Energetický šok jako černá labuť pro letošní rok

Oblast Perského zálivu produkuje lehce přes 30 % světové těžby ropy a necelých 20 % světové produkce zemního plynu. Tento region má také rozhodující podíl na světových exportních kapacitách, protože velká část těžby je určena na vývoz. Konflikt na Blízkém východě od konce února zatím eskaluje, což se projevuje prudkým růstem cen ropy a zkapalněného zemního plynu (LNG). Na evropském uzlu TTF s dodáním v dubnu cena LNG vzrostla od 27. února o téměř 100 % na 62 eur za MWh (dnes dopoledne), což je nejvyšší hodnota od ledna 2023. Aktuální cenový vývoj na trhu s LNG v některých ohledech připomíná evropskou plynovou krizi z let 2021 a 2022.

Paralelně s nárůstem geopolitického napětí dochází na finančním trhu k útěku do bezpečí. A to zcela dominantně do amerického dolaru. Dolarový index (DXY) posílil nad hladinu 99 bodů, což je nejsilnější úroveň od poloviny letošního ledna. Euro vůči dolaru propadlo pod hladinu 1,16 EURUSD. Jako safe-haven aktivum momentálně příliš nefunguje ani zlato (pod 5 200 dolaru za unci), ani švýcarský frank. Nepřekvapivě prudce oslabují akciové trhy, a to primárně v Asii a v Evropě, ale do červeného se na futures dostává i Amerika. A takové prostředí se samozřejmě nelíbí ani středoevropským měnám včetně české koruny, která vůči euru oslabila k hladině 24,40 EURCZK a vůči americkému dolaru nad hladinu 21 USDCZK.

V současné vyhrocené situaci je formulování jednoznačných závěrů či bodových prognóz velmi problematické. Míra nejistoty je natolik vysoká, že tradiční baseline výhledy mohou rychle zastarat a působit zavádějícím dojmem. Vhodnějším přístupem je proto scénářová analýza. V zásadě se nyní nabízejí dva hlavní scénáře: (1) rychlá stabilizace versus (2) delší období napětí s ekonomickými důsledky. Přičemž mezi těmito póly existuje celá škála variant.

V prvním scénáři s pracovním názvem „Rychlá stabilizace“ předpokládám, že současná krize na Blízkém východě je dočasná a během několika dnů či týdnů dojde k jejímu vyšumění. V takovém případě by se aktiva postupně vrátila na úrovně z konce února. Tj. ropa Brent na 70 dolarů za barel, LNG na TTF k 30 eurům za MWh. Euro by našlo půdu pod nohama a vůči dolaru postupně posílilo zpět k hladině 1,18 EURUSD. A týkalo by se to i koruny, která by vůči euru posílala k hladině 24,20 EURCZK a vůči dolaru zpět k úrovni 20,50 USDCZK. Tento scénář by neměl téměř žádné výraznější negativní ekonomické dopady do českého HDP či inflace. Česká ekonomika by byla i nadále na cestě k letošnímu solidnímu růstu HDP v rozmezí 2,5 – 3 % a inflace se letos udržela v pohodě pod 2 %.

Ve druhém scénáři s pracovním názvem „Delší období napětí s ekonomickými důsledky“ by již negativní dopady česká ekonomika pocítila. A ne malé. Základní premisou tohoto scénáře je delší období vysokých cen energetických komodit v řádu několika měsíců či celého letošního roku. Konkrétněji jedním z předpokladů České národní banky (ČNB) v aktuální makroekonomické prognóze je pro letošní rok průměrná cena ropy Brent na 60,7 dolarech za barel. Pokud by realitou byla průměrná cena ropy na 100 dolarech za barel, tak by se to promítlo do vyšší inflace a zároveň slabšího růstu HDP. Velmi hrubým odhadem by byl letos ceteris paribus růst inflace vyšší o 1,3procentního bodu a růst HDP slabší o necelý 1procentní bod. Místo růstu inflace o 1,6 % (prognóza ČNB) by tak meziroční růst činil necelá 3 % a růst HDP nebyl 2,9 % (prognóza ČNB), ale zamířil lehce pod 2 %.

Jak by se při realizaci druhého scénáře chovala česká koruna? Na její posilování bychom pravděpodobně mohli zapomenout. Pokud by se tedy do hry nevložila s intervencemi na podporu koruny ČNB podobně jako v roce 2022. Když vyjdu z předpokladu, že ne, tak by se koruna v průměru pohybovala na slabších hodnotách, a to až u hranice 25 EURCZK. Vůči americkému dolaru by mohla koruna v takovém případě oslabit až k hladině 22,70 USDCZK, když beru v úvahu zároveň průměrnou cenu LNG za 100 eur za MWh a oslabení eura vůči dolaru k hladině 1,10 EURUSD.

Celkově platí, že obchodování na základě geopolitických šoků je vždy obtížné. Historicky měly v průměru geopolitické šoky jen relativně krátkodobé dopady, když cenové reakce trvaly dva až tři týdny a následně se během dalších tří až šesti týdnů cena vrátila zpět. Pokud bychom aplikovali tento průměr na současný vývoj, tak by ropa a LNG mohly dosáhnout maxim cca v polovině března a na konci dubna už by mohlo být vše v „normálu“. Tento historický průměr má však některá úskalí. Za prvé, pokud se šok přelije do reálných toků, v aktuálním případě zablokování Hormuzu do toku ropy a LNG, tak mohou reálné dopady přetrvávat měsíce až roky. A návrat cen aktiv na předkrizové hodnoty je zákonitě výrazně delší. Za druhé, pokud se šok stačí přelít plošně do reálné ekonomiky, tak je princip obdobný. A za třetí, průměr je pouze průměr.

Miroslav Novák

Miroslav Novák působí na finančních trzích od roku 2008 jako makroekonomický analytik a měnový stratég. Jeho analýzy a postřehy pravidelně využívají česká média i odborné instituce. Mezi klíčové oblasti jeho zájmu patří devizový trh, ekonomické trendy a statistika. Vystudoval finance na Vysoké škole ekonomické v Praze a finance a finanční služby na VŠFS.

Citfin pomáhá podnikatelům řešit potřeby spojené se zahraničním platebním stykem a devizovými službami již od roku 1996. Společnost klade důraz na individuální přístup, rychlost a profesionalitu, což oceňuje více než 19 000 spokojených klientů. Ročně realizuje téměř 900 tisíc transakcí s obratem přes 190 miliard korun a nabízí multiměnový účet s možností obchodovat v 27 měnách.

Více na www.citfin.cz/