MMF/on line – Konec je nezbytnou podmínkou začátku!

Překvapením prakticky pro všechny bylo ukončení série jednání Výročního zasedání MMF a SB již včera v noci. Řada novinářů musela po uzávěrce měnit titulky, ale i celé stati. Někteří účastníci dnešní tiskové konference vznášeli dotazy, zda neočekávané ukončení není uznáním prohry s odpůrci globalizace. Host Köhler i James D. Wolfensohn bohužel nepoužili tuto otázku jako oslovský můstek pro zdůraznění převahy obou institucí; stačilo prohlásit, že jeden den byl vyčleněn pro diskuse s odpůrci, ale s násilníky že tyto instituce nejednají… Nevadí. Všechny okolnosti, ať chtěné nebo nechtěné, splnily svou roli. Zasedání finančníků v Praze přitáhlo pozornost světové veřejnosti. Ve zpravodajství CNN bylo před volbami v Jugoslávii. Není třeba diskutovat o tom, zda právě protesty nebyly tím pravým kořením, které přilákalo k tabuli všechny novináře. Bylo jich nakonec v Praze ke třem tisícovkám, a nechci nikomu z nich sahat do svědomí: bylo to bezděčné, nebo záměrné prosazování právě této události na první stránky a do prvních minut svých zpravodajství? Šlo jim opravdu o informace z významného setkání (jinak ale nikoli nejdůležitějších) finančníků, nebo právě a jedině o atraktivní zprávy z momentálně devastované Prahy?

Včerejší informace o ukončení oficiální části Výročního zasedání MMF a SB ovšem zapůsobila jako sedativum na celé tiskové středisko. Dnešní ráno v tiskovém středisku vypadalo jako sněm usínajících včel v hlubokém podzimu. Nikdo se nedral k informacím, každý třídil materiály na ty, které bude ještě potřebovat a na ty, které odhozením na podlahu odevzdá neúprosné cenzuře času…Ale novináři (až na ty tuzemské) bývají profesionálové. A tak většina z nich chvíli před jedenáctou zahušťovala hrozen těl před výtahem z tiskového střediska nahoru, mezi ostatní kongresovou populaci. Malý sál byl snad poprvé přeplněn. Kromě sedících šťastlivců byla spousta účastníků tiskové konference nucena celou hodinu ve stoje poslouchat otázky kolegů a odpovědi na ně – mimochodem ze stojících nebyl ani jeden vybrán k položení otázky…

Jistě se ještě mnohokrát vrátíme k tomuto zasedání MMF a SB. Konec konců ani co do rozsahu nemá tato akce v dějinách Kongresového centra, dříve Paláce kultury, obdoby. Proč jsem začal tím, že konec je podmínkou začátku? Protože cokoli v čase začalo, musí také v čase mít svůj konec. To je fyzikální zákon, a žádná lidská instituce ani její produkt se z toho nemá možnost vymanit. Peníze jsou také jenom prostředkem. Konec konců jejich historie sahá nejméně do roku 680 před Kristem. Do tohoto období je datován archeologický nález mincí krále Kroisa, Krésea, který vládnul několika (řeckým) městským státům na turecké straně Řecka př.n.l. Dá se předpokládat, pokud odhlédneme od současné sebestřednosti a domýšlivosti lidské, že právě tehdy se zrodilo bankovnictví, schopnost nakládat s penězi jako speciálním prostředkem ekonomické (marketingové) komunikace. Žádný sebedokonalejší dnešní bankéř, ale ani žádná sebelepší nátlakový fenomén dneška není zřejmě schopen jakkoli narušit neovlivnitelný, samostatný život peněz jako všeobecného ekvivalentu. Omlouvám se za (možná) marxistickou, ale spíše od Marxe přejatou terminologii. Zasedání v Praze potvrdilo jediné: vždycky bude strana odpůrců, vždycky bude tlak zastánců. Čehokoli. MMF? Světová banka? Proč ne? Stejně jako peníze jsou – nebo by měly být – pouze nástrojem! Budou-li nástrojem nebo diktátorem, to je opravdu zcela v rukou členských zemí. A v těch by měly rozhodovat většiny. Jsou-li tyto většiny ovlivněné čímkoli, co je zkorumpované, hloupé nebo nekompetentní, to je záležitost obyvatel daných zemí. Co si vybrali, to mají. Stejně jako my! MMF a SB samy o sobě nejsou ani dobré, ani špatné. Lze je ovšem použít velice pozitivně. Doufejme, že se tak tu a tam stane.

Konec zasedání, to je jako deka hozená na dosud hyperaktivní novináře. Ale po tiskové konferenci, a ještě víc po společném obědě, je situace v Kongresovém centru srovnatelná s úlem na podzim. Někteří ovšem zůstávají. Za pár dní začíná Fórum 2000 na Hradě. A Václav Havel si svým projevem při zahájení Výročního zasedání přece jen poněkud vylepšil reputaci. Prý možná ještě nemusí být tak úplně senilní…