Děkuji vám, vážená paní premiérko, drahá Mette,
vážené kadetky, vážení kadeti,
vážené dámy, vážení pánové,
je mi ctí být zde dnes s vámi. Není inspirativnější publikum než ženy a muži, kteří se rozhodli zasvětit svou kariéru a svůj život bezpečnosti a svobodě druhých. Vaše duševní a fyzická síla – váš smysl pro povinnost a čest – vypovídá o vás, vašich rodinách a celém vašem národě. Tato starobylá akademie je jedním z důvodů, proč jsem si pro svůj projev o bezpečnosti vybrala Dánsko. A také abych jasně ukázala, že pokud se Evropa chce válce vyhnout, musí se na ni připravit.
Dánsko si je své vlastní bezpečnosti a hrozeb víc než dobře vědomo. V neposlední řadě díky své jedinečné geografii a strategické poloze, ale také kvůli nedávným událostem: mám samozřejmě na mysli probíhající válku na Ukrajině a konflikty na dalších místech, ale i opakující se útoky na kritickou infrastrukturu v Baltském moři. A samozřejmě pokračující soupeření o vliv v arktické oblasti včetně Grónska. Všem obyvatelům Grónska – a Dánska jako celku – chci jasně říci, že Evropa bude vždy hájit svrchovanost a územní celistvost. Právě na pozadí této složité situace vítám rozhodnutí premiérky zvýšit v příštích dvou letech výdaje na obranu na 3 % HDP. Tak vypadá opravdové vůdcovství.
Vážené kadetky, vážení kadeti,
podíváme-li se na všechny generace kadetů, kteří tuto instituci absolvovali, uvidíme, že každá z nich čelila jiným výzvám. V poválečných letech šlo o nalezení cesty v tehdejší nebezpečné době. Je to dnes téměř na den přesně, kdy Dánsko v březnu 1948 rozmístilo námořní jednotky na svých ostrovech Anholt, Laso a Samso. Důvodem byly velmi reálné obavy z bezprostředního útoku z východu. Tyto události nakonec vedly k historickému rozhodnutí Dánska vstoupit v následujícím roce do NATO. A být součástí NATO znamenalo, že součástí povinností následujících generací bylo také chránit mír po celém světě, a pomáhat tak zabezpečit naše vlastní svobody. Ale někdy v té době postupně nastala éra mírové dividendy.
Ujala se myšlenka, že výdaje na obranu by měly růst v době konfliktů, ale stejně rychle by měly v době relativního míru klesat. Za pomocí NATO a transatlantické aliance se zdálo, že relativní mír je trvalým stavem. Ve skutečnosti jsme sami sebe rychle přesvědčili, že toto opravdu výjimečné období, kdy padla železná opona a Berlínská zeď a kdy celé národy získaly svobodu, se stalo novou normou. To vedlo k nedostatečným investicím do obrany a upřímně řečeno k přílišnému sebeuspokojení. Naši protivníci tuto dobu využili nejen k opětovné mobilizaci, ale také ke zpochybnění pravidel, kterými se řídí globální bezpečnost.
A tím se dostávám k dnešku. Éra mírové dividendy je dávno pryč. Bezpečnostní architekturu, na kterou jsme se spoléhali, již nemůžeme brát za samozřejmost. Doba sfér vlivu a silového soupeření je zpět. Podívejte se na Rusko. Už víme, že je odhodlané jiným zemím odpírat právo zvolit si vlastní cestu. A nyní je Rusko na nezvratné cestě k nastolení válečného hospodářství. Masivně rozšířilo svou vojensko-průmyslovou výrobní kapacitu. Na obranu vynakládá 40 % federálního rozpočtu. A 9 % svého HDP. Tyto investice pohánějí útočnou válku na Ukrajině a zároveň Rusko připravují na budoucí konfrontaci s evropskými demokraciemi. A vedle těchto rostoucích hrozeb vidíme, jak náš nejstarší partner – Spojené státy – přesouvá svou pozornost na indicko-tichomořský region.
Vážené kadetky, vážení kadeti,
možná bychom si přáli, aby tyto věci nebyly pravda. Nebo abychom je nemuseli říkat tak bez obalu. Nyní však nastal čas mluvit upřímně, aby každý Evropan pochopil, co je v sázce. Protože rozpaky při poslechu těchto slov jsou ve srovnání s bolestí války zcela bezvýznamné. Stačí se se zeptat ukrajinských vojáků a tamního lidu. Jde o to, že musíme vidět svět takový, jaký je – a musíme okamžitě jednat a vyrovnat se s tím. Protože ve druhé polovině tohoto desetiletí a dále vznikne nový mezinárodní řád. Evropa tedy dnes stojí před zásadní volbou ohledně své budoucnosti. Budeme na každou výzvu reagovat postupně a opatrně? Nebo jsme připraveni chopit se této příležitosti k vybudování bezpečnější Evropy? Prosperující, svobodné a připravené, ochotné a schopné se bránit.
