Americká tabulka a svět bez cel

Pan Trump ukázal světu tabulku, která by měla porovnávat celní zatížení, které na Spojené státy uvalují jiné země. A cla mířící opačným směrem. Tato tabulka by údajně měla ukazovat, že Spojené státy byly v oblasti obchodu doposud jakýmsi otloukánkem ostatních zemí. A i po nově zavedených clech zůstanou velmi vstřícné. Dnes pár souvisejících poznámek k podobným tvrzením, „přínosům“ cel a globálním nerovnováhám.

Jak vidíme níže, oné celní tabulce dominuje Čína, která podle ní na Spojené státy uvaluje celkové restrikce odpovídající 67 % clům. Reciproční cla od Spojených států by měla dosáhnout 34 %. U Evropy první číslo dosahuje 39 %, druhé 20 % a tak dále:


Zdroj: X

1.Hausnumera a skrývaná láska k protekcionismu: CATO v souvislosti se současným děním kolem cel píše, že vzhledem ke složitosti odhadů celkových překážek pro konkrétní exporty (tedy i „manipulace s měnovým kurzem a jiné obchodní bariéry“) a vzhledem k omezenému počtu zaměstnanců americké vlády fakticky nelze během pár týdnů přijít s rozumnými čísly. Jinak řečeno, tabulka podle tohoto pohledu pracuje s velmi hrubými odhady, či dokonce čistými výmysly. CATO dává konkrétní příklad:

Například loni zahájené šetření americké vlády ohledně údajných nekalých čínských obchodních praktik v námořním dopravy trvalo měsíce. A dokonce i poté přišlo s chybným výsledkem. Provedení podobného hodnocení pro každé odvětví, politiku a zemi by trvalo roky, nikoli týdny – pokud by to bylo vůbec možné.

V neposlední řadě Trumpova vláda zřejmě nepracuje s odhady toho, jak působí různé americké bariéry. Tj., počítá s jimi u jiných, ale ne u USA. CATO dodává, že Spojené státy rozdávají miliardy na dotace na zemědělství, polovodiče a obnovitelné zdroje energie a uplatňují vysoké regulační bariéry na dovážené potraviny a zdravotnické zboží. Pokud se Trumpova administrativa zaváže k reciprocitě, tyto obchodní bariéry by měly být zrušeny u zemí s nízkými obchodními bariérami, jako je Nový Zéland. CATO nakonec tvrdí, že Trump je ale prostě zapálený protekcionista, který věří, že cla jsou cestou k prosperitě. A ospravedlňuje je vším možným.

Já bych v principu souhlasil, ale dodal, že obrázek to určitě není černobílý – třeba u Číny se dá vážně uvažovat o tom, že její celkové obchodně ekonomické praktiky někdy mají do férovosti daleko. Nedávno jsme mohli třeba ve Víkendáři číst, jak nyní sama brání tomu, aby Indie udělala to samé co ona – aby vysála její technologické know how.

2. Podivný způsob a globální nerovnováhy: CATO k současnému dění ještě píše, že na první pohled se snaha o celní reciprocitu může zdát jako přístup zdravého rozumu. Proč nedat americkým obchodním partnerům ochutnat jejich vlastní medicínu? Jenže cla jsou „nákladnou a neefektivní daní, kterou obvykle nesou spotřebitelé dovážející země“. Nabízí se tak otázka, které ani nyní moc nezaznívá – proč si svět tak moc škodí všemi možnými cly? Mohlo by se přitom zdát, že konečným cílem Američanů je právě dosažení světa s minimálními cly, či světa bezcelního. I s ohledem na výše uvedené by ale šlo o způsob poněkud podivný.

Jen krátce zmíním, že cla by se také mohla zdát jako dobrý nástroj odstranění globálních nerovnováh. Tedy jejich jádra spočívajícího v tom, že Spojené státy zvyšují své akumulované obchodní deficity a zbytek světa jim na to stále více půjčuje. Vyšší „zdanění“ zahraničního zboží by se zdálo jako logická překážka této recyklaci globálních úspor a zboží. Jenže v jejím jádru je sklon světa spořit na straně jedné a sklon USA spotřebovávat/investovat na straně druhé. Tj., příčina je hlouběji a cla a jejich nezamýšlené i zamýšlené důsledky jí neřeší.