Tvrdík tvrdí pěkné blbosti

Jiří Paroubek nešetří vůbec nikoho, jestliže v úvodu Otázek Václava Moravce znectil Mirka Topolánka pro údajný úvěrový podvod, tak později větou uvedenou v nadpisu počastoval svého volebního manažera (což mu ale nevadilo, aby jej i nadále řadil mezi své „talenty“). Stalo se tak v rozhovoru s ministrem zahraničí Vondrou nad tématem možného umístění americké raketové základny (radarové stanice) na území České republiky.

Paroubek nevyloučil, že o radarové stanici by se dalo diskutovat, což ministr přivítal, ale dále si neodpustili vůbec nic. Na přetřes přišla dokonce i hmotnost obou soků. Vondra se pochlubil svými (časově) desetinásobnými zkušenostmi v diplomacii, bývalý premiér kontroval počtem zahraničních návštěv a množstvím přijatých potentátů jen za doby své vlády. Typické pro „rozhovor“ byly i způsoby oslovení: Paroubek oslovoval Vondru důsledně jménem, ten zase kladl akcent na oslovení „pane poslanče.“ V závěru svého vystoupení po cca půlhodině ohodnotil ministrův vstup váháním mezi lží, nebo nepřipraveností.

V druhé části první hodiny se setkal Ivan Langer se svým předchůdcem a momentálním „stínem“ Františkem Bublanem. Ten ministra vnitra kritizoval za (klasickou) „dezintegraci“ řídících struktur i proklamovaný styl řízení cukrem a bičem. Na to, proč sám nerealizoval doporučovaný procesní audit na který měl dostatek času však uspokojivou odpověď nenašel. I tentokrát přišla řeč na „Kubiceho zprávu číslo 2,“ podle Bublana dílo agentury využívající služeb (bývalých) zpravodajců. Zatímco Langer takovéto označení tohoto „neznámým subjektem“ poskytnutého dokumentu odsuzoval s ohledem na čest jmenovaného policejního důstojníka, tak Bublan oponoval, že „plukovníka Kubice nelze poškodit, protože se už dost poškodil sám.“

Estrádní vyvrcholení debaty přinesla v daném kontextu omluva Ivana Langera Humpolečákům, za to, že den před tím poslal Jiřího Paroubka do jejich města s tím, že ho měl poslat dál. V tomto momentě se Václav Moravec neudržel a napověděl: „Do Pelhřimova.“ Z hlediska „Svěrákovské“ tvorby to jistě bylo pohotové (navíc Pelhřimov a jeho krematorium se nachází vlastně kousek od Humpolce), nicméně, ač odlehčeně pronesené, tak příliš žoviální a málo profesionální.

Partie na Primě byla prosta bonmotů. Již na počátku Pavel Bém konstatoval, že Jiří Paroubek není ochoten unést volební porážku, na což Zdeněk Škromach přispěchal s příkladem Slovenska a Mikuláše Dzurindy, který opakovaně vládl bez vítězství strany ve volbách. Bém dále zpochybnil své případné nástupnictví Topolánka a zároveň vyjádřil naději, že event. druhý pokus nedostane bývalý předseda vlády. Na rozdíl od Škromacha opět plédoval pro nové volby do PS, jejichž výsledek je ovšem jasný jen v nejistých průzkumech veřejného mínění.

V další části dostala příležitost odstupující ministryně informatiky Eva Bérová a hejtman kraje Ústí nad Labem Šulc. Bérová prokázala pohotovost a kultivovanost projevu, jen v otázkách budoucnosti viditelně mlžila. Důvod Šulcovy účasti byl předem očekávaný, diváci se tak mohli dozvědět, že podle jízdních řádů některé autobusy jezdí, a tam, kde se provozuje přeprava příležitostná, je zadarmo.

Vyznat se v tomto zamotaném problému z jednostranné prezentace je krajně obtížné, budeme si asi muset počkat na rozhodnutí soudů, v závěru si proto raději všimněme výsledků ankety Primy. Volající diváci v ní jednoznačně odmítli vznik velké koalice ODS a ČSSD. Pro bylo jen 5 % zúčastněných.

Další podrobnější komentáře na konzervativním vebu, který od svého založení nemění image: http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm.