CNN Prima News, rozhovor s P. Musilem: V Česku nikdo šetřit nechce, říká ekonom

V Česku nikdo šetřit nechce, říká v otevřeném rozhovoru pro CNN Prima NEWS člen Národní rozpočtové rady Petr Musil a dodává, že schodek pro rok 2025 může být nakonec i o 40 miliard vyšší. Hovoří rovněž o tom, z jakého důvodu i jako pravicově smýšlející člověk souhlasí se zvýšením daní z příjmu nebo majetku. Vysvětluje také, proč důchodový účet zachraňují příchozí Ukrajinci a proč ho nespasí vyšší porodnost Češek.

Jako Národní rozpočtová rada máte za úkol střežit veřejné finance. Jaký je za vás rozpočet na rok 2025?
Jde o rozpočet na volební rok a tam je vždy chuť ministrů co nejvíc utrácet. Je to vlastně poslední necelý rok, kdy mohou zabojovat o své voliče. V tomhle kontextu se dá říct, že je to maximum možného. Musíme si uvědomit, že vláda byla v době skládání rozpočtu tvořená z pěti stran a byť všechny deklarují, že chtějí být úsporné, tak aplikují přístup: Jasně, konsolidujme, ale ne zrovna v mé kapitole. Ať se ty peníze ušetří někde jinde. Samozřejmě, že bychom si dokázali představit mnohem ambicióznější snahu snižovat schodek veřejných financí.

Konkrétně?
Konkrétně bychom chtěli, aby se mnohem rychleji snižoval hlavně strukturální schodek. To, o čem se mluví, je schodek jako celek, ale z toho je část, která se nazývá strukturální. Je to část, která není závislá na tom, jak se ekonomice daří, ale na tom, jak je nastavený systém obecně. Jak jsou nastavené příjmy a výdaje. A jestliže je to nastavené tak, že i v čase, kdy ekonomika šlape, pořád nestačí, tak je něco špatně a vzniká zmíněný strukturální schodek. Znamená to, že stát není schopný pokrýt ani svůj běžný chod a musí si na to půjčovat.

Jak ho tedy snížit?
Připomeňme neustálou debatu o zrušení superhrubé mzdy, což se odhaduje na výpadek příjmů cca 100 miliard ročně. Kdybychom byli schopní zdanění vrátit před rok 2021, tak se bavíme zhruba o polovičním schodku, než jaký je plánován na příští rok.

Ve vašem posledním stanovisku hovoříte o tom, že některá čísla v rozpočtu jsou nereálná. Pokud by to tak bylo a skutečně by byla některá čísla pozitivní až moc, jak píšete, o kolik horší by tedy reálně schodek mohl být?
Záležet bude na tom, kolik se bude muset nakonec vyplatit na dotacích na obnovitelné zdroje energie. Tam je v tuto chvíli otazník největší. Čili se tu bavíme o intervalu přibližně 20 až 40 miliard korun.

Je takové sestavování rozpočtu běžné? Dělali to tak i předchozí ministři financí? Třeba Miroslav Kalousek se netají velmi ostrou kritikou Zbyňka Stanjury a naráží i na to, že jsou čísla vymyšlená.
Když se podíváte do minulosti, tak se občas stávalo, že výsledné objemy příjmů a výdajů státního rozpočtu se lišily o desítky miliard korun. Obecně by měl být návrh rozpočtu sestavován tak, že spíše podhodnocujete příjmy a nadhodnocujete výdaje. Tedy tak, aby když se výsledek bude lišit od návrhu, nastalo spíše pozitivní překvapení než negativní. Jinými slovy, aby rozpočet nakonec skončil s lepším saldem, než byl navržen. To se lehce řekne, ale těžko udělá, obzvláště v návrhu rozpočtu na volební rok.

Znamená to, že Zbyněk Stanjura vlastně o rozpočtu lže?
To je spíše otázka pro něho, to těžko mohu soudit. On předložil vládě nějaký návrh státního rozpočtu, vláda ho schválila, poslala do Poslanecké sněmovny, a my jsme řekli, že u některých položek máme pochybnosti, zda se rozpočtované částky naplní.

Jak hodnotíte výdaje na obranu. Je dobře, že jsou investice tak vysoké?
Co se týče investic do obrany, tak někdo možná vidí jen nákup amerických stíhaček, ale je třeba vidět i to, že bude třeba udělat investice, abychom tady ty stíhačky vůbec byli schopní provozovat a ty půjdou k českým firmám. Nesouhlasil bych tedy s tím, že 100 procent těchto investic skončí v zahraničí. A pokud i toto odmyslím, tak investice do naší obranyschopnosti je v současné situaci naprosto nutná, nehledě na to, že armáda byla posledních 30 let vždy takovou Popelkou. Když se potřebovaly ušetřit peníze ve státním rozpočtu, tak se řeklo, že se to vezme obraně, že nám nic nehrozí, technika nám zastarávala a teď se to snažíme rychle dohnat.

Souhlasíte s nárůstem schodku státního rozpočtu o 30 miliard kvůli povodním?
V zásadě s tím dokážu žít, jelikož jde o mimořádnou událost. Jako Národní rozpočtová rada ale apelujeme, aby co největší část těchto dodatečných výdajů byla takzvaně „omašličkována“, tedy aby byla vázána na konkrétní účel tak, aby tyto peníze šly skutečně jen na odstraňování následků povodní a „nesvezly“ se s nimi výdaje na něco jiného. Mimochodem právě v souvislosti s povodněmi můžeme názorně vidět, proč je dobré mít za normálních okolností veřejné finance v pořádku. Právě proto, aby nás mimořádné katastrofy rozpočtově nevykolejily.

Stále se bavíme o konsolidaci a vyrovnaném rozpočtu. Co by měl být náš cíl? Kam se vlastně máme dostat, aby se dalo říct, že je rozpočet vyrovnaný a země ekonomicky v pořádku.
Měli bychom se dostat na nějakou úroveň, která je dlouhodobě udržitelná. Můžeme se na to podívat buď technicistně skrze zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který považuje za dlouhodobě udržitelnou trajektorii situaci, kdy veřejné finance mají strukturální schodek maximálně jedno procento HDP, což je zhruba 80 miliard korun ročně. Současný strukturální schodek má něco přes dvě procenta HDP, a celkový schodek je ještě vyšší. Strukturální schodek do jednoho procenta HDP je hladina, která nebude mít dlouhodobé negativní dopady na naše veřejné finance. Když se na to podíváme z ekonomického hlediska, mělo by to být tak, že v časech, kdy se ekonomice daří, by rozpočty měly být v přebytku, aby pak byly připravené na horší časy, kdy se případně dostanou do schodku, což by bylo naprosto legitimní.

Strukturální schodek se ale snižuje, můžeme být tedy spokojení? Nehrozíte jako ekonomové zbytečně a nestrašíte společnost?
Rozhodně nestrašíme… Strukturální schodek na úrovni jednoho procenta HDP jsme byli schopní dodržovat do doby, než přišel covid. Tehdy se strukturální schodek prohloubil až někam ke třem procentům HDP. Postupně se sice snižuje, ale ne dost rychle. Navíc k tomuhle všemu musíme připočítat hrozby, kterým se v budoucnu nevyhneme, a to je především demografické stárnutí. Naše veřejné finance se tímto vlivem budou propadat stále hlouběji až přibližně do konce 50. let tohoto století. Loni, ještě než byly schváleny změny v penzích, tak nám vycházelo, že kolem roku 2050 by jen penzijní systém byl ve schodku 4,5 procenta HDP, což v dnešních cenách znamená asi 350 miliard korun ročně. Kdybychom to nechali být, tak dokonce ani po roce 2060, kdy už naše populace začne mládnout, by se situace sama od sebe nezlepšila. Ta zátěž dluhem a úroky z dluhů by byla tak vysoká, že bychom se ocitli ve fiskálním pekle.

V pekle ale snad nebudeme, protože jsou plánované změny v rámci důchodové reformy.
Změny, které byly nastartovány, znamenají, že kolem toho roku 2050 bude důchodový účet ve schodku cca dvě procenta HDP, nebo i nižším. Záleží, v jaké podobě nakonec bude schváleno zvyšování věku odchodu do penze. Sice se i potom trochu zhoupneme dolů, ale je zajištěný návrat po roce 2060 k dlouhodobě udržitelným financím. Naše aktuální projekce také ukazují, že našemu penzijnímu systému velmi pomůže kladné imigrační saldo, které Česko má, a které je zesíleno přílivem uprchlíků z Ukrajiny.

Znamená to, že uprchlíci z Ukrajiny, kteří tady pracují, platí daně, tak pomáhají stabilizovat důchodový účet?
Ano. Jsou to převážně ženy s dětmi a je předpoklad, že významná část z nich tu zůstane a tím pádem jsme dostali injekci v tom, že se nám populace omladí a zvětší se objem ekonomicky aktivních lidí. Má to prokazatelně velmi dobrý vliv na vývoj veřejného dluhu. Zatímco v naší loňské projekci nám veřejný dluh v 50letém horizontu překračoval hranici 300 procent HDP, letošní projekce, tedy při zohlednění vyšší imigrace a dosud přijatých změn v penzích, už dluh kolem 200 procent HDP.

