Osvobození spropitného od daní a odvodů může státní kasu připravit až o sedm miliard korun, pokud dojde k jeho zneužívání

Navrhovaná reforma zdanění spropitného v české gastronomii otevírá cestu k legálnímu a jednoduššímu nakládání s penězi pro personál, ale zároveň v sobě skrývá rizika pro státní pokladnu i sociální systém.

Podstata návrhu spočívá v tom, že dobrovolné dýško by mělo být nově osvobozeno od daně z příjmů i sociálního a zdravotního pojistného, a to až do výše sedmi procent z celkových měsíčních tržeb restaurace. Tento limit se nevztahuje na jednotlivé zaměstnance, ale počítá se kolektivně za celou provozovnu. Ačkoliv je klíčovým cílem vyřešit patovou situaci u bezhotovostních plateb kartou, kdy po zdanění zbyla číšníkům často jen polovina dýška, otevírá se prostor pro kreativní účetnictví, které připraví veřejné rozpočty až o sedm miliard korun.

Zásadní hrozbou je takzvaný mzdový dumping, kdy by mohl zaměstnavatel uměle snížit oficiální hrubou mzdu zaměstnance a chybějící část peněz mu vyplácet právě formou osvobozeného spropitného. Pro firmu by takový krok znamenal okamžitou úsporu na odvodech ve výši přibližně 34 procent, avšak pro zaměstnance by šlo o danajský dar. Výrazně by se mu totiž snížil základ pro výpočet budoucího starobního důchodu, nemocenských dávek, mateřské nebo podpory v nezaměstnanosti. Stát by tak v přímém přenosu přicházel o miliardy korun, které by jinak mířily do sociálního systému.

Dalším možným zneužitím je přímá manipulace s tržbami v pokladních systémech. Pokud by restaurace nedosahovala limitu sedmi procent reálným spropitným od hostů, mohl by provozovatel část běžné tržby za jídlo v účetnictví vykázat jako dýško. Tímto jednoduchým „přemašličkováním“ by se vyhnul nejen dani z příjmu právnických osob, ale především dvanáctiprocentní dani z přidané hodnoty, které jídlo standardně podléhá, zatímco dobrovolné spropitné nikoliv. Taková praxe by navíc vytvářela nespravedlivé prostředí na trhu, kde by poctiví podnikatelé nemohli konkurovat těm, kteří díky daňové optimalizaci ušetří na nákladech a mohou si dovolit nabízet nižší ceny nebo fiktivně vyšší odměny personálu.

Při pohledu na konkrétní čísla je motivace k obcházení systému zřejmá. Modelová restaurace s měsíčním obratem jeden milion korun může při plném využití sedmiprocentního limitu vykázat sedmdesát tisíc korun jako osvobozené spropitné. Pokud by tyto peníze byly původně zdaněnou mzdou nebo tržbou, musel by provozovatel odvést na DPH a povinných pojistných odvodech přes třicet dva tisíc korun měsíčně. V ročním souhrnu taková „optimalizace“ znamená pro jednu jedinou provozovnu úsporu téměř čtyři sta tisíc korun, které zůstanou v kapse podnikatele nebo zaměstnanců na úkor veřejných rozpočtů.

Celorepublikový dopad na státní pokladnu by mohl být výrazný. Při celkovém ročním obratu české gastronomie před 200 miliard korun by mohl výpadek na DPH, dani z příjmů a pojistném dosáhnout pěti až sedmi miliard korun ročně. Specifickým problémem zůstává také vnitřní nespravedlnost, kdy majitel může limit využít k vyplacení bonusů pouze vybraným lidem bez ohledu na to, kdo dýška reálně od hostů vybral. Bez důsledné digitální kontroly každé účtenky bude pro finanční úřady prakticky nemožné rozlišit, zda vykázaná procenta skutečně pocházejí od spokojených zákazníků, nebo jde o promyšlený nástroj k legálnímu odčerpávání zisku z firmy bez zdanění.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank