Rakousko: Čtvrtina řidičů zažívá denně na silnicích agresivní chování

Agrese na rakouských silnicích za poslední roky přibylo. Nejvíce vadí podle nedávné ankety riskantní předjíždění. Hodnocení vlastního výkonu a stylu jízdy ukazuje často malou sebereflexi.

Na „emoce v silničním provozu“ se zaměřil reprezentativní průzkum, který rakouský autoklub ÖAMTC provedl v létě 2024 mezi 1 300 účastníky silničního provozu ve věku od 17 do 60 let. Studie ukázala, že každý čtvrtý člověk se denně setkává s agresivním chováním řidiče na silnici a 57 % to zažije alespoň jednou měsíčně. Pouze 19 % se s tímto chováním setkává zřídka nebo nikdy. „Je zarážející, že 59 % dotázaných uvedlo, že agresivní chování za volantem se za posledních 5 let zvýšilo. To je nebezpečný vývoj, zvláště když to dáme do souvislosti s hodnocením vlastního stylu jízdy,“ říká dopravní psycholožka ÖAMTC Marion Seidenberger.

Jedno procento řidičů připouští, že při svém preferovaném stylu jízdy jezdí razantně, téměř bezohledně. „Počet nehlášených případů je pravděpodobně mnohem vyšší. Protože málokdo se v průzkumu přizná k agresivnímu, sobeckému chování v silničním provozu, které není společensky schvalováno,“ upozorňuje odbornice z ÖAMTC. Podle vlastního hodnocení 2 % řidičů vypověděla, že jezdí pomalu a opatrně, a další 3 % řidičů se vyjádřilo, že jezdí klidně, aby šetřili své vozidlo. Vlastní styl jízdy oceňuje 31 % účastníků studie jako klidný a vyrovnaný, 10 % jezdí optimálně, aby se rychle dostalo do cíle, 32 % jezdí hladce a dynamicky. Jako rychlý a sportovní hodnotí svůj styl jízdy 21 % respondentů. „Mladší řidiči jezdí podle vlastního hodnocení často klidně, plynule a pomalu. Zde může hrát roli i chybějící denní rutina řízení auta,“ vysvětluje Marion Seidenberger.

Co na silnicích nejvíce vadí

Při jízdě autem respondenty nejvíce obtěžuje riskantní předjíždění (56 %), následuje jízda v záchranné uličce (55 %), přejíždění z pruhu do pruhu a najíždění do přílišné blízkosti (nedodržení bezpečného odstupu) (49 %), nepřizpůsobení stylu jízdy za špatného počasí (45 %), blokování několika parkovacích míst (43 %) a porušování přednosti v jízdě (41 %). Už menší vztek způsobují podle respondentů pozdní rozjíždění na zelenou (21 %), pomalá jízda a jízda v prostředním pruhu na dálnicích (po 26 %) nebo parkování ve vozovce v další řadě vedle obsazených parkovacích míst (28 %).

Na otázku, co zvyšuje rozčilení oslovených, byla nejčastěji zmíněna špatná viditelnost (31 %), dále hustý provoz (28 %) a časová tíseň (26 %). „Mladým řidičům vadí zejména horko, časový tlak a hlad, zatímco starší řidiče více stresuje hustý provoz,“ diferencuje klubová expertka.

Nejčastější reakcí na agresivní chování je nadávání

Při setkání s agresivním chováním na silnici řidiči aut a cyklisté hlavně verbálně nadává (40 %). 32 % troubí a používá světla k upozornění na nevhodné jednání jiného účastníka provozu, 18 % gestikuluje a 15 % dotázaných dokonce na chvilku zastaví. 11 % uvedlo, že předává oznámení na policii. „Lidé, kteří hodně jezdí autem služebně a za prací, tvrdí, že nadávají za volantem méně. Je možné, že profesionální řidiči si vypěstovali trochu více rutiny a vyrovnanosti,“ spekuluje Marion Seidenberger.

Proti stresu pomáhá hudba

Na otázku, co pomáhá zachovat klid a bezpečně řídit ve vypjatých situacích, je na prvním místě uváděna respondenty hudba (47 %). Následují větší pozornost a soustředění na řízení (36 %), pravidelné přestávky v jízdě (33 %) a snížení teploty ve vozidle (31 %).

Souhrnně výsledky průzkumu ukazují, že k agresivnímu chování dochází u všech účastníků silničního provozu a že agresivitu může podpořit i nedostatek místa, mnoho stavebních prací a uzavírky na silnici, dotěrní a rušiví spolujezdci, špatný stav vozovky a špatné počasí. Současně se projevuje, že agresivní chování v silničním provozu je v posledních 5 letech pociťováno spíše stále častěji. „Co může pomoci? Kromě zlepšení infrastruktury určitě jezdit ohleduplně a předvídavě, optimalizovat vlastní time management, aby se snížil stres ze zpoždění, a dělat přestávky na zotavení a „uklidnění“ – a to vše bez ohledu na formu mobility,“ uzavírá dopravní psycholožka ÖAMTC.