Možnosti firem vyvinit se z trestní odpovědnosti se významně rozšiřují

Již přes čtyři roky je u nás možné trestně postihovat i právnické osoby. Počet trestních řízení rok od roku stoupá a konkrétně bylo v letech 2012-2015 zahájeno trestní stíhání celkem vůči 579 právnickým osobám. Ve většině případů se jedná o jednání související s uplácením, machinacemi při veřejných zakázkách a trestné činy daňové. Jak se ale může firma bránit před individuálním selháním svých zaměstnanců nebo vedení, aby na pochybení jednotlivce nedoplatila celá organizace čítající třeba stovky zaměstnanců? Novela zákona, publikovaná ve Sbírce zákonů v polovině června tohoto roku, přináší v této oblasti výrazný posun.

Kdy je právnická osoba trestně odpovědná

Právnická osoba je v podstatě pouze fikcí zákona a „jednání“ právnických osob je tedy vždy výsledkem rozhodnutí jednotlivců. Proto se trestní odpovědnost samotné právnické osoby odvíjí právě od jednání fyzických osob. Pro účely trestní odpovědnosti tak bylo nutné určit, která jednání fyzických osob způsobí, že právnická osoba může být shledána trestně odpovědnou. Zákon zakotvuje tzv. princip přičitatelnosti, který zjednodušeně řečeno stanovuje, že při splnění zákonných podmínek se jednání určité fyzické osoby právnické osobě přičte, a založí tak její trestní odpovědnost.

Zákon nejprve vymezuje okruh relevantních fyzických osob. Osoby, jejichž jednání může být přičitatelné, lze rozdělit do dvou skupin. První představuje vedení firem - jde primárně o statutární orgány či jiné osoby oprávněné jednat za právnickou osobu (např. i smluvní zástupci), osoby vykonávající řídící a kontrolní činnost a osoby, které vykonávají rozhodující vliv na řízení. Do druhé skupiny patří zaměstnanci. U obou skupin však musí platit, že uvedené osoby spáchaly protiprávní čin buď jménem dané právnické osoby, v jejím zájmu, anebo v rámci její činnosti. U zaměstnanců musí navíc platit, že k danému činu došlo při plnění pracovních úkolů.

Aby se však jednalo o trestný čin dané právnické osoby, musí být jednání výše uvedených osob přičitatelné. Jednání první skupiny osob (vedení firmy, resp. osoby vykonávající kontrolní činnost či rozhodující vliv) se právnické osobě přičítá automaticky bez dalších podmínek. Pokud tedy např. člen představenstva akciové společnosti z čistě subjektivní pohnutky ovlivní účetnictví (např. aby tím zvýšil svůj nárok na odměnu), bude toto jednání automaticky přičteno i firmě, která následně může být stíhána za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění.

Druhou skupinou osob jsou zaměstnanci a osoby v obdobném postavení. Jejich jednání může vést k trestní odpovědnosti zaměstnavatele – právnické osoby, pouze pokud takto jednali na základě rozhodnutí, schválení nebo pokynu svých nadřízených, anebo v případě, že vedení firmy zanedbalo preventivní opatření nebo kontrolu zaměstnanců, a tím zaměstnanci umožnilo spáchání daného protiprávního činu. Zákon výslovně hovoří o opatřeních, která měla být provedena podle zvláštní právních předpisů, nebo která lze po vedení firmy spravedlivě požadovat. K trestní odpovědnosti zaměstnavatele může vést i zanedbání přijetí nezbytných opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu (tj. reaktivní opatření).

Aktuálně platné konstrukci přičitatelnosti odborná veřejnost vytýkala zejména nemožnost zohlednit případné individuální excesy vedení firem. V současnosti totiž prakticky neexistuje možnost, jak se vyhnout vzniku trestní odpovědnosti právnické osoby, pokud osoby uvedené v první skupině spáchají protiprávní čin. Právnická osoba by se mohla patrně vyvinit pouze tím, že prokáže, že čin nebyl spáchán jménem právnické osoby, v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, což je v praktické rovině vysoce nepravděpodobné.

Co přináší novela

Novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, která nabyde účinnosti v prosinci letošního roku, přináší do konceptu přičitatelnosti dvě významné změny.

Za prvé dochází k jistému zúžení okruhu fyzických osob, jejichž jednání lze právnické osobě přičítat. U osob, které jsou oprávněny jednat jménem nebo za právnickou osobu, se nově musí navíc jednat o osoby ve vedoucím postavení. Stejný požadavek se pak nově vztahuje i na osoby vykonávající řídící nebo kontrolní činnost. Další zúžení se týká způsobu spáchání protiprávního činu, kdy se nově bude právnické osobě přičítat pouze spáchání v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, nikoliv však spáchání daného činu pouze jejím jménem. 

Druhou významnou změnou je zavedení možnosti vyvinění se z trestní odpovědnosti, a to i v případě jednání vedení. Právnická osoba se bude moci zprostit trestní odpovědnosti, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu uvedenými osobami zabránila. Zákonodárce použil neurčitý právní pojem „úsilí, které lze na ni spravedlivě požadovat“. Obdobný pojem se již dnes vyskytuje ve vymezení opatření, která měla zabránit spáchání přičitatelného protiprávního činu zaměstnancem. Zákon a ani důvodová zpráva však neposkytují žádné vodítko ke konkretizaci toho, co lze spravedlivě požadovat.

