Jan Frait: Nelze vše sázet na jednu kartu

 

Rozhovor s Janem Fraitem, viceguvernérem ČNB
Tomáš Keramidas (Bankovnictví 13. 12. 2024, strana 14)

Rozhovor viceguvernéra Jana Fraita pro Bankovnictví o tvorbě makroekonomické prognózy ČNB a závěrech externího posouzení modelového rámce, které si centrální banka poprvé v historii nechala zpracovat. „ČNB patří do úzké skupiny centrálních bank, která využívá pouze jediný model typu DSGE. Používání více než jednoho modelu by mělo pomoci lépe se orientovat ve škále nejistot, které každou makroekonomickou prognózu provázejí, a napomoci při rozhodování v neobvyklých situacích.“

Co je model g3+ a jakou roli hraje v měnové politice ČNB?

Model g3+ (resp. jeho předchozí verzi g3) používají experti ČNB již více než 15 let k tvorbě makroekonomické prognózy pro několik následujících čtvrtletí. Zjednodušeně popisuje českou ekonomiku a klíčovým výstupem prognózy vytvořené za použití tohoto modelu je trajektorie úrokových sazeb, která by měla zajistit plnění dvouprocentního inflačního cíle na horizontu zhruba dvou let. V tomto smyslu jde o zásadní vstup do rozhodování o měnové politice ČNB, neboť měnověpolitická úroková sazba byla s výjimkou období tzv. kurzového závazku (listopad 2013 až duben 2017) hlavní veličinou, kterou nastavuje bankovní rada za účelem dosažení cílů měnové politiky. Model g3+ používáme i k vytváření alternativních nebo citlivostních scénářů. Členové bankovní rady kromě výstupů prognózy vytvořené v modelu g3+ zohledňují i vlastní modelové a expertní odhady, nicméně pro očekávání finančních trhů jde o zásadní informaci.

Jaké jsou klíčové oblasti analýzy modelu g3+ a proč jsou důležité pro efektivitu měnové politiky?

g3+, podobně jako jiné makroekonomické modely, na základě soustavy rovnic, vstupních dat o nedávném vývoji v české i globální ekonomice a sady předpokladů odhaduje vývoj skupiny klíčových makroekonomických proměnných (HDP, míra inflace, nezaměstnanost, měnový kurz). Hlavní výhodou přístupu modelů tohoto typu je soulad jednotlivých odhadových veličin mezi sebou i s ekonomickou teorií o tom, jak se jednotlivé subjekty (podniky, domácnosti, vláda) chovají. A jak na sebe navzájem reagují. Za předpokladu, že model popisuje fungování ekonomiky správně a bankovní rada koná v souladu s jeho doporučeními, by v ekonomice měla převládat cenová stabilita (inflace na úrovni inflačního cíle) i stabilita ekonomické aktivity (výstup ekonomiky na úrovni jejího potenciálu). Model také ukazuje, jak se jednotlivé šoky (například šok do cen energií) propisují do sektorů v ekonomice a jak by na ně měnová politika měla reagovat, aby bylo dosaženo cenové stability. Inflační očekávání by tak měla být silně ukotvená (tj. domácnosti i podniky jsou přesvědčeny o tom, že inflace se bude obvykle nacházet na úrovni inflačního cíle) a nerovnováhy (konjuktury vytvářející inflační tlaky či recese vedoucí k dezinflačním tlakům) by centrální banka měla být schopna „opravit“ i s použitím poměrně malých změn úrokových sazeb. Tedy jednoduše a efektivně. Jenže již minimálně od globální finanční krize, která začala v roce 2007, existují značné pochybnosti, zda modely tohoto typu popisují chování ekonomiky správně a v dostatečné šíři.

Jakým způsobem ovlivňuje fiskální politika predikční schopnosti a fungování modelu g3+?

g3+ je modelem typu „New Keynesian DSGE“, což je typ modelů, kde se „agenti“ chovají rozumně, racionálně a „lineárně“. V tomto duchu se ani nepředpokládá, že by fiskální politika mohla mít na makroekonomický vývoj výrazný vliv nad rámec efektu změn ve fiskálním impulzu (meziroční změny poptávkově relevantního salda příjmů a výdajů státu) na agregátní poptávku. V normálních časech jde o docela rozumný předpoklad. Pokud se ale podíváme zpět na předcházející léta tohoto století, není jednoduché najít něco, co se dá za normální časy označit. Obzvláště vysoké schodky veřejných financí v období pandemie covidu-19 a následné energetické krize jsou něčím, s čím modely tohoto typu neumí pracovat. Modely tohoto typu jsou totiž sestrojeny, aby dobře fungovaly v situaci, kdy se ekonomika nachází poblíž rovnováhy. Nicméně v posledních letech se ekonomiky od této rovnováhy často výrazně vzdálily.

Jaký význam má zahrnutí makroobezřetnostní politiky do měnověpolitických analýz?

ČNB byla jednou z prvních centrálních bank, které zařadily finanční stabilitu a s ní související makroobezřetnostní politiku mezi své priority (již před 20 lety). A již po dlouhou dobu ČNB uvádí na svých webových stránkách, že „společným působením měnové a makroobezřetnostní politiky přispívá k udržení důvěry v hodnotu české koruny a ke stabilitě makroekonomického prostředí“. Slabinou modelů typu g3+, na kterou posudky analytického a modelového rámce upozorňují, je, že na základě víry v racionální, rozumné a lineární fungování ekonomických subjektů od vývoje úvěrů, peněz, finančních trhů a cen finančních aktiv v podstatě abstrahují. Přitom jde o veličiny, o kterých ekonomové v podstatě každodenně diskutují. My jsme při svém rozhodování brali vývoj v těchto oblastech v úvahu. Do modelu g3+ se však informace této povahy dostávaly pouze skrze expertní zásahy. Posudky lze číst i tak, že ČNB jednala dlouhodobě ponaučeně, od těchto podstatných věcí ve svém rozhodování zpravidla neabstrahovala, ale měla by je adekvátním způsobem implementovat i do svého modelového rámce pro podporu měnové politiky. To by zajistilo o něco větší konzistenci v celém prognostickém procesu.

Jaká doporučení byla navržena pro zlepšení stávajícího modelového rámce a co by měla přinést?

Posudky, které ČNB obdržela, obsahují řadu společných doporučení. Nejdůležitější je však jejich konstatování, že všechny ekonomické modely jsou jen zjednodušeným popisem reality a že neexistuje žádný předpřipravený model, který by byl schopen dobře odhadovat chování české ekonomiky ve všech možných situacích. Bankovní rada by se proto neměla při měnověpolitickém rozhodování otrocky opírat o výstupy modelů a měla by zohledňovat širokou škálu informací o tom, co se ve světové i domácí ekonomice děje. V konkrétní rovině pak posudky doporučují lépe posuzovat chování trhu práce, fiskální politiky a spotřeby domácností. Upozorňují na potřebu doplnit do predikčních modelů úvěrovou dynamiku a vývoj na nemovitostním trhu, s čímž souvisí i potřeba sledovat širší škálu úrokových sazeb a výnosů finančních aktiv. Ve stávajícím modelu g3+ může být složité tyto sektory implementovat a zachovat možnost s modelem rozumně pracovat, proto doporučení ukazují směrem k vytvoření a používání alternativního modelu, který by byl o něco flexibilnější. Shodují se také na potřebě prohloubit diskusi ohledně předpokladů prognózy již v počátku její tvorby.

Proč je důležité zvážit vytvoření alternativního modelového rámce vedle modelu g3+?

V první řadě je třeba vzít v potaz obecnou zásadu, že nelze vše sázet na jednu kartu. Nemáme jedinou správnou teorii pro všechny situace. ČNB přitom podle šetření, které si nechala zpracovat mezi centrálními bankami cílujícími inflaci, patří do úzké skupiny, která využívá pouze jediný model typu DSGE (v našem případě g3+), který má z technického hlediska dosti omezený záběr (tj. od řady věcí abstrahuje). Přitom po léta jsme vystavováni řadě zvláštních šoků, v jejichž důsledku se naše ekonomika nechová tak, jak právě modely typu g3+ předpokládají. Spousta věcí, které se staly, je pro takové modely v zásadě nepředstavitelných. Používání více než jednoho modelu by mělo centrální bance pomoci lépe se orientovat ve škále nejistot, které každou makroekonomickou prognózu provázejí, a napomoci při rozhodování v neobvyklých situacích, jakou byla právě poslední energetická krize související s válkou Ruska vůči Ukrajině. Pokud jde o alternativní modely, některá doporučení posudků jdou stejným směrem a některá jsou protichůdná. Obecně podporují znovuzavedení tzv. semistrukturálních modelů, se kterými má ČNB zkušenosti již z dřívějška. Technicky jsou tyto modely trochu jednodušší, přehlednější a pružnější, přičemž jejich hlavní předností by mělo být citlivější sledování dříve pozorovaného vývoje časových řad. Tyto modely je také snazší rozšířit o další sektory, pokud se to ukáže jako žádoucí. To nám otevře dveře k tvorbě dalších alternativních scénářů. Dva z posudků pak doporučují rozvíjet stávající model g3+ tak, aby detailněji zahrnoval faktory, které v něm dosud chybí nebo jsou popisovány příliš zkratkovitě. Jeden z posudků nám naopak doporučuje současný model g3+ po nějaké době opustit a úsilí věnovat vývoji nové generace modelů vycházejících více z pozorovaného chování ekonomických subjektů (ABM, agent-based model). K takovému modelu již přešla centrální banka Kanady a zabývají se jím i další měnové autority.

Jaké konkrétní změny by mohly přispět ke zlepšení predikční schopnosti modelu ČNB?

Používání většího počtu modelů by mohlo bankovní radu především upozornit na to, že se v ekonomice vytváří inflační či deflační podhoubí, které na první pohled není vidět. A důsledněji posuzovat dopady šoků, se kterými se běžně nesetkáváme. Posudky také zdůrazňují, že různé modely by měly podpořit práci s alternativními scénáři. A omezit riziko „skupinového myšlení“, které spočívá v tom, že všechny centrální banky nebo všichni ekonomové uvnitř konkrétní centrální banky mají tendenci se navzájem na základě velmi úzkého pohledu přesvědčovat o tom, že existuje jediná správná cesta. Navíc bychom mohli ještě více využívat menší samostatné modely pro jednotlivé sektory ekonomiky, jejichž výsledky bychom zakomponovali do g3+ nebo nového semistrukturálního modelu.