Takže Ukrajinci nám snižují zadlužení státu?
V podstatě ano. Nebo lépe řečeno, zpomalují nárůst, který by bez nich byl mnohem dramatičtější.

Je tedy pravda, že kdyby byla vyšší porodnost, jak třeba lidovci dlouhodobě tvrdí, tak je situace lepší? Bohužel se zdá, že letos bude porodnost dokonce nejnižší za 100 let.
To je oblíbené téma, že stačí zvýšit porodnost. Problém je v tom, že v debatě se zaměňuje porodnost a plodnost, tedy kolik se rodí dětí, to je porodnost, a kolik dětí připadá na jednu ženu. Řada politiků si myslí, že zvýšením porodnosti se situace vyřeší, ale my už dnes nemáme dostatek žen na zvýšení porodnosti. Vedle toho úhrnná plodnost tuzemských žen dlouhodobě klesá a směřujeme k 1,5 dítěte na ženu. K našim dluhovým projekcím jsme vytvořili alternativní scénáře, jak by penzijní systém ovlivnilo, kdyby někdo mávl kouzelným proutkem a naše úhrnná plodnost stoupla na úroveň, která byla třeba v 70. letech, tedy skoro 2,5 dítěte na ženu a vlastně nám to ukázalo, že by to v 50letém horizontu vůbec nepomohlo.

Jak je to možné?
Protože už teď máme málo žen. V posledních dekádách se prostě rodilo málo žen na to, abychom se i přes dramatické zvýšení plodnosti dostali na vysokou porodnost, která by podle některých měla zajistit stabilitu penzijního systému. Jak říkám, trochu nám pomohl příchod uprchlíků z Ukrajiny – to je v podstatě takový dovoz žen, které si přivezly i děti a to bude mít pozitivní vliv na mírné zlepšení penzijního systému v horizontu 50 let. To, že si řekneme, že stát musí dělat prorodinnou politiku a musí se zvýšit porodnost, jsou pohádky ovčí babičky. Matematika je zkrátka neúprosná.

Sociolog Daniel Prokop mi v rozhovoru uvedl několik změn v oblasti daní, které by za něj právě prorodinnou politiku nakoply, chudším rodinám s dětmi pomohly a trochu se tak uzavřely nůžky mezi chudými a bohatými. Například: Zvýšení slev na děti, možnost převést slevu na poplatníka do bonusu, zvýšit spotřební i majetkové daně.
V zásadě to, co říká Dan Prokop, bych z většiny podepsal. Pokud má být daňový systém nastavený tak, aby neplatilo, že nízkopříjmoví platí v poměru ke svému výdělku vyšší daně než ti vysokopříjmoví, tak asi není o čem. Na druhou stranu férově dodává, že když na jedné straně budeme valorizovat slevy, tak na druhé straně by to rozpočet něco stálo.

Souhlasil byste tedy se zvýšením daní?
Se zvyšováním spotřebních daní nebo s jejich valorizací podle inflace asi nemám vůbec problém. Z hlediska ekonomické logiky dává větší smysl danit majetek než práci, jejíž zdanění je příliš vysoké. Když vlastním dům, byt nebo pozemek, tak bych měl určitou daní platit za to, že pro mě obec či město vykonává nějaké služby. Například údržbu místních komunikací, někde z daní z nemovitostí financují i svoz odpadu.

Zvýšení daní z majetku je pro pravicovou vládu často nepřekročitelná linie.
Chápu to, také se sám cítím být pravicového smýšlení. Na druhou stranu si musíme říct, co od státu chceme. V rámci toho, že potřebujeme vybrat nějaký objem daní, mi přijde smysluplnější přesouvat zdanění od práce k majetku, byť chápu, že určitá skupina osob se bude cítit diskriminována. Myslím tím především ty, kteří na začátku 90. let začali pracovat a podnikat, platili vysoké daně z práce, dokázali si ušetřit a koupit majetek a teď budou zase platit vysoké daně z toho majetku.

Vrátil byste zpět superhrubou mzdu?
Asi bych nehovořil o návratu superhrubé mzdy tak, jak byla, ale úroveň zdanění ano.