Compliance programy

Novelizace konceptu přičitatelnosti má řadu zastánců i odpůrců, přičemž až praxe ukáže, nakolik se jejich teoretické úvahy promítnou do reálné aplikace, tj. zda dojde k razantnímu snížení počtu trestních stíhání firem v důsledku toho, že se zákon stal „bezzubým“, nebo zda naopak nová pravidla povedou ke „spravedlivějšímu“ konceptu trestní odpovědnosti, který bude lépe reflektovat ekonomickou a byznysovou realitu.

Bezesporu nicméně platí, že bude-li chtít právnická osoba benefitovat z rozšířených možností vyvinění, novelizovaný koncept přičitatelnosti na ni uvaluje nové požadavky v oblasti interních opatření. Problém však spočívá v tom, že nikde není stanoveno, jaká opatření takové vyvinění zajistí.

Co tedy může právnická osoba učinit, aby zabránila spáchání trestného činu? Základními instrumenty upravujícími práva a povinnosti zaměstnanců jsou pracovněprávní předpisy, bližší úprava by pak měla být obsažena v pracovních smlouvách, resp. dalších dokumentech jako jsou směrnice, pracovní řády, organizační řády apod. Je nicméně namístě (zejména u větších korporací) upravovat preventivní a reaktivní opatření v řadě dalších vnitřních předpisů, které formulují pravidla chování a postupy při zjištění nežádoucího jednání. Inspirovat se lze v zahraničí, kde má trestní stíhání právnických osob delší tradici než u nás, typicky v zemích s angloamerickým právním systémem. Jedná se v zásadě o nastavení interních systémů a procesů tak, aby se trestnímu jednání v rámci firmy předcházelo, a pokud k němu dojde, aby bylo odhaleno a byly z něj vyvozeny důsledky. Tato interní pravidla a postupy se obecně označují jako „compliance programy“.

V některých zemích jsou ze strany státních orgánů vydávány doporučení nebo směrnice, jak by takové compliance programy měly vypadat. Za zmínku stojí metodika vydaná britským ministerstvem spravedlnosti po přijetí britského protikorupčního zákona v roce 2010 (The Bribery Act), která popisuje vhodná opatření k předcházení korupčnímu jednání. Návod obsahuje šest základních principů: přiměřenost opatření vzhledem k riziku, angažovanost vedení, vyhodnocování rizik, interní kontrola, interní komunikace pravidel, vyhodnocování efektivity pravidel a jejich aktualizace. Jako určité vodítko může sloužit i úprava corporate governance ve Velké Británii (v zákoně The UK Corporate Governance Code), která poskytuje přehled principů řádného vedení a správy společnosti. V České republice zatím metodické pokyny ze strany státu chybí.

Etické kodexy, vnitřní kontrolní systém, pravidla pro hlášení podezřelého jednání (whistleblowing), princip čtyř očí, školení zaměstnanců, vyvozování důsledků z porušení – to je několik příkladů opatření, která lze zahrnout do compliance programu. Tato interní pravidla bude nutné implementovat a zajistit, že všichni budou s jejich obsahem řádně seznámeni. Mít compliance systém pouze na papíře nicméně nestačí. Následně je nutné kontrolovat jeho dodržování a důsledně jej vyžadovat. Ze zahraniční soudní rozhodovací praxe je znám případ, že stíhaná právnická osoba se domáhala zproštění trestní odpovědnosti s odkazem na propracovaný systém školení zaměstnanců; v rámci dalšího šetření bylo nicméně zjištěno, že školení probíhalo převážně formou tzv. e-learningu, bylo veskrze formální, odpovědi na neměnné testové otázky „kolovaly“ mezi zaměstnanci, vedení společnosti o těchto skutečnostech vědělo, a společnost tak byla shledána trestně odpovědnou. Vždy tedy bude nutné prokázat, že zavedený kontrolní a vzdělávací systém je prakticky využívaný, efektivně fungující a pravidelně auditovaný. Vhodné může být i zřízení interního kontrolního orgánu nebo oddělení pro kontrolu dodržování compliance programu. Co je možné ještě spravedlivě požadovat, by se mělo u každé právnické osoby posuzovat individuálně. Je zřejmé, že k prevenci trestní odpovědnosti musí jinak přistoupit banka než malá rodinná firma. Bude nutné vyhodnotit rizika vzniku trestné činnosti s ohledem na činnost právnické osoby a nastavit interní procesy tak, aby se riziko individuálního selhání jednotlivce minimalizovalo, případně mohlo být odhaleno. Vzhledem k tomu, že trestní odpovědnost firmy mohlo založit i jednání osoby, která s ní dnes již není nijak spojena (např. bývalého zaměstnance či člena statutárního orgánu, pokud v době spáchání byly naplněny všechny zákonem vyžadované podmínky), je rovněž namístě, aby příslušné osoby vedli řádnou dokumentaci o rozhodnutích, které byly přijaty, či dokumentaci o samotné činnosti právnické osoby.

Compliance systém konečně může mít význam i z pohledu tzv. účinné lítosti, která způsobuje zánik trestní odpovědnosti. Pokud by nepřicházelo v úvahu vyvinění a právnická osoba by byla trestně odpovědnou, její odpovědnost zaniká v případě, že dobrovolně upustí od dalšího protiprávního jednání a odstraní nebezpečí, zamezí škodlivému následku nebo již nastalý škodlivý následek napraví. Compliance program a vhodné nastavení interních procesů mohou pomoci právě v tom, aby se právnická osoba o těchto skutečnostech dozvěděla a mohla včas adekvátně zareagovat.

I proto by měly být požadavky na řádný výkon správy a řízení jedním z centrálních bodů pozornosti každé právnické osoby.

Autor: Radek Buršík, vedoucí advokát mezinárodní advokátní kanceláře PwC Legal

Tento článek vyšel v deníku Ekonom dne 30. 6. 2016.