Zahraniční vlastníci v Česku reinvestují jen 30 procent zisku (Eva Zamrazilová)

 

Rozhovor s Evou Zamrazilovou, viceguvernérkou ČNB
(ExportMag 20. 11. 2024, rubrika Mezinárodní obchod)

Tuzemskou ekonomiku trápí odliv dividend do zahraničí. V poslední době ale zároveň vyrazili ve velkém nakupovat do světa čeští podnikatelé. Jen loni investovali přímou formou víc než 200 miliard korun, připomíná viceguvernérka České národní banky Eva Zamrazilová.

Pryč z Česka odtéká mnoho peněz ve formě dividend. Jaká je to vlastně suma?

Odliv dividend dosahuje stovek miliard korun ročně. Například v roce 2023 šlo o bezmála 300 miliard korun, o rok dříve to bylo skoro 400 miliard. Pokud by alespoň část těchto prostředků zůstávala v Česku, těžila by z toho celá tuzemská ekonomika.

Kterých odvětví se to týká především?

Nejvíce peněz odtéká do zahraničí na dividendách z průmyslu a bankovnictví. Je to dáno zejména tím, že zhruba polovina firem v podnikovém sektoru je pod zahraniční kontrolou, přičemž u exportních odvětví je to ještě podstatně víc. V případě bank spadá pod zahraniční vlastníky dokonce bezmála 90 procent celého sektoru podle objemu aktiv.

Svou roli hraje také velmi nízký podíl reinvestic…

Ano, z celkového zisku zde zahraniční vlastníci během poslední dekády v průměru reinvestovali jen necelých 30 procent ročně. Nejsou tedy příliš motivováni vydělané peníze nechat znovu pracovat v České republice. Zásadní vliv na to má mimo jiné úroveň tuzemského podnikatelského prostředí – je extrémně nepřátelské a obtížně předvídatelné. Jedním příkladem za všechny je dění kolem digitalizace stavebního řízení, ve kterém Českou republiku statistiky dlouhodobě řadily na jedno z nejhorších míst v celosvětovém srovnání. Místo abychom poskočili výrazně výš, jsme nyní v ještě horším vakuu. A nikdo neví, kdy dojde ke zlepšení. Možná to potrvá dalších několik let. A to je jen špička ledovce.

Co tedy může zlepšit stát a jak vnímáte roli samotných českých podnikatelů při investicích do tuzemských projektů?

Stát může udělat překvapivě mnoho, byť půjde o běh na dlouhou trať. Pro začátek by ale stačily dvě poměrně jednoduché věci. Zaprvé důsledně se vyhýbat takzvanému goldplatingu, kdy si nad rámec různých evropských nařízení a předpisů rádi národní legislativou přidáváme ještě zbytečnou dodatečnou zátěž.

A zadruhé neměnit zásadně pravidla v průběhu hry. Jsme v napjatém geopolitickém prostředí s konflikty v Gaze a na Ukrajině a poté, co jsme prošli covidovou pandemií, extrémním skokem cen energií i inflační vlnou, podnikatelé potřebují konečně stabilitu. Záleží na ní podle mě dokonce mnohem víc než na momentálním stavu české ekonomiky, protože ten se do jisté míry předvídat dá, dá se s ním pracovat. Ze světa už tak přichází dost šoků, takže by možná stačilo nepřidávat vlastní, domácí. Pokud budou mít podnikatelé dostatečnou míru jistoty, že se jejich předpoklady naplní a za pár měsíců zase nebude všechno jinak, budou investovat a realizovat svoje plány.

Nakolik mají podle vás patřit do mixu státní podpory také dotace?

Co stát udělat nemůže, nemá a podnikatelé by to po něm neměli chtít, je právě bujení dotační ekonomiky. Stav veřejných financí a jejich výhled neumožňuje další zadlužování. Byť mohou být dotace pro podnikatele krátkodobě příjemné, už pro ně zkrátka není prostor. Lpět na nich je krátkozraké a ve střednědobém horizontu to nepřinese nikomu nic dobrého – občanům, podnikatelům ani státu.

Doporučila byste nějaké změny v oblasti daní?

Dlouhodobě se netajím tím, že bych si uměla představit progresivní daň z příjmů právnických osob. Pomohla by mimo jiné řešit nerovnováhu mezi velkými, často zahraničně vlastněnými podniky, a menšími subjekty (MSP), jež jsou zpravidla v českých rukou. Všechny firmy, malé i velké, by ale za svoje peníze odvedené na daních musely dostat také něco navíc proti stávajícímu stavu – přátelské, proklientsky nastavené prostředí, ve kterém se jim bude dobře podnikat. Teď mnohé z nich příliš dusí regulační a byrokratická džungle.

Čeští investoři v posledním roce rekordně nakupují v zahraničí. Dá se to vyčíslit?

Jen v loňském roce investovali čeští podnikatelé přímou formou v zahraničí více než 200 miliard korun, z nichž jim posléze budou také plynout zisky. A to je dobrá zpráva. Jestliže dividendy odplývající do zahraničí představují část produktu, který v Česku sice vytvoříme, ale občané této země ho nemají k dispozici, dividendy, jež tuzemští investoři získají v zahraničí, působí přesně opačně. Druhá věc ale je, jestli tuzemští investoři nakupují v zahraničí, protože už se kapacita Česka vyčerpala, nebo jestli jdou do ciziny spíše za příznivějším prostředím. Když se podívám třeba na Polsko a jeho mnohem rozvinutější kapitálový trh, obávám se, že jde spíše o druhou jmenovanou variantu.

A ještě tradičně k agendě ČNB: Jakou úroveň úrokových sazeb, kurzu koruny a inflace mohou očekávat podnikatelé řekněme v horizontu prvního kvartálu 2025?

Byť se míra inflace v závěru letošního roku a na začátku roku příštího opět mírně zvýší, půjde především o dočasný efekt srovnávací základny, jenž poté opět odezní. Za celý rok 2025 čekám inflaci v tolerančním pásmu České národní banky, tedy poblíž dvouprocentního cíle, a relativně stabilní kurz koruny. Co se úrokových sazeb týče, prostor pro jejich určitý pokles ještě vidím, ale už se zužuje.