Trendy ve výrobě a zahraničním obchodu Německa po pandemii

Německo si prochází náročným obdobím – dopady energetické krize, strukturální výzvy ale i cyklické oslabení vzbuzují obavy z „nemocného muže Evropy“^[1]. Po optimistickém začátku roku 2024, kdy oživení zaznamenala i energeticky náročná odvětví, se naděje na robustní oživení opět vytrácí. K neuspokojivému výkonu německé ekonomiky přispívá stále malá ochota domácností utrácet a citelná fiskální restrikce, ale zejména zaostávající německý průmysl. Zotavení „německé lokomotivy“ je totiž klíčové pro celou ekonomiku. V následujícím textu tak se zaměříme na hlavní trendy ve výrobě a zahraničním obchodě Německa. Podrobně rozebereme teritoriální a zbožovou strukturu či vztahy s domácí i evropskou průmyslovou produkcí. Ukazuje se, že německý průmysl je silně provázaný s evropskou produkcí, bez výrazné specializace jak z pohledu odvětví tak i obchodních partnerů. Dokázal se vyrovnat s ukončením dodávek plynu z Ruska či s geopolitickými změnami, ale zesilující čínská konkurence, přetrvávající vysoké ceny energií, zejména plynu, a zaostávání v informačních technologiích bude vyžadovat zásadní revizi růstového modelu Německa. Zásadní výzvy ale čekají celou Evropu, jak ukazuje dlouho očekávaná analýza M. Draghiho o směřování evropské konkurenceschopnosti.

• Vyšlo v publikaci Globální ekonomický výhled – říjen 2024 (pdf, 1,8 MB)

---

Zahraniční obchod Německa se zbožím

Německo je v současnosti, po Číně a Spojených státech, třetím největším světovým exportérem. V roce 2022 podíl Německa na světovém obchodu^[2] klesl na 6,6 %, ze 7,3 % v roce 2021. Čína s podílem 14,4 % opět zaujala první místo, avšak její náskok se zmenšil z 15,0 % v roce 2021. Spojené státy upevnily své druhé místo s podílem 8,3 % oproti 7,9 % v roce 2021. Německo zůstává jednou z nejvíce otevřených ekonomik ze zemí G7, s obratem zahraničního obchodu blížícím se 100 % HDP.^[3] Větší podíl německého obchodu je ale realizován se zeměmi Evropské unie – v roce 2022 tvořil intra-EU obchod 55 % celkového zahraničního obchodu Německa. Nejdůležitějším obchodním partnerem Německa byla Čína, s celkovým obratem 254,4 mld. eur v roce 2023.^[4]

V zahraničním obchodu Německa se zbožím je patrná odvětvová rozmanitost, a to ve složce dovozu i vývozu (Graf 1). V obou případech hrají klíčovou roli obchod s motorovými vozidly a strojírenství, které mají značnou váhu zejména na straně vývozu. Další klíčové segmenty německého zahraničního obchodu zahrnují chemikálie, počítačovou techniku a farmaceutické výrobky. Jistou váhu mají také základní výrobky, jako jsou plasty a kovy, v dovozech též energetická paliva, jako ropa a zemní plyn. Zahraniční obchod Německa není tedy koncentrován pouze v několika odvětvích, ale je rozložený napříč širokým spektrem průmyslových sektorů.

Graf 1 – Zahraniční obchod Německa v roce 2023
(mld. EUR)

Zdroj: Destatis
Pozn.: Objem v roce 2023, v klasifikaci GP19 ve dvojmístném členění, pro 10 největších skupin zboží a ostatní.

