Poučení z povodní? Blokovat některé stavby je nehoráznost

Marek Výborný, ministr zemědělství, se vyjádřil k nedávným povodním, které postihly Čechy, Moravu a Slezsko. Uvedl, že i když některé oblasti přišly o úrodu, neočekává zásadní vliv na ceny potravin díky dobré koordinaci a zkušenostem odborníků. Zdůraznil, že v porovnání s minulými povodněmi je nyní situace lépe zvládána díky včasným varováním a profesionální komunikaci mezi institucemi. Výborný také ocenil spolupráci s provozovateli přehrad a dalšími subjekty, které pomohly minimalizovat škody.

Při každé výjimečné události vystoupí do popředí lidi, kteří pak veřejnost překvapí. Při posledních katastrofálních povodních to byl i MAREK VÝBORNÝ (48), ministr zemědělství a poslanec za KDU-ČSL. Právě on měl z titulu své funkce na starost koordinaci zadržování a vypouštění vody z přehrad, tedy věc, která někde zachránila životy i majetky. Reflex s ním hovořil ale i o tom, co musí stát, kraje a obce udělat v budoucnosti, aby se dalo přírodním pohromám lépe čelit.

Ve dnech, kdy část Čech, Moravy a Slezska tonula ve vodě a pohroma se postupně valila zemí, to vypadalo, že jste každou chvíli někde jinde. Jak je politik na takovou emoční i fyzickou zátěž připraven? Některé věci nenatrénujete.

Byl jsem hrozně unavený, více než týden jsme v těch nejvypjatějších chvílích jeli prakticky v kuse. Hrozně se mi pak chtělo spát. Děti jsem skoro neviděl, a když ano, tak jen na chviličku.

Když mluvíte o dětech. V roce 2019 vám zemřela manželka Markéta. Máte tři děti, Amálii (21), Michaelu (18) a Vendelína (15). Nejsou to děti malé, ale péči a otce potřebují. Jak jste to zvládali, jak funguje v takové době rodina?

Teď už je to lepší, ale když přišla krizová situace, jaká nastala, děti vnímaly, že jsem byl potřeba někde jinde. Provázely to i citlivější souvislosti, protože nejstarší dcera ležela ve špitále v Havlíčkově Brodě po operaci žlučníku. Když jsem byl na jednání povodňové komise v Havlíčkově Brodě, mohl jsem se za ní alespoň na dvacet minut zastavit. Samozřejmě že jsme si mnohokrát volali a psali, ale osobní kontakt s nejbližšími je něco jiného. Například v neděli 15. září jsem se mezi jednáním povodňové komise a Ústředního krizového štábu zastavil na dvě hodinky doma, abych zjistil, jak to tam vypadá.

A co jste zjistil?

Že je vše v pořádku a děti chápaly, proč nejsem doma, měly dostatek informací.

O blížící se katastrofě jsme na rozdíl od minulosti měli díky Českému hydrometeorologickému ústavu a dalším institucím informace a varování včas. Panovala ale v Ústředním krizovém štábu jednota, protože některá rozhodnutí nemusela být jednoