Češi chtějí konsolidovat veřejné finance, jen pokud se to týká cizí peněženy (HN, rozhovor s M. Hamplem)

Uzdravování veřejných financí nejde tak rychle, jak by bylo žádoucí. „Přesto je třeba přiznat a i jasně uznat, že přijetím konsolidačního balíčku skutečně došlo ke snižování zadlužení – i když pomalému,“ říká předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl . Ze strany kabinetu Petra Fialy se podle něj dostalo speciálního bonusu v podobě automatické valorizace obraně, zdravotnictví a školství. „To jsou oblasti, které nikoliv verbálně, ale fakticky říkají, jaké jsou projevené preference současné vlády,“ dodává ekonom.

Současná vláda zvýšila za dobu svého mandátu celkový rozpočtový schodek skoro už o bilion korun. Pokud bude rozpočet pro příští rok schválen, znamená to prohloubení dluhu Česka skoro o 1,2 bilionu korun. Je to podle vás rozpočtová odpovědnost?

První věc: rozhodně nekupuji narativ o porovnávání nárůstu dluhu v absolutní výši, jak ho razí především Lukáš Kovanda (ekonomický publicista a zakladatel Institutu ekonomického vzdělávání – pozn. red.) a pak už jen politici. Podle mě jde o čistě mediální hru. Mě zajímá relativní nárůst zadlužení, tedy relativní hodnoty. Je smutné, že musíme pořád médiím, politikům i některým ekonomům vysvětlovat, že důležitá jsou relativní čísla – konkrétně poměr schodků či celkového dluhu k hrubému domácímu produktu (HDP). Na druhou stranu za sebe i za Národní rozpočtovou radu říkám, že uzdravování veřejných financí nejde tak rychle, jak bychom si přáli a jak by bylo žádoucí. Přesto však vidíme první nesmělé kroky na té cestě.

Jaká důležitá čísla tedy řeknete?

Celkový schodek bude v letošním roce pravděpodobně 2,8 procenta HDP. Do toho jsou započítány i vyšší vládní výdaje na povodně. Příští rok se počítá se schodkem 2,3 procenta HDP. To je sice pomalé, ale i tak zlepšování. Podle NRR by však tempo konsolidace mělo být rychlejší. Už v letech 2022 a 2023 jsme s ministerstvem financí řešili, kam by se měl strukturální schodek vrátit. Z covidových zhruba 3,5 procenta HDP jsme se dostali nad dvě procenta, což je stále horší než před covidem. My jsme zákon vykládali tak, že by mělo po covidu dojít ke snížení na maximálně jedno procento strukturálního salda, což by znamenalo snížení celkového schodku ještě zhruba o 70 až 80 miliard korun. Kvůli přístupu ministerstva jsme při přípravě státního rozpočtu dvakrát vydali negativní stanovisko. Přesto je třeba přiznat a jasně uznat, že přijetím konsolidačního balíčku skutečně došlo ke snižování zadlužení, i když pomalému.

Koupili jsme si za navýšení dluhu alespoň společenský klid? Čas? Nebo lepší infrastrukturu?

To je otázka spíše pro politiky, ale odpovím, které výdajové položky rozpočtu dostaly speciální bonus, že porostou automaticky, bez politické diskuse, i v budoucnu. V zásadě jsou čtyři oblasti, kterým se dostalo privilegia automatické indexace či valorizace, a tři z těchto čtyř jsou shodou okolností největšími výdajovými položkami veřejných financí . Jde o školství, tedy platy učitelů, zdravotnictví, kde došlo k automatické valorizaci plateb za státní pojištěnce, pak obrana, kde jsou to automaticky dvě procenta HDP, a nově platy komunálních politiků – 60 tisíc jich bude mít automaticky valorizovány platy či odměny. To jsou oblasti, které nikoliv verbálně, ale fakticky říkají, jaké jsou projevené preference současné vlády. Kde sice nedošlo k automatické valorizaci, ale míří tam rekordní částky, je doprava. Poslední oblastí je pak pokračování nižšího zdanění příjmů fyzických osob, tedy zejména mezd a platů, které je tu od roku 2021.

Teď zmiňujete zrušení superhrubé mzdy?

Ano, lidově řečeno, ale fakticky je to snížení zdanění veškeré práce a příjmů nás jako občanů. Miniaturně to koriguje až konsolidační balíček. Všechno, co jsem zmiňoval, se velmi silně projevuje na výdajové i příjmové straně a způsobuje, proč strukturální saldo neklesá tak rychle, jak by bylo žádoucí.