Z teritoriálního hlediska došlo v zahraničním obchodu Německa ke změnám, zejména v důsledku geopolitických událostí, jako je invaze Ruska na Ukrajinu. Proměňuje se ale i globální pozice Číny. Obchodní vazby Německa se Spojenými státy v poslední době výrazně posílily, a USA se tak staly spolu s Čínou nejvýznamnějšími obchodními partnery. Podle údajů německého statistického úřadu USA v prvním čtvrtletí tohoto roku dokonce překonaly Čínu v roli hlavního obchodního partnera Německa. Německý vývoz do USA nyní představuje přibližně 10 % celkového objemu, zatímco podíl Číny klesl pod 6 %. Kromě cyklických vlivů (robustní poptávka v USA, zpomalení v Číně) hrají roli i strukturální a geopolitické faktory. Německé firmy místo přímého dovozu často vyrábějí lokálně v Číně, což snižuje potřebu exportu z Německa. Čínské firmy zároveň výrazně zlepšily kvalitu svých výrobků a staly se vedoucími hráči v některých sektorech, což ohrožuje konkurenceschopnost německých výrobců. Globální tržní podíly německých firem se zatím dramaticky nesnižují^[5], ale pronikání Číny na nové trhy je velmi dynamické.

Obchodní vztahy k partnerům v Evropské unii jsou ale stabilní. Z evropských teritorií, která jsou pro Německo neméně důležité, vynikají ve vzájemném obchodu zejména Francie, Itálie, Nizozemí, Rakousko, Polsko a ČR. V loňském roce byl objem dovozu z Polska a ČR srovnatelný s objemem dovozu z Číny. Pro další analýzu německého dovozu jsme přistoupili k určitému zjednodušení – zaměřili jsme se na nejvýznamnější partnery a klíčové obchodní skupiny. Ve skutečnosti je zbožová struktura německého zahraničního obchodu velmi rozmanitá (významný šedý příspěvek ostatních skupin v Grafu 1).^[6]

Bližší pohled na německý dovoz

Dovoz Německa z klíčových partnerských zemí v Evropské unii je charakterizován odlišnou strukturou zbožových skupin ve srovnání se zbožím dováženým ze Spojených států a Číny. Graf 2 představuje objemy dovozu v miliardách eur za rok 2023, přičemž pro každého obchodního partnera jsou identifikovány čtyři nejvýznamnější skupiny produktů. V případě České republiky, Polska a Maďarska dominuje obchod s automobily a jejich příslušenstvím, dále jsou významné skupiny, jako chladící a vzduchotechnické zařízení, akumulátory a baterie. V Německu je rovněž značný prodej nábytku a elektrotechnických přístrojů, které pocházejí ze středoevropských ekonomik. Francie, Itálie a Rakousko jsou také intenzivně zapojeny do evropského automobilového průmyslu, jak v položce hotových automobilů, tak i jejich komponentů. Na rozdíl od středoevropských ekonomik, tyto země vyvážejí do Německa také farmaceutické produkty a ocel. Z Nizozemí a USA dováží Německo převážně suroviny, jako jsou ropa a plyn, a farmaceutické produkty. Z Číny pochází elektronické komponenty, především čipy, počítače a související produkty, zatímco dovoz automobilů a jejich příslušenství z této země je minimální. Specifickou položkou jsou „Letadla a kosmické lodě“, kde se patrně odráží obchod s jedním francouzským a jedním americkým výrobcem letadel.

Graf 2 – Dovoz do Německa podle nejvýznamnějších skupin a teritorií – detailní členění
(mld. EUR)

Zdroj: Destatis
Pozn.: Roční objemy v roce 2023, v klasifikaci GP19 ve čtyřmístném členění, pro 9 největších dovozců, pro 4 nejvýznamnější skupiny zboží za každého obchodního partnera (mimo kategorie „Výjimky“ a „Neupřesněno“).

Podobnost ve zbožové struktuře dovozu u vybraných teritorií se potvrdila i ve shlukové analýze. Shluková analýza, která hledá algoritmicky podobné jevy, byla aplikována v klasifikaci GP19 (Güterverzeichnis für Produktionsstatistiken, verze z roku 2019)^[7] ve dvoumístném členění. Historické vazby, geoekonomické faktory či průmyslové specializace ovlivňují vzorce obchodu mezi Německem a jeho hlavními obchodními partnery. Podobnost na úrovni evropských partnerů odráží i míru integrace jednotného evropského trhu. Výsledky analýzy potvrdily relativní podobnost ve struktuře dovozů z ČR a Polska do Německa, třebaže shluková analýza přiřadila Maďarsko blíže k ostatním východním zemím EU (Rumunsko, Slovensko). Shluková analýza rovněž odhalila značnou podobnou strukturu dovozů ze západních zemí, jako je Francie či Itálie.

Klíčové výrobní řetězce napříč odvětvími potvrzují hlubokou průmyslovou propojenost v rámci Evropy. Jedním z nejzřetelnějších je automobilový průmysl a jeho příslušenství, který tvoří významný segment produkce a exportu v mnoha evropských zemích. S tím souvisí také produkce elektrotechnických komponent a kovových materiálů, které jsou zásadní i pro širší strojírenský průmysl. Zapojení středoevropských zemí do výroby tepelných čerpadel ukazuje, jak zelená transformace německé ekonomiky otevírá nové příležitosti pro dodavatele z těchto zemí. Naopak jejich vývoz železa je malý, protože pravděpodobně již v daných zemích dochází ke zpracování např. na odlitky. Paradoxně tak vývoz ze středoevropských ekonomik má vyšší stupeň zpracování než od vybraných západních partnerů, kde možná z historických důvodů (vzpomeňme na Evropské společenství uhlí a oceli) přetrvává obchod se surovinami.

Německo jako průmyslová velmoc evropského významu^[8]

Segment motorových vozidel a přidružené výroby dominuje i německé produkci (Graf 3). Podobně významným sektorem, v oblasti produkce i v zahraničním obchodu, je strojírenství. Dohromady s automobilovým průmyslem tvoří více než třetinu německé produkce (Tabulka 3 v Příloze 1) Kromě těchto sektorů má však významnou roli i produkce chemikálií, plastů, kovů a kovových výrobků. Tato energeticky náročná odvětví, ačkoliv jsou důležitou součástí domácí produkce, nemají tak výrazný mezinárodní obchodní rozměr. Německo tedy není primárně zaměřeno na strojírenství, jak by některé komentáře z médií naznačovaly.

Graf 3 – Výroba ve zpracovatelském průmyslu
(mld. EUR)

Zdroj: Destatis
Pozn.: Roční objem výroby v roce 2023, ve zpracovatelském sektoru, v klasifikaci GP19 ve dvojmístném členění, pro 10 největších skupin zboží a Ostatní.

Za poklesem průmyslové produkce v Německu v minulém roce stojí právě vývoj v segmentu energeticky náročných odvětví. Obzvláště postiženo bylo pět průmyslových odvětví s nejvyšší spotřebou energie, která zahrnují výrobu chemických produktů, kovovýrobu, výrobu skla a keramiky, zpracování kamene a zeminy a výrobu papíru či koksu. V roce 2021 tyto sektory společně spotřebovaly 77 % celkové průmyslové spotřeby energie v Německu, přičemž jejich podíl na hrubé průmyslové přidané hodnotě činil pouze 17 %. Od začátku roku 2022 byl zaznamenán téměř nepřetržitý pokles produkce v těchto energeticky náročných odvětvích, což mělo za následek, že jejich výkonnost se vyvíjela výrazně slaběji než průmysl jako celek.[9] Avšak ke konci roku 2023 došlo k poklesu cen plynu, což přineslo určitou úlevu pro tyto energeticky náročné sektory. Jejich produkce se tak nachází na úrovni jen o 13 % nižší než na začátku roku 2022, což potvrzuje jistou stabilizaci v těchto odvětvích.

Ale pokles aktivity byl patrný i ve dvou klíčových průmyslových odvětvích Německa – automobilovém průmyslu a strojírenství. Do výroby aut v posledních dvou letech zasáhly potíže v dodavatelských řetězcích a odložené objednávky z dob pandemie, ale v průběhu druhé poloviny roku 2023 se objednávkové knihy postupně vyprazdňovaly. Tento vývoj se dal očekávat s ohledem na dynamiku objednávek, a potvrzovala je i šetření německého institutu ifo. Naopak v oblasti strojírenství byl zaznamenán pomalý, ale setrvalý pokles produkce, který nebyl tak výrazně způsoben problémy v dodávkách komponent a dílů, jak tomu bylo v automobilovém sektoru.

