Vyvěsili jste fangličku, nebo jste šli radši nakupovat?

Jak jste oslavili čtyři dny volna? Návštěvou kostela v den Cyrilo-Metodské slávy, či pěším výletem na Husinec, v den výročí skonu Mistra Jana? Že jste byli nakupovat v hypermarketu nové součástky do svého domácího kina? Hm, je to vaše volba. Každopádně jste nebyli jistě sami, alespoň podle plných parkovišť u většiny nákupních center, které jsem o čtyřdenním víkendu minul při jízdě na trase Praha – Brno – Olomouc.

Češi si prý rádi ze sebe dělají legraci a taky do všeho šťourají, nic se jim nezdá a rádi se hádají. Teď je moderní být proti všem a proti každému. Kdo si dovolí říct nějakou „mainstreemovou“ myšlenku, třeba, že by měl vyvěsit českou národní vlajku, co by symbol uctění … třeba Jana Husa, či Cyrila a Metoděje, bude považován za blázna. A jak jsem na to přišel? Přiznám se vám, že jsem byl inspirován. Josefem Klímou a jeho komentářem ve čtvrtečním vydání Lidových Novin. A jak s reportérem TV Nova často nesouhlasím, v tomhle jsem s ním byl zajedno.

Nadávali jsme těm a teď nadáváme jiným, s úšklebkem na rtech a ironickým výrazem ve tváři se pozastavujeme nad tím, že Američani houfně oslavují svůj Den nezávislosti. Mávají vlajkami a oslavují historii dnešním stylem. Pivem a hamburgery. Jistě, řeknete, povinného vyvěšování vlaječek a srpů s kladivy bylo dost, je ale cesta dopředu ostentativní ignorování? Nejsem zastánce starých ani svázaných pořádků, možná bychom ale časem dospěli k tomu, že otevřená nákupní centra každý den téměř čtyřiadvacet hodin denně, taky nejsou cestou dopředu. Jistě, už slyším ty nervózně ťukající rejpaly: „No a co, když chtěj nakupovat, tak ať nakupujou…“ Ale není to tak.

Děti se taky musí ve škole naučit pořádku a disciplíně. A to není autoritářský požadavek. To je jen první krok k tomu uvědomit si, kdo jsem a kam chci jít. Možná řeknete, že tyhle staromilské řeči nikam nevedou, holt máme tu demokracii a tak, ať si dělá každý co chce v rámci dovolených pravidel. Musím souhlasit s Josefem Klímou – v tom to právě je. Jaká pravidla nastavíme, takoví budeme. Bez ohledu na fangličky, vzletné řeči a nutnost vytáhnout nějaké pěkné oblečení… Josef Klíma ale tvrdí, že vlajka přece není symbolem stavu, ale právě naděje a víry. A jistě, můžete se ptát, vyvěsil jsi tedy taky tu vlajku, když tady vedeš takové řeči…?

Podle Klímy ztratila většina z nás víru. A ztratí-li člověk víru a naději, zbude jen prázdný symbol, kterým mávají opravdu pouze naivkové. Na rozdíl od něj chci však věřit, že je ještě čas na to, abychom ve svém podvědomí místo dolů, šli všichni nahou. Pak nás třeba napadnou jiné věci, než jen nakupovat.