Před časem jste u Ústavního soudu svědčil, když poslanci hnutí ANO napadli rozhodnutí vlády o zpomalení valorizací penzí. Poukazovali na zpětnou účinnost tohoto zákona. Soud dal nakonec za pravdu vládě. Nepovažujete ale za chybu, že se změna valorizací neřešila už dřív?

Že to šlo udělat dřív, nevylučuji. Na druhou stranu jsem už tehdy Ústavnímu soudu řekl, že nebyl naprosto nikdo, kdo mohl odhadnout výši důchodcovské inflace v lednu 2023. To, že vyskočila tak výrazně oproti klasické inflaci a zatím nejvíc v historii, bylo překvapením pro všechny. Na rozhodnutí Ústavního soudu bylo ale pro mě zajímavější něco jiného.

Co to bylo?

Že silně řekl, co je to retroaktivita, tedy zpětná účinnost rozhodnutí u důchodů. Soud judikoval, že dokud nevznikl nárok na výplatu důchodů jako takových, není to retroaktivní změna a vláda ji udělat mohla. Jako tolikrát v minulosti jsem byl překvapen, že tento závěr většina české veřejné diskuse úplně ignorovala.

Vidíte nějakou oblast, kde vláda vydala peníze z rozpočtu se záměrem dosáhnout v budoucnu vyššího růstu HDP či zvýšit příjem rozpočtu?

Jestli je rolí státu zajistit „BB“, tedy blahobyt a bezpečí, možná se v budoucnu ukáže, že zvýšené výdaje na obranu jsou ty nejlépe investované peníze. To je ale zase spíš politická odpověď. Pokud se tu bavíme o multiplikačním efektu, tedy myšlence, že každá investovaná koruna přinese dodatečné příjmy, skončíme u toho, co říká dlouhodobě NERV. Například u výdajů na dopravní infrastrukturu. O nich nikdo nepochybuje, že mají alespoň nějaký multiplikační efekt.

Zpráva někdejšího šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho říká, že Evropu čeká na cestě k větší konkurenceschopnosti větší zadlužování. Znamená to i větší zadlužování jednotlivých zemí, tedy i naší?

Draghi mluvil o panevropském zadlužování. Sám ze své Itálie ví, že mnohé země už jsou za hranou svých možností. Tady jde o to, že pravidla Paktu a stability a růstu, která platí pro členské státy, že deficit by neměl přesahovat tři procenta HDP a státní dluh nesmí přesahovat 60 procent HDP, najednou neplatí pro společný evropský dluh. Vzniká tu nebezpečně svůdná možnost vytvářet dluhy, pro které neplatí ekonomické zákony.

Pak je tu ještě to odůvodnění. Lze se za cenu většího zadlužení Evropy dobrat k větší konkurenceschopnosti?

Pokud podlehneme iluzi, že jediný způsob fungování je permanentně hromadit dluhy v ekonomice, která neroste, aby to vypadalo, že na oko funguje, pak je to návod na katastrofu. Takovou zažilo mnoho zemí na jihu Evropy . Nemyslím si, že tyto dluhy mohou zvýšit produktivitu EU. Chápu ale, že když se v Evropě zastaví motor a najednou máte velké výdaje na obranu, energetiku, demografii a dekarbonizaci, přirozenou první reakcí politika je půjčit si.

Nestojí ale celý kapitalismus na dluhu?

Ano, ale soukromém. Draghiho zpráva říká: bylo by potřeba hodně investic, ideálně privátních, ale protože ty nejsou, nebo nejspíš nebudou k dispozici, musíme to kompenzovat dluhem veřejným. A to už o žádný kapitalismus nejde.

Co tedy znamená Draghiho zpráva pro Česko?

Nemyslím si, že dojde k plné realizaci takového plánu. Počítám ale s tím, že dojde k rozvolnění fiskálních pravidel v Evropě . Určitě bude menší tlak na vymáhání fiskálních pravidel u jednotlivých zemí, včetně Česka.

I data o ekonomice, respektive poslední analýza ČNB ukazují, že růstový model Česka je vyčerpaný už od roku 2016. Tedy z doby dávno před válkou na Ukrajině, covidem a dalšími událostmi. Nebudou nám tedy peníze, které se daly na kompenzace energií, důchody a tak dále, chybět k transformaci ekonomiky?

Vy se mě ptáte, jestli se mělo více investovat třeba do infrastruktury na úkor například vyšších důchodů. Jako ekonom vám řeknu, že by to bylo skvělé. Jako pozorovatel reálného politického provozu ale říkám, že by u nás něco takového bylo nepředstavitelné. I jinde v Evropě .

Kde vidíte budoucnost české ekonomiky, pokud to automotive a Německo už nebudou?