Vývoj v německém průmyslu, podle indexu průmyslové produkce skutečně vzbudil mezi finančními analytiky v posledním roce výrazné obavy (Graf 4). Hrubá přidaná hodnota v průmyslu se ale dramaticky nesnížila. Největší ztráty produkce utrpěly segmenty zpracovatelského průmyslu s nižší přidanou hodnotou (zmíněná energeticky náročná odvětví). Nepříznivé trendy z loňského roku se ale v prvním čtvrtletí 2024 obrátily, a aktivita v průmyslu začala opět stoupat. Pozitivní začátek roku ale neměl pokračování a německý průmysl opět uvízl ve stagnaci.

Graf 4 – Průmyslová produkce a hrubá přidaná hodnota ve zpracovatelském průmyslu Německa
(index 100 = 2019)

Zdroj: Eurostat
Pozn.: Sezónně i kalendářně očištěno, čtvrtletní průměry měsíčních dat pro průmyslovou produkci.

Poklesem aktivity byl ale zasažen celý evropský průmysl, jehož vývoj je silně mezi sebou korelovaný. Jak ukazuje Graf 5^[10], korelace mezi meziměsíčním pohybem v průmyslové produkci je zejména silná v čtyřúhelníku Německo (DE), Francie (FR), Belgie (BE) a Itálie (IT). Zajímavá je doplňková osa Rakousko (AT), ČR (CZ) a Polsko (PL). Naopak vývoj v Irsku (IE) je značně od zbytku eurozóny izolován, protože tato ekonomika je silně orientovaná na technologické a farmaceutické sektory. K synchronizovanému pohybu průmyslové produkce pak přispívá zejména segment meziprodukce^[11], ale i výroba kapitálových statků ve velkých zemích eurozóny (zejména Německo a Francie) je významně sladěná. Vzhledem k provázanosti evropského průmyslu tak pokles průmyslové aktivity do jisté míry v loňském roce zaznamenaly všechny významné země eurozóny. Mezi hlavní faktory, které tento trend ovlivnily, patří přísnější měnová politika ECB (s větším dopadem na průmysl vzhledem k větší citlivosti na úrokové sazby). Německý průmysl se oproti ostatním ekonomikám potýkal s většími potížemi, protože byl energetickou krizí více zasažen z důvodu větší závislosti na dovozech plynu z Ruska. Globální poptávka se v průběhu roku 2023 ochlazovala, zatímco domácí poptávka stagnovala s tím, jak mimo jiné německé domácnosti v prostředí vysoké inflace a nejistoty rekordně spořily (viz blogový příspěvek).

Graf 5 – Synchronnost průmyslové produkce v EU

Zdroj: Eurostat
Pozn.: Uzly reprezentují jednotlivé země (viz poznámka na konci strany), hrany korelace mezi meziměsíční změnou průmyslové produkce ve zpracovatelském sektoru celkem od února 2002.

Německo = globální i lokální exportér

Hlavními exportními trhy Německa jsou Spojené státy, Čína, Francie a Nizozemí, ale i Polsko, Itálie, Rakousko a Švýcarsko představují relativně významné partnery. Česká republika se v roce 2023 umístila až na 12. místě v žebříčku nejvýznamnějších exportních teritorií Německa (Tabulka 1 v Příloze 1), následovaná Maďarskem na 13. místě. Zatímco Německo dováží širokou škálu různých produktů z různých zemí, jeho exportní sortiment je poměrně jednotný a podobný ve všech cílových zemích. Dominantními exportními položkami jsou motorová vozidla a jejich díly, stejně jako farmaceutické výrobky, které jsou zejména významným exportním artiklem do Spojených států (Graf 6). Avšak léčiva tvoří důležitou složku i v obchodu s ostatními partnery. V rámci evropského obchodu převažují různé skupiny zboží včetně produktů s nižším stupněm zpracování, jako je ocel a plasty. Měřicí technika a elektrotechnické přístroje jsou z Německa častěji vyváženy do USA a Číny. Naproti tomu význam strojírenství je podstatně menší, jak naznačoval Graf 1. Lze se domnívat, že dodávky komponent ze střední a východní Evropy hrají klíčovou roli v německé výrobě obecně, ne primárně na vývoz.

