se již nedá hovořit o demokratické republice.

Snahy o autonomii měly kořeny v Clevelandské a Pittsburgské dohodě. Clevelandská dohoda byl první společný písemný dokument, který podepsali představitelé Čechů a Slováků na počátku první světové války. Jeho účelem bylo mimo jiné prokázat Spojencům společný boj za národní sebeurčení těchto dvou národů Rakouska-Uherska. Zástupci Slováků byli ochotni zúčastnit se práce na založení společného samostatného česko-slovenského státu jen pod tou podmínkou, že se bude jednat o federaci.

V říjnu 1918 ji nahradila Pittsburská dohoda. Tu podepsal Tomáš Garrigue Masaryk s americkými Slováky a neslibovala již federaci, ale pouze autonomní uspořádání. Dohoda schvalovala spojení Čechů a Slováků v samostatném státě, v kterém mělo mít Slovensko svou samostatnou státní správu, parlament a soudnictví. I když ze slovenského pohledu obsahovala ústupky od hlavních požadavků Clevelandské dohody, zaručovala Slovákům vlastní samosprávu a slovenštinu jako úřední a vyučovací jazyk.

Otázka autonomie byla také hlavním bodem politického programu Slovenské lidové strany, kterou vedl katolický kněz Andrej Hlinka. Strana byla katolicky orientovaná a nacházela hlavní podporu právě mezi slovenskými katolíky, z nichž většina měla námitky vůči sekulárně zaměřeným Čechům. Náboženské rozdíly tak ještě zvětšovaly problémy na politické úrovni. Na slovenské rolníky také těžce dopadlo období ekonomické transformace po rozpadu Rakouska-Uherska. Očividný nedostatek kvalifikovaných Slováků navíc vedl k tomu, že na Slovensko přicházeli Češi, kteří obsazovali uvolněná místa po Maďarech ve státní správě, školství a soudnictví. To pak ve výsledku vedlo k dalšímu stupňování napětí mezi oběma národy.

Petr Vlasák, vlasak@mediafax.cz