Držme hospody pod tlakem

Za poslední prázdninové dny mi už řada známých řekla: „Tak v tý mý oblíbený hospodě mě už nikdo neuvidí.“ Říkal jsem si, že to zřejmě souvisí s tím, že je velké vedro a výčepní nestačí chladit oblíbené moky mých známých. Ale pak jsem navštívil s dalšími kumpány tu mou oblíbenou hospodu a všechno mi došlo. Nalévají v ní budějovický Budvar a dosud jsem jí měl hodně rád, neboť v ní nejen skvěle vařili, ale i točili pivo, jak mají. Jenže… po poslední návštěvě si už nejsem, podobně jako ti ze začátku mého vyprávění, jistý ničím a dávám všem těm škarohlídům za pravdu. Za večer jsme mohli s partou známých otočit asi pět, šest pivních rund. Už při té třetí jsme si všimli, že pan výčepní nalévá dost pod míru a když jsme na to upozornili číšnice, odbyly nás se slovy: „To vám pánové dojde…“ Nedošlo. A mohlo nám být divné, že, byť večer všedního dne, v sále bylo poloprázdno. Naše ruce při placení se pak zdráhaly vydat tučnější spropitné, neboť mozek si rychle spočítal, o kolik nás pan výčepní připravil. Ale panu výčepnímu je to zřejmě úplně jedno, že svým chováním spíš víc prodělá, než získá.

Otázka ale zní: Proč to ti lidé vlastně dělají? Vždyť samotný Budějovický Budvar použil ve své reklamní kampani známé pivní desatero, ve kterém je mimo jiné řada slov o tom, že nikdo by neměl šidit zákazníka na míře. Řeknete si, ano, to je selhání jednotlivců, systém je přece správný, jenže… když to kolem sebe posloucháte, začnete pochybovat. A navíc, Česká obchodní inspekce zjistila, že naprosto katastrofální stav právě s výčepními mírami nápojů je v Praze. Miloslava Fléglová z této organizace pak dokonce pro zpravodajský server iDnes.cz doporučila všem konzumentům, před které položí číšník pivo pod míru, aby se okamžitě bránili. Jak? Nemají být prý rozhodně benevolentní a nechat se šidit. Mají trvat dokonce na tom, že zaplatí méně.

Ano, nemohu než nevzpomenout na chování svých amerických kolegů z kanceláře. Ti neváhali ani na sekundu, když jim číšník přinesl studené brambory, jídlo vrátit a odmítli zaplatit. Možná si řeknete: no jo, arogantní lidi, tihle Američani, jenže, jak jinak se chcete bránit, když vám vrchní ani po několikáté výzvě nepřinese to, co po něm chcete? Nemluvě o tom množství tekutiny ve sklenici. České obchodní inspekce to ale zase rozsekla po svém. Prý my, zákazníci, vlastně můžeme sami za to, že nás v hospodách šidí. Jsme prý příliš benevolentní a sami umožňujeme hospodským šidit. Podle ČOI svým chováním vlastně dáváme najevo, že nechceme rušit klidný večer hádkou s číšníkem, kontrolovat účtenky nebo je dokonce po obsluze vyžadovat. Ale to všechno bychom prý měli chtít ve vlastním zájmu. Když personál nebude takzvaně pod tlakem, dovolí si k nám víc.

Podle serveru iDnes.cz se od začátku prázdnin na ČOI už se stížností o tom, že byl ošizen v restauraci obrátilo 144 lidí a jen v Praze a středních Čechách těch nespokojených bylo 82.

Kromě toho, že si pak kdekdo s chutí přečte něco o tom, že nějaký majitel restaurace byl popotahován pokutou nebo nějak jinak peskován, je veřejnému mínění zcela jedno, co bude dál. Všichni jakoby pořád čekali, že ono to půjde nějak samo. Bohužel nepůjde. A možná, že lidé z ČOI vědí o čem mluví, když tvrdí, že se máme ozvat. Tak se tedy ozvěme. A nejen v hospodě, když nás číšník evidentně podvádí, možná, že si pak začneme věřit a důvěřovat i ve složitějších věcech. Nemluvě o tom, že nás pak snad ani nenapadne podvádět.

Pavel Daniel