Graf 6 – Vývoz z Německa podle nejvýznamnějších skupin a teritorií – detailní členění
(mld. EUR)

Zdroj: Destatis
Pozn.: Roční objemy vývozu v roce 2023, v klasifikaci GP19 ve čtyřmístném členění, pro 9 největších dovozců, pro 4 nejvýznamnější skupiny zboží za každého obchodního partnera (mimo kategorie „Výjimky“ a „Neupřesněno“).

Dovozní náročnost německého vývozu je relativně nízká. Objevují se názory, že Německo přeprodává dovezené zboží, a to s přidanou hodnotou v podobě dodatečného servisu nebo pod vlastní značkou, nebo že kompletuje dovezené díly ze států východní Evropy a prodává je s výrazným ziskem do zahraničí. Avšak podle OECD je dovozní náročnost německého vývozu relativně nízká, v roce 2020 činila 23,3 %, což je výrazně méně než v České republice (39,6 %), Polsku (30 %), nebo Maďarsku (48 %). To platí i pro specifická odvětví, jako jsou motorová vozidla nebo stroje, jak ukazuje Graf 7. Slovensko a Maďarsko, jako rekordmani v této statistice s hodnotami nad 50 %, jsou významně ovlivněny automobilovým průmyslem. Německo však produkuje širokou škálu produktů a je integrováno do evropských výrobních řetězců, od základní produkce plastů a kovů až po strojírenství. Je třeba brát v úvahu také velikost německé ekonomiky a roli dovozů jako klíčového elementu samotné domácí výroby, kde nabývá na významu farmaceutický průmysl. Podíl tohoto odvětví na celkovém vývozu se od roku 2008 téměř zdvojnásobil, zatímco podíl strojírenství stagnuje.

Graf 7 – Dovozní náročnost vývozu v roce 2020
(%)

Zdroj: OECD (Input Output tabulky)
Pozn.: Poslední dostupná hodnota za rok 2020.

A co dál?

Stávající model růstu německé ekonomiky se do značné míry zřejmě vyčerpal. Německo však není v této situaci jediné. Zásadní výzvy čekají celou Evropu, jak ukazuje dlouho očekávaná analýza „The Future of European Competitiveness“. Tento materiál se zaměřuje na strategii pro zvýšení konkurenceschopnosti Evropské unie v kontextu globálních výzev, jako jsou technologická zaostalost, energetická krize a geopolitická nejistota. Analyzuje klíčové oblasti, kde EU zaostává za USA a Čínou, a navrhuje konkrétní kroky pro zlepšení inovací, dekarbonizaci a posílení obranné kapacity. Hlavní témata jsou pro Německo vysoce relevantní:

1. Zpomalení růstu produktivity: Podobně jako v celé EU i Německo čelí zpomalení růstu produktivity, což je důsledkem nedostatečného využití technologických inovací a slabé digitální transformace. Německo, tradičně silné v průmyslových odvětvích, se potýká s problémem přechodu k technologicky pokročilejším odvětvím, jako je umělá inteligence a digitální ekonomika, kde dominují USA a Čína.
2. Technologická mezera: Německé podniky, zejména v automobilovém a strojírenském sektoru, jsou silně závislé na tradičních technologiích a potýkají se s nedostatkem inovací v oblasti digitálních technologií a zelené energie. Tento nedostatek inovací brzdí růst a omezuje jejich globální konkurenceschopnost. Německý automobilový průmysl například zaostává za Čínou v oblasti elektromobilů a čistých technologií.
3. Energetická krize a dekarbonizace: Německo je silně zasaženo energetickou krizí způsobenou odklonem od ruského plynu po invazi na Ukrajinu. I když se ceny energií stabilizovaly, německé firmy stále čelí výrazně vyšším nákladům než konkurenti v USA, což ztěžuje jejich konkurenceschopnost. Zároveň tlak na dekarbonizaci a přechod k čisté energii vyžaduje masivní investice, které jsou zatím pomalé a nekoordinované, což brzdí oživení německé ekonomiky.
4. Závislost na externích trzích a dodavatelských řetězcích: Německo je silně závislé na globálním obchodu, zejména na Číně jako klíčovém trhu a dodavateli surovin. Změny v globálním obchodním řádu a geopolitické napětí, zejména mezi USA a Čínou, vytvářejí nejistoty a rizika pro německý exportně orientovaný průmysl. Tato závislost omezuje schopnost Německa reagovat na globální změny a oslabuje jeho ekonomickou stabilitu.
5. Nedostatek koordinace a politické překážky: Podobně jako celá EU i Německo čelí problémům s přílišnou regulací a administrativní zátěží, což ztěžuje rychlé přizpůsobení novým technologiím a inovacím. Malé a střední podniky, které tvoří základ německé ekonomiky, trpí složitostí pravidel a byrokracie, což brání jejich růstu a inovacím.
6. Stárnutí populace: Německo, stejně jako většina zemí EU, čelí demografickým výzvám. Stárnutí pracovní síly a nedostatek kvalifikovaných pracovníků zpomaluje růst. Tento problém je navíc spojen s nedostatečnými investicemi do vzdělávání a rekvalifikace pracovníků pro nové technologie.

Bez zásadních reforem a investic do nových technologií, zlepšení energetické efektivity a snížení byrokracie bude pro Německo těžké dosáhnout výrazného oživení. Kroky správným směrem ale bude potřeba podniknout rychle, protože řada německých výrobců se chystá přesunout, restrukturalizovat či ukončit výrobu či část jejich výrobního řetězce. Podle šetření Deloitte dvě třetiny dotázaných německých společností uvažují o přemístění části svého dodavatelského řetězce do zahraničí. Průzkum ukázal, že firmy mají v úmyslu přesunout třetinu svých německých výrobních a montážních kapacit a čtvrtinu svých ostatních funkcí a služeb (např. management, marketing, výzkum a vývoj nebo údržbu). Výrobci automobilů a jiných strojů považují za hlavní destinace USA a Asii, zatímco jiné průmyslové společnosti preferují jako cíle přesunu země EU (do Polska, Rumunska a České republiky). Primárními motivy pro společnosti investující mimo Německo jsou nižší náklady na energii (59 %), nižší mzdy (53 %), lepší tržní prostředí (51 %) a méně byrokracie (50 %).

Německá vláda plánuje významné investice s cílem posílit konkurenceschopnost a inovace. Podle Iniciativy pro růst se zlepší podmínky pro odpisy, zvýší dotace na výzkum a zlepší dostupnost úvěrů pro malé podniky či producenty bezpečnostního a obranného průmyslu. Infrastruktura pro elektromobilitu se dále posílí, stavební řízení se zjednoduší, podporu získají AI data centra a výrobci počítačových her. Dále se plánuje urychlení povolovacích procesů prostřednictvím sladění s Net-Zero Industry Act, což umožní rychlejší schvalování průmyslových zařízení. Dalším důležitým krokem je vývoj efektivní vodíkové infrastruktury a urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů energie, aby se snížily náklady a zajistily bezpečné a ekologicky šetrné dodávky energií. Rovněž materiálová bezpečnost je priorita. Z pohledu řady analytiků jsou ale avizované změny jen kosmetické a prorůstovou motivaci budou brzdit i obavy o fiskální udržitelnost. Analýza konkurenceschopnosti stanovila objem nutných investic, aby bylo dosaženo kýženého výsledku, proti čemuž se ihned řada německých politiků tvrdě postavila. Ze strany klíčových představitelů bude nutný zásadní posun v myšlení, aby se cesta k robustnímu oživení německé ekonomiky opět otevřela