Naše budoucnost spočívá v tom, co živilo tuto zemi už od dob Rakouska - Uherska , tedy v průmyslu. Přestože v Česku a v EU často slýcháme, že průmysl je něco špinavého a zastaralého, zůstává jeho klíčový význam nepopiratelný. Jsme a budeme produkční zemí, kde průmysl dominuje nad sektorem služeb. A tím nemyslím jen „hard“ průmysl, ale i ten „soft“ – kdo bude umět programovat smart řízení výroby, bude stejně cenný jako klasický průmyslník. Žádná země na světě nikdy nezbohatla, aniž by prošla fází průmyslového rozvoje, pokud nenašla ropu nebo se nestala malým daňovým rájem. Průmysl je bezpochyby nejsilnější stránkou České republiky . Pro malé otevřené ekonomiky našeho typu je devastující deglobalizace, když se ale výroba přesouvá blíže k přátelským a geograficky dostupným zemím, může to být i naděje. Díky své strategické poloze má Česko jedinečnou příležitost tuto malou výhodu zúročit. Jinou cestu k prosperitě a dalšímu ekonomickému růstu osobně nevidím.

Už loni vaše rada varovala, že vláda schovává výdaje třeba do fondu dopravní infrastruktury. I teď započítala příjmy, které nejsou schválené. Není to s vládou při sestavování rozpočtu, jako když napomínáte malé dítě, které si stále vymýšlí?

Vláda například loni počítala s mnohem nižším deficitem veřejných financí pro rok 2025, než teď schválila. Podívejte se, co je napsáno v konsolidačním balíčku. Jsem přesvědčený, že kdyby tlak ze strany všech, včetně Národní rozpočtové rady , vůbec nebyl, čísla v rozpočtu jsou mnohem horší. Konsolidace, která byla schválena, je politické maximum možného. Pořád jsme ve snižování schodku lepší než většina Evropy .

Česká národní banka snižuje svoji ztrátu hospodaření. Člen její rady Jan Kubíček říká, že umořit ztrátu bude trvat 10 až 15 let. I zákon umožňuje ČNB, pokud je v zisku, do státního rozpočtu přispívat. Je podle vás reálné, že by to jednou mohla začít dělat?

Jako bývalý centrální bankéř fakt nerozumím tomu, proč by hospodářský výsledek centrální banky měl být jejím klíčovým cílem. Má dělat to, co je její zákonný mandát z ústavy, a to je cenová stabilita. Pokud je třeba k dosažení tohoto cíle obětovat hospodářský výsledek, má to tak ČNB udělat. Kdybych to měl dovést do důsledku, tak kdybych chtěl umazat ztrátu ČNB , přece stačí zítra oslabit kurz na 27,50 a celá ztráta je umazaná, ne? Proto je pro mě celá tato debata absurdní.

Vidíte tu v kontextu nedostatečné konsolidace prostor pro nějaký nový politický subjekt, který by s takto postaveným programem šel do voleb?

Téma zdravých veřejných financí je pořád v Česku politické téma a přitahuje nějakou pozornost. Kdyby to tak nebylo, nejsme ve Visegrádské skupině jedinou zemí, která nemá nadměrný schodek. Na Slovensku mají deficit šest procent, Poláci vysoce přes pět, ale ti financují armádu. Druhá věc je, jak by nějaká politická strana chtěla konkrétně naplnit konkrétní opatření na příjmové a výdajové straně. A tam už to politický tahák není. Můžete říkat obecnou větu, že je „potřeba uzdravit veřejné finance “. Ale myslím si, že všichni, kteří to budou říkat, budou tvrdě narážet v okamžiku, kdy začnou říkat konkrétní věci, jak a kde se to má realizovat.

Češi mají zájem o konsolidaci, dokud se netýká jejich peněženek?

To je naše zlaté pravidlo. Všichni chtějí konsolidovat jen do okamžiku, kdy se to týká někoho jiného. Tenhle přístup je tím silnější, čím hůř se daří ekonomice.

Vás by politika nelákala?

Tak zle snad ještě není, abych musel vstupovat do politiky.

Proč se ptám. Spekuluje se, že s novou konzervativní (i fiskálně) stranou by mohl přijít v dohledné době Miroslav Kalousek. Pokud by něco takového nabídl, šel byste do toho?

Určitě neplánuji žádnou kandidaturu v příštích volbách. Můj mandát v Národní rozpočtové radě skončí až v roce 2028 a do té doby tam budu.

Hospodářské noviny, 27. 11. 2024 – celý rozhovor najdete na webu Hospodářských novin. Autorem rozhovoru je Mojmír Hampl, předseda Národní rozpočtové rady.