Vážené kadetky, vážení kadeti,
odpověď je jasná. Žádnou volbu nemáme. Evropa je připravena zabrat. Jsme připraveni převzít nad touto nevyhnutelnou změnou kontrolu. Nemůžeme si totiž dovolit, aby námi smýkaly dějiny. To znamená, že nyní musíme jednat. Jednat ve velkém stylu je nezbytnou podmínkou pro rychlost, rozsah a sílu do roku 2030. Dánsko a další to už dělají. Německo o tom rozhoduje dnes. Tato rozhodnutí jsou historická i nezbytná zároveň. Do roku 2030 musí mít Evropa silnou evropskou obrannou pozici. Připravenost v roce 2030 znamená, že přezbrojíme a rozvineme naše schopností, abychom disponovali věrohodným odstrašením. Připravenost v roce 2030 znamená, že budeme mít základnu obranného průmyslu, která je strategickou výhodou. Abychom však byli připraveni v roce 2030, musíme jednat nyní. Zde přichází na řadu EU. Abych se vyjádřila jasně: členské státy si vždy ponechají odpovědnost za své vlastní jednotky, od doktríny až po nasazení, a za vymezení požadavků na vlastní ozbrojené sily. Hodně je toho však zapotřební také na evropské úrovni. Zítra předložíme plán na dosažení připravenosti v roce 2030. Ráda bych stručně zmínila čtyři klíčové priority.
První a ústřední prioritou je zvýšení výdajů na obranu. Všichni víme, že do obrany se příliš dlouho investovalo nedostatečně. Výdaje členských států na obranu se od roku 2021 zvýšily o více než 31 %. To je lepší – ale nestačí to. Je to stále mnohem méně než v USA, Rusku a Číně. Obnova evropské obrany bude vyžadovat rozsáhlé investice v dlouhodobém horizontu, a to jak veřejné, tak soukromé. Proto Komise předložila plán na uvolnění investic do evropské obrany ve výši 800 miliard eur. Jeho součástí je nový nástroj nazvaný SAFE, který může členským státům rychle uvolnit 150 miliard eur. To nám pomůže nakupovat lépe, nakupovat rychleji a nakupovat více od evropských výrobců. A usnadní to společné zadávání zakázek. Dobrým příkladem je dánský model vedoucího státu. Je rychlý a spolehlivý. Investice by měly směřovat do prioritních oblastí schopností, pro něž je nezbytné přijmout opatření na evropské úrovni a v souladu s NATO. Musíme však podpořit také členské státy, aby zvýšily své vlastní rozpočty na obranu. Proto navrhujeme aktivovat takzvanou národní únikovou doložku. Ta státům umožní mnohem větší flexibilitu, aby mohly na obranu vynakládat více prostředků, aniž by porušily fiskální pravidla. To má potenciál mobilizovat dodatečné výdaje na obranu až do výše 1,5 % HDP. Nebo přibližně 650 miliard eur v příštích čtyřech letech. A pracujeme na tom, abychom zapojili i soukromé financování – ať už z EIB nebo na kapitálových trzích.
K mému druhému bodu: do čeho investujeme a jak investujeme, je stejně důležité jako to, kolik utratíme. Musíme odstranit mezery v našich schopnostech. A musíme to udělat evropským způsobem. To znamená, že nedostatky v prioritních oblastech budeme řešit skrze rozsáhlou spolupráci celoevropského rozměru. Začíná to základy, jako jsou infrastruktura a vojenská mobilita. Do roku 2030 potřebujeme fungující celounijní síť pozemních koridorů, letišť a námořních přístavů, které usnadní rychlou přepravu vojska a vojenského vybavení. Zároveň musíme investovat do protivzdušné a protiraketové obrany, dělostřeleckých systémů, munice a raketových střel. A musíme se vzít ponaučení z bojišť a měnící se podoby moderního válčení. Na Ukrajině vidíme význam dronů a protidronových systémů. Evropa musí vyvinout všechny typy bezpilotních systémů a pokročilý software a senzory, na kterých tyto systémy stojí. Totéž platí pro kybernetickou oblast a využití umělé inteligence a kvantových počítačů pro vojenské účely. Rozsah, náklady a složitost projektů v těchto oblastech dalece přesahují možnosti jednotlivých členských států. Jako Evropané ale můžeme tuto výzvu zvládnout společně. Proto musíme rozvinout rozsáhlé projekty a zintenzivnit společné nákupy v těchto oblastech. To znamená sdružit poptávky, zkrátit dodací lhůty a zajistit interoperabilitu.