Závěr

Německo je silná globální ekonomika s různorodým průmyslem, silně provázaná se svými obchodními partnery v EU. Země dokázala těžit z nedávného hospodářského oživení ve Spojených státech, ustát ukončení dodávek plynu z Ruska a zatím i konkurenci Číny. Současně se objevují trendy, jako je rostoucí význam farmaceutického průmyslu, realokace některých výrobních kapacit a větší důraz na výrobu s vyšší přidanou hodnotou. Hledání nového růstového modelu Německa bude pozvolný proces, ale některé charakteristiky (inovativnost, různorodost v produkci, provázanost s obchodními partnery v EU) nabízí celou řadu nových možností.

Autorem je Soňa Benecká. Názory v tomto příspěvku jsou její vlastní a neodrážejí nezbytně oficiální pozici České národní banky.

Klíčová slova
mezinárodní obchod, Německo, průmysl

Klasifikace JEL
E58, F31, F41

---

^[1] V roce 1998 ekonom Holger Schmieding poprvé označil Německo za „nemocného muže Evropy“, když jeho hospodářský růst klesl pod úroveň ostatních členů rodící se eurozóny.

^[2] Vývoz a dovoz celkem v USD, zdroj: https://www.wto.org/english/res_e/booksp_e/wtsr_2023_e.pdf

^[3] Pro srovnání v Evropské unii patří mezi nejvíce otevřené ekonomiky Irsko s podílem 400 % na HDP, ale i ČR a Maďarsko s podíly nad 160 % patří mezi výrazně otevřené ekonomiky.

^[4] V prvním čtvrtletí 2024 byla podle oficiální zprávy německého statistického úřadu již Čína na druhém místě za Spojenými státy, když meziročně poklesl v tomto období dovoz z Číny o 11,7 % a vývoz do Číny o 1,1 %.

^[5] https://rhg.com/research/tipping-point-germany-and-china-in-an-era-of-zero-sum-competition/

^[6] Pro hlubší analýzu byla využita klasifikace německého statistického úřadu (Destatis) pod názvem GP19 ve čtyřmístném členění. Tato klasifikace, která odpovídá německé verzi produkční statistiky PRODCOM Eurostatu, umožňuje přiřazení importovaných produktů k produkčním aktivitám v Německu a umožňuje lepší srovnatelnost se statistikami za domácí produkci.

^[7] https://www.destatis.de/DE/Methoden/Klassifikationen/Gueter-Wirtschaftsklassifikationen/klassifikation-gp-19.html

^[8] Ve vyjádření pomocí hrubé přidané hodnoty, tvoří průmysl lehce přes 25 %, zemědělství a stavebnictví méně než 5 % a služby lehce přes 70 % HDP.

^[9] Mezi únorem 2022 a červencem 2023 došlo k poklesu výroby v těchto odvětvích o 16,7 %, zatímco celková průmyslová produkce klesla o pouhých 2,8 %.

^[10] Tento graf bere v potaz celé období včetně pandemie, ale ani na kratších vzorcích (před/po pandemii) se interpretace nemění. Zkratky zemí – ČR (CZ), Polsko (PL), Maďarsko (HU), Německo (DE), Francie (FR), Belgie (BE), Nizozemí (NL), Itálie (IT), Španělsko (ES), Portugalsko (PT), Rakousko (AT), Finsko (FI), Kypr (CY), Slovinsko (SI), Slovensko (SK), Estonsko (EE), Lotyšsko (LV), Litva (LT), Řecko (EL), Irsko (IE)

^[11] Vysoká intenzita vnitroodvětvového obchodu přispívá k vyšší synchronizaci ekonomických šoků a cyklické sladěnosti, čemuž se ČNB pravidelně věnuje v rámci tzv. Analýz sladěnosti.