Vydržení vlastnického práva: možnost stát se vlastníkem díky dlouhodobému a nespornému držení věci

Vydržení je právním institutem soukromého práva, jenž za stanovených podmínek umožňuje osobě odlišné od vlastníka nabýt vlastnické právo k věci. Problematiku vydržení movitých a nemovitých věcí komplexně upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“). Jaké podmínky musí být splněny, aby se držitel mohl stát právoplatným vlastníkem věci a jak dlouho takový proces trvá?

Řádné vydržení

Zákon rozlišuje mezi tzv. řádným a mimořádným vydržením vlastnického práva. K tomu, aby mohlo dojít k řádnému vydržení vlastnického práva, je potřeba splnit několik podmínek tak, aby držitel věc vydržel a nabyl ji do svého vlastnictví. Pro splnění podmínek řádného vydržení obsažených v § 1089 a násl. občanského zákoníku musí držitel splnit následující: (a) musí se vždy jednat o právo, které je způsobilé k vydržení (např. nelze vydržet závazek nebo věc, která podle zákona může být pouze ve vlastnictví státu), (b) musí uplynout příslušná (zákonem stanovená) vydržecí doba, (c) držitel musí věc držet nepřetržitě po celou vydržecí dobu a (d) držba musí být „řádná, poctivá a pravá“.

Řádnou držbou se rozumí taková držba, která vznikla na základě řádného právního titulu. Ten musí být držitel schopen patřičně prokázat, pokud se chce vydržení dovolávat (např. kupní, směnnou či darovací smlouvu nevědomky uzavřenou s nevlastníkem). Poctivost držby pak spočívá v přesvědčení držitele o tom, že na základě daného právního důvodu mu náleží právo, které vykonává. V souvislosti s poctivostí držby proto rozlišujeme tzv. poctivého a nepoctivého držitele.

Poctivým držitelem je osoba, která se na základě přesvědčivého důvodu domnívá, že jí náleží právo, které vykonává – jinými slovy, držitel musí být důvodně přesvědčen, že je vlastníkem věci. Nepoctivým držitelem je naopak ten, kdo ví nebo by mu mělo být z okolností zcela zřejmé, že vykonává právo, které mu nepřísluší. Nepoctivost předchůdce přitom pro poctivého právního nástupce není rozhodující a nebrání tak řádnému vydržení věci. Pravost držby je pak založena na tom, že držba věci nebyla získána či nabyta svémocně, násilím, lstí, krádeží atp. V případě nabytí nepravé držby totiž nemůže nikdy dojít k vydržení vlastnického práva, a to ani v případě, že by se jednalo o poctivého držitele.

Podmínka nepřerušené držby a vydržecí doba

K vydržení vlastnického práva k movité věci je podle občanského zákoníku potřeba nepřerušená držba věci po dobu tří let a k vydržení vlastnického práva k nemovitosti je nezbytná nepřerušená držba věci po dobu deseti let. K vydržení se vyžaduje, aby držba trvala po stanovenou dobu, tedy během této doby nezanikla a byla v jejím průběhu stabilně vykonávána. Vydržecí doba počíná běžet v den po splnění podmínek řádného vydržení, přičemž vlastnické právo na dosavadního držitele přechází koncem posledního dne vydržecí doby. Je dobré zmínit, že do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

Zde přirozeně vyvstává otázka, co se stane, pokud dojde k přerušení držby a co se za přerušení držby vlastně považuje? Na tuto situaci pamatuje § 1093 občanského zákoníku, který říká, že k přerušení dojde v případě, kdy v průběhu vydržecí doby držitel nevykonává držbu déle než 1 rok. Pokud se tímto způsobem držba přeruší před uplynutím vydržecí doby, k vydržení samozřejmě nejde.

Mimořádné vydržení

Vedle řádného vydržení (ať už movité či nemovité věci) zákon umožňuje nabýt vlastnické právo i prostřednictvím institutu tzv. mimořádného vydržení. Pokud uplyne doba dvojnásobně dlouhá než ta, která je zákonem stanovena pro řádné vydržení, může držitel nabýt vlastnické právo k věci i pokud neprokáže řádný právní důvod (titul), na kterém je držba založena. Institut mimořádného vydržení tak umožňuje získat vlastnické právo k věci i při nesplnění jedné z podmínek řádné držby, konkrétně podmínky existence právního důvodu (titulu) držby.

Po tak dlouhém časovém období, jenž odpovídá dvojnásobku standardní vydržecí doby, se jeví jako smysluplné upustit od této zákonné podmínky. Zejména pokud původní vlastník v mezidobí neuplatnil své právo k věci a o věc se vůbec nezajímá. V každém případě se i u mimořádného vydržení uplatní výjimka, že vlastnické právo není možné nabýt při nepoctivém úmyslu držitele, a to ani kdyby splnil podmínky mimořádné držby.

Závěr

Vydržení vlastnického práva je důležitý nástroj, který zajišťuje ochranu právní jistoty a stabilitu majetkových vztahů. Umožňuje jednotlivcům stát se vlastníkem v důsledku jejich dlouhodobého a nesporného držení věci. Vlastník věci je samozřejmě vždy oprávněn držitele věci kdykoliv požádat, aby mu věc vydal. Pokud takováto situace nastane, má držitel možnost si od věci oddělit vše, co do ní vložil, ale nemá již právo na případnou náhradu původní převodní ceny, za kterou věc pořídil.

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM., zakladatel advokátní kanceláře Matzner & Vítek