Jak byste to tedy řešil? Daní z příjmu?
Ano, asi nejjednodušší je zvýšit daň z příjmu. Odhady jsou, že zvýšení z 15 na 19 procent by mělo stejný efekt, jako kdybychom vrátili superhrubou mzdu. Toto by asi stálo za zvážení, samozřejmě s nějakými úpravami, aby to zas nedopadlo na ty nejchudší.

Daniel Prokop ve zmíněném rozhovoru naťukl i téma investic do školství, bydlení nebo školek s tím, že politici jsou v této oblasti málo odvážní a na investice do těchto oblastí by měl stát dát víc peněz a obecně dynamičtěji tyto oblasti rozvíjet a řídit. I velké investice do těchto oblastí podle něj nejsou útrata, ale ve finále naopak úspora.
Když to vezmu politicky, tak politik bude mít tendenci spíše neprosadit cokoliv, co přesahuje horizont volebního období. Nechce, aby on oral a vláčel a někdo jiný v budoucnosti sklízel. Druhá věc je, že je jasné, že růst vzdělanosti je dlouhodobý motor hospodářského růstu. Tou hlavní otázkou ale je, jestli platí rovnice, že čím víc peněz nalijeme do školství, tím silnější budeme mít hospodářský růst. Nebo jestli více peněz ve školství znamená chytřejší, kriticky smýšlející a konkurenceschopnější žáky.

Cítím z toho, že si to nemyslíte.
Stále slyšíme, že v poměru k HDP Česko vydává méně peněz na školství, než je průměr OECD. Řekl bych k tomu, že to není úplně rovná metrika. Za mě je mnohem lepší dívat se na to pohledem výdajů na žáka a podle nich na tom nejsme špatně. V roce 2020 jsme měli 10 600 dolarů na žáka na rok, což je víc než 240 tisíc korun. Čísla jsou srovnatelná s Portugalskem a jen o 1 600 dolarů zaostáváme za Nizozemskem. Když se bavíme o objemech, tak školství rozhodně není dramaticky podfinancované a nejsme jako v Jižním Súdánu, jak se občas někdo snaží vykreslovat v médiích. Spíš bych řekl, že naopak. Data tomu nenasvědčují.

Vláda na začátku volebního období slibovala, že sníží počty státních úředníků. Zatím se to úplně nedaří…
Úředníci jsou jen část státních zaměstnanců. Je jich asi 70-80 tisíc, ale když vezmu státní zaměstnance, tak těch je cca 400-500 tisíc a to jsou učitelé, policisté, vojáci, hasiči a i úředníci.

Které počty by se tedy měly za vás snižovat?
Za mě je příliš nákladné třeba právě školství. Také se neustále bavíme o fungování samosprávy a roztříštěnosti škol v obcích. Je otázkou, zda skutečně každá obec musí mít vlastní školu. Co se týče úředníků, fajn, chceme jich méně, ale pak se musíme ptát, co vše od státu chceme a jaké agendy musí zajišťovat. Pokud chceme mít stávající objem služeb a jen snižovat počet úředníků, tak se obávám, že kvalita služeb půjde dolů. Co se samospráv týče, tak nejde primárně jen o úsporu, ale zefektivnění fungování nebo rychlejší řešení investic. Často jsou obce malé na to, aby dokázaly zajistit nějakou větší investici.

Takže počty státních úředníků nebo zaměstnanců byste zachoval?
Mám už debaty kolem redukce úředníků plné zuby. Dokud si neřekneme, co od toho státu chceme, tak se nepohneme z místa. Stále slyším, že máme podstav učitelů, policistů. Fakt máme málo policistů? Kdyby jich bylo o 3 000 víc, opravdu se nějak zlepší kvalita služeb policie nebo dramaticky klesne kriminalita či nehodovost? Já si to nemyslím.

Uzavřeme to konsolidací. Až nyní někteří zjišťují, co vlastně konsolidační balíček, kvůli kterému se vláda poměrně zhádala, znamená. Přinesl skutečně to, co měl?
Rozhodně nebyl zbytečný. Minimálně zabránil mnohem horšímu vývoji. Podle mého názoru ale vláda do konsolidačního balíčku vložila mnohem více politického kapitálu v poměru k tomu, jak malé konsolidace dosáhla. Jenže ruku na srdce, v Česku je to bohužel trochu tak, že nikdo vlastně šetřit nechce. Šetřete, ale ne v mojí peněžence. Nejde zároveň chtít nízké daně, aby za mě stát vše zařídil, a současně narovnávat veřejné finance.

 

 

CNN Prima News, 22.10. 2024 – rozhovor s P. Musilem, členem NRR. Celý komentář najdete také zde: http://cnn.iprima.cz