Americká ekonomika roste, ale důvěra spotřebitelů je na bodu mrazu

Americká ekonomika vstupuje do listopadových kongresových voleb se zvláštním paradoxem. Podle tradičních makroekonomických ukazatelů si vede poměrně dobře. HDP ve 2. čtvrtletí rostl anualizovaným tempem 2,2 % a nezaměstnanost v září činila pouhých 4,2 %. Přesto mají Američané z ekonomického vývoje téměř nejhorší pocit v historii. Index spotřebitelské nálady Michiganské univerzity dosáhl v říjnu pouze 48 bodů, přičemž v květnu dokonce zaznamenal historické minimum 44,8 bodu. Spotřebitelská nálada je tak momentálně horší, než byla během globální finanční krize či pandemie covidu.

Hlavní vysvětlení spočívá v rozdílu mezi ekonomickým růstem a životní úrovní. HDP totiž měří celkovou produkci ekonomiky, nikoliv to, jak se daří běžné domácnosti. Ekonomika může velmi solidně růst díky investicím, vyšší produktivitě či ziskům firem, aniž by se stejným tempem zlepšovala kupní síla řadového občana. Z růstu cen akcií navíc těží především majetnější domácnosti, zatímco lidé s nižšími příjmy vydávají podstatnou část rozpočtu na základní potřeby.

Velmi důležitá je rovněž zkušenost běžného Američana s inflací. Často se zdůrazňuje její zpomalení oproti maximům předchozích let. Zpomalení tempa inflace však neznamená, že cenová hladina klesá. Spotřebitelé tak stále platí výrazně více než před několika lety. Navíc letos cenové tlaky znovu zesílily, a to z velké části kvůli dražším energiím. V září dosáhla meziroční inflace 3,7 %, zatímco nominální hodinové mzdy rostly jen o 3 %. Reálné výdělky tak meziročně klesly o 0,7 %. V tomto kontextu tak proto není překvapivé, že řada domácností nepociťuje zlepšení své ekonomické situace.

Dalším faktorem je nejistota ohledně budoucnosti. Nízká nezaměstnanost je sice dobrou zprávou, ale neříká vše o kondici pracovního trhu. Americké firmy přitom v září vytvořily pouze 29 tisíc nových pracovních míst. Vyšší úrokové sazby zároveň prodražují hypotéky i spotřebitelské úvěry a spolu s vysokými cenami nemovitostí komplikují zejména mladším Američanům dostupnost bydlení. Spotřebitelská nálada tak odráží nejen současnou životní úroveň, ale také obavy z jejího budoucího vývoje.

Svoji roli nepochybně hraje i politická polarizace. Příznivci vládnoucí strany zpravidla hodnotí ekonomiku příznivěji než voliči opozice, a to i při podobných ekonomických podmínkách. Současný pesimismus však nelze vysvětlit pouze politikou, protože velmi slabou důvěru vykazují také nezávislí voliči. Na druhou stranu negativní nálada automaticky neznamená hospodářskou recesi. Američané navzdory pesimismu nadále utrácejí a spotřebitelské výdaje zůstávají významným motorem ekonomického růstu.

Jakou roli v tom všem hraje prezident? Prostřednictvím daní, veřejných výdajů, regulace či obchodní politiky může americkou ekonomiku významně ovlivňovat. Podstatnou část vývoje však určují také rozhodnutí americké centrální banky (Fed), technologické změny a globální ekonomické šoky. Přisuzovat prezidentovi veškeré zásluhy za hospodářský růst či odpovědnost za inflaci by proto bylo zavádějící. Ačkoliv, pokud jde o inflaci, tak na jejím letošním růstu má D. Trump velký podíl.

Z politického hlediska je ale rozhodující, že voliči ekonomiku neposuzují podle růstu HDP, nýbrž podle vlastní kupní síly a životních vyhlídek. A právě zde se skrývá slabina současného amerického hospodářství. Ekonomika jako celek vykazuje solidní výsledky, ale přesvědčit o tom vlastní obyvatele je mnohem obtížnější.