Proč Evropa zaostává v inovacích?

Evropská unie vynakládá na výzkum, vývoj a inovace obrovské částky. Přesto výsledky často zaostávají za očekáváním. 

Projekty jako Human Brain Project, kvantová výpočetní technika nebo vesmírný program ukazují, že problém nespočívá v nedostatku financí, ale v jejich alokaci, řízení a nízkém zapojení soukromého sektoru. Naopak příklad společnosti DeepMind, která vznikla v Londýně, ale klíčové financování našla v USA, odhaluje klíčové rozdíly mezi evropským a americkým přístupem k inovacím. 

Vlajková loď kvantové výpočetní techniky měla Evropě zajistit vedoucí postavení. O tuto oblast dnes soupeří hlavně Čína a Spojené státy. Kosmický program, který měl zajistit nezávislý přístup do vesmíru, také selhal – problémy s Ariane 6 znamenají, že Evropa ztratila schopnost spolehlivého startu raket. Co tedy Evropu brzdí?

Data ukazují, že problém Evropy nespočívá v nedostatku veřejných výdajů. V poměru k HDP vydává EU na výzkum a vývoj více než Spojené státy (0,74 % HDP oproti 0,69 %). Skutečný rozdíl je v soukromém sektoru: americké firmy investují do výzkumu 2,4 % HDP, zatímco evropské jen 1,3 %.

Rozdíl 1,1 procentního bodu odpovídá obrovské sumě: v roce 2021 dosáhly soukromé výdaje na výzkum a vývoj v USA 341 miliard dolarů, v EU jen 108 miliard. Tento rozdíl přitom není způsoben nedostatkem talentu, ale strukturálními problémy evropské ekonomiky.

Velkou část rozdílu ve výdajích vysvětluje složení odvětví. Americké technologické firmy působí v oborech, které jsou na výzkum a vývoj mnohem náročnější než tradiční evropská průmyslová odvětví. Zatímco v USA dnes dominují výdajům na výzkum firmy jako Amazon, Alphabet nebo Meta, v Evropě jsou to především Volkswagen, Mercedes a Bosch. Pokud by měla evropská ekonomika podobnou strukturu jako ta americká, zvýšily by se výdaje na výzkum o 60 %.

Další překážkou je samotná struktura evropských inovačních programů. Program Horizont má sice na období 2021–2027 rozpočet 95,5 miliardy eur, ale jeho řízení je příliš složité. Zdroje jsou rozptýlené do mnoha oblastí, přístup k financování je notoricky obtížný a pravidla jsou zbytečně byrokratická. Největší slabinou je však nedostatek podpory převratných technologií. Program EIC Pathfinder, zaměřený na financování přelomových inovací, má v roce 2024 rozpočet pouhých 250 milionů eur. Pro srovnání, americká DARPA má k dispozici 4,1 miliardy dolarů. Navíc evropské inovační programy vedou úředníci, nikoli vědci a odborníci, což vytváří prostředí nepřátelské pro rychlé a rizikové projekty.

Jedním z nejsilnějších motorů americké inovace je rizikový kapitál, který dosahuje až 170 miliard dolarů ročně. Tento kapitál financoval téměř každý úspěšný technologický podnik od Silicon Valley až po Boston. V Evropě však rizikový kapitál tvoří jen 0,05 % HDP, zatímco v USA je to 0,32 %. Regulace jako Solventnost II navíc odrazují pojišťovny a penzijní fondy od investic do rizikového kapitálu. Pravidla směrnice o alternativních investičních fondech zase omezují přístup k financím pouze na akreditované profesionální investory. Tato omezení brání většímu zapojení evropských talentů a inovátorů.

Evropa musí překonat tři klíčové problémy:

1. Odvětvovou strukturu – podpořit růst technologických odvětví náročných na výzkum a vývoj.
2. Veřejné financování – zjednodušit pravidla, zvýšit podporu převratných technologií a inspirovat se modely jako DARPA.
3. Soukromé investice – odstranit regulační překážky a zvýšit dostupnost rizikového kapitálu.

Případ společnosti DeepMind ukazuje, že talent Evropě nechybí. Jak poznamenal její zakladatel Demis Hassabis: „Pokud chcete dělat technologii, která změní svět, v Evropě je to těžké. V Silicon Valley máte tisíce možností.“

Evropa musí vytvořit podmínky, kde budou mít talentovaní jednotlivci možnost realizovat své nápady. Základem je umožnit přísun soukromých financí k těm správným lidem a projektům. Talent máme – problém je ve struktuře systému, nikoli v Evropanech samotných.