Vážené dámy, vážení pánové,
třetí priorita evropské obrany je možná ta nejstrategičtější. Zvýšení podpory pro Ukrajinu. Říkáme tomu strategie ocelového dikobraza. Protože Ukrajinu musíme dostatečně posílit, aby byla pro potenciální útočníky nestravitelná. Musíme tedy investovat do posílení ukrajinské schopnosti odstrašovat odepřením. Hodně jsme toho už udělali. Jen objem poskytnuté vojenské pomoci Ukrajině činí přibližně 50 miliard eur a vycvičili jsme více než 73 000 ukrajinských vojáků. A naše podpora přistoupení Ukrajiny k Evropské unii je nadále stejně silná. Udělat toho ale můžeme mnohem více. Abychom tomu pomohli, zřídíme s Ukrajinou společnou pracovní skupinu, která bude koordinovat vojenskou podporu Ukrajině ze strany EU a členských států. Podpořit ale může i Ukrajina nás. Můžeme se hodně naučit z transformace ukrajinského obranného průmyslu. Inovace, rychlost a rozsah tamní průmyslové základny jsou pozoruhodné. Pro Ukrajinu je to obrovská výhoda a pro Evropu je to návod. Musíme tudíž zrychlit integraci Ukrajiny do evropského trhu s obranným vybavením. A náš průmysl se učí od ukrajinského obranného průmyslu. Ukrajinský průmysl má každodenní bojové zkušenosti, jak inovovat včas a vyrábět rychleji, levněji a inteligentněji.
Tím se dostávám ke čtvrté prioritě: posílení základny evropského obranného průmyslu. Máme mnoho konkurenceschopných podniků obranného průmyslu s vedoucím postavením na světě. A mnoho malých a středních podniků, které vyvíjejí nové technologie na špici inovací. Ale naše průmyslová základna má stále strukturální slabiny. Dosud není schopna vyrábět obranné systémy a vybavení v množství a tempu, které členské státy potřebují. Zůstává příliš roztříštěná a dominantní vnitrostátní hráči cílí na své domácí trhy. Tento trend musíme zvrátit. Začíná to investicemi v Evropě. V současné době směřuje většina investic do obrany mimo Evropu. Jinými slovy: dobrá pracovní místa mimo Evropu. Výzkum, vývoj a inovace mimo Evropu. To je neudržitelné. Musíme více nakupovat v Evropě. Tak totiž posílíme technologickou a průmyslovou základnu evropské obrany. Tak podnítíme inovace. Tak vytvoříme celounijní trh s obranným vybavením. Společnosti navíc potřebují stálý tok víceletých objednávek, aby mohly řídit investice a zvyšovat kapacitu. Sdružování poptávky a společné zadávání zakázek je proto ještě důležitější. Za tímto účelem zřídíme evropský mechanismus vojenských zakázek. Členské státy musí mít možnost plně se spolehnout na evropské dodavatelské řetězce v oblasti obrany, zejména v době naléhavé potřeby. A evropský trh by to dokázal. Bude hnací silou naší prosperity a průmyslové konkurenceschopnosti, stejně jako naší bezpečnosti. Podnítí inovace, výzkum a rozvoj dovedností. Předložíme souhrnný balíček o obraně, který zjednoduší pravidla a předpisy – od certifikace přes povolení až po přistupování ke stávajícím smlouvám. A svoláme strategický dialog s obranným průmyslem, abychom se podívali na všechny překážky, kterým čelí.
Vážené kadetky, vážení kadeti,
vím, že jsem k vám dnes mluvila bez příkras. Vykreslila jsem svět plný nebezpečí. Ale jsme silnější, než si myslíme. A nejsme v tom sami. Evropa je jednotnější než kdy jindy. Je odhodlanější než kdy jindy. A má partnery, přátele a spojence, se kterými může spolupracovat a na které se může spolehnout. Bezpečnostní výzvy mají často globální důsledky. Co se děje jinde, může rychle nastat i tady a naopak. A většina hrozeb, kterým čelíme, je přeshraničního charakteru, ať už se jedná o Rusko odhodlané se přeskupit, hybridní či kybernetické útoky nebo hrozby ve vesmíru nebo na moři.
Jsme proto plně odhodláni spolupracovat s NATO a Spojenými státy. Naše bezpečnost je nedělitelná. Proto pracujeme na tom, abychom společně se Spojeným královstvím a dalšími partnery v Evropě, v našem sousedství nebo v rámci skupiny G7 položili nový základ v oblasti bezpečnosti. Od Kanady po Norsko. A dokonce i tak daleko, jako v Indii a jinde v Asii.
Stejně jako všichni mladí kadeti ve všech těchto zemích zasvětíte své životy a kariéry budování a zajišťování míru, svobody a prosperity. Byla bych však ráda, abyste si pamatovali, že svoboda není proces. Je to neustálý boj. Nevím, jestli najdu ten správný anglický výraz. Ale v ukrajinštině takové slovo je. Je to „volia“. „Volia“ znamená svobodu, ale také odvahu a vůli za svobodu bojovat. To je povinnost každé generace. O to usilujeme, protože Evropa je víc než jen Unie, je to náš domov.
Děkuji a ať žije Evropa.
RSS
Přebírání zpráv
