Ekonomika lásky: více svobody, méně vztahů, větší samota

Dlouhodobé vztahy a manželství byly po staletí jedním z pilířů společnosti. Dnes se však nacházíme v době, kdy se romantické vztahy dostávají do krize – a to nejen mezi mladými, ale i mezi dospělými. Zatímco se obvykle debata soustředí na klesající zájem mladých o randění, daleko závažnějším fenoménem je obecný pokles vztahů napříč celou populací. Co za tím stojí? Z analýzy ekonomických a sociálních dat se rýsuje dvojí odpověď: rostoucí očekávání žen a ekonomická stagnace mužů. Níže je hnutí opět textu Dereka Thompsona “America’s ‘Marriage Material’ Shortage”.

Je nepochybné, že se sociální chování mladých lidí výrazně proměnilo. V 80. letech mělo zkušenost s randěním okolo 85 % středoškoláků. Dnes je to méně než polovina. Mladí tráví méně času s vrstevníky, méně se účastní společenských akcí a čím dál více se izolují ve virtuálním světě. Příčiny? Závislost na technologiích, přehnaná rodičovská kontrola a změna kulturních norem.

Digitální éra nabízí nové způsoby interakce, ale zároveň redukuje osobní kontakty. Pro generaci, která tráví většinu volného času na TikToku nebo Discordu, se reálný svět jeví jako zbytečně komplikovaný. Romantické vztahy přitom vyžadují určitou míru fyzické přítomnosti – pokud mladí lidé obecně méně socializují, pak logicky méně navazují i romantické vztahy.

Přestože se pozornost často soustředí na mladé, ve skutečnosti je pokles vztahů viditelný i mezi dospělými. Míra manželství v USA je na historickém minimu, stále více žen žije bez partnera a stále více mladých dospělých zůstává u rodičů. Jeden z klíčových důvodů? Ekonomická nejistota mužů.

Manželství tradičně fungovalo i jako ekonomická pojistka. Historicky muži poskytovali materiální zabezpečení, zatímco ženy pečovaly o domácnost. Tento model se sice mění, ale v jistém smyslu stále platí: ženy chtějí partnera, který jim poskytne určitou míru ekonomické stability. A právě tady nastává problém – příjmy méně vzdělaných mužů v posledních desetiletích stagnují nebo klesají. Zatímco ženy si díky vzdělání a kariéře zlepšují ekonomickou situaci, muži bez vysokoškolského diplomu naopak ekonomicky upadají.

Data jsou jednoznačná: pravděpodobnost, že muž bude ve vztahu, silně koreluje s jeho příjmem. A protože mnoho mladých mužů nesplňuje ekonomická očekávání žen, výsledkem je pokles manželství a dlouhodobých vztahů.

Kromě ekonomiky hraje roli i technologický pokrok, a to zejména v oblasti antikoncepce. Před rozšířením hormonální antikoncepce bylo sexuální chování silně propojeno se závazkem – pokud muž ženu přivedl do jiného stavu, manželství bylo téměř nevyhnutelné. Dnes je tato vazba zpřetrhána. Sex už automaticky nevede k dlouhodobému vztahu, což mění dynamiku seznamování i rodinného života.

Kromě toho sociální média přetvářejí představy o ideálním partnerovi. Ženy po celém světě mají díky Instagramu a TikToku přístup k alternativním životním stylům, které jim ukazují, že nezávislost a kariéra mohou být atraktivnější než tradiční model manželství. V důsledku toho se mění jejich očekávání – a pokud muži nejsou schopni těmto očekáváním dostát, vztahy jednoduše nevznikají.

Podobné trendy nejsou omezeny pouze na USA. Například ve Velké Británii klesla míra sňatků u lidí do 30 let o více než 50 % od roku 1990. V Íránu se počet manželství během deseti let propadl o 40 %. V mnoha částech světa náboženské autority obviňují „západní hodnoty“ a sociální média z toho, že oslabují tradiční modely vztahů. A možná na tom něco je.

Alice Evans, výzkumnice v oblasti genderových studií, ukazuje, že sociální média rozšiřují obzory žen a dávají jim přístup k novým vzorům. Když ženy vidí příběhy úspěšných nezávislých žen, může to posilovat jejich touhu po kariéře na úkor manželství. Pokud se k tomu přidá ekonomický propad mužů, dostáváme recept na globální vztahovou krizi.

Proč by nás měl tento trend zajímat? Především proto, že souvisí se dvěma klíčovými problémy současnosti: snižující se porodností a rostoucí mírou osamělosti.

Statistiky jasně ukazují, že úbytek manželství vede k úbytku porodnosti. Země s nejnižší porodností – jako Japonsko nebo Jižní Korea – jsou zároveň zeměmi, kde klesá i míra vztahů a manželství. Západní země nejsou výjimkou.

Zároveň data ukazují, že manželství úzce souvisí s pocitem štěstí. Výzkumy naznačují, že lidé žijící v dlouhodobých vztazích jsou spokojenější než ti, kteří žijí sami. Když se podíváme na současný trend, vidíme nebezpečnou spirálu: ekonomická nejistota vede k rozpadu vztahů, méně vztahů vede k vyšší osamělosti, a vyšší osamělost vede k nižší životní spokojenosti.

Představa, že vztahy jsou především otázkou emocí a chemie, je dnes zastaralá. Realita ukazuje, že vztahová recese je výsledkem kombinace ekonomických, technologických a kulturních faktorů.

Budoucnost vztahů tak závisí nejen na individuálních rozhodnutích, ale i na širších společenských trendech. Pokud chceme, aby vztahy a rodiny zůstaly stabilní součástí společnosti, je třeba se zaměřit nejen na ekonomické příležitosti pro muže, ale také na realistická očekávání žen. Jinak nás čeká budoucnost, ve které se sice žije pohodlněji, ale zároveň osaměleji.

https://www.theatlantic.com/ideas/archive/2025/02/america-marriage-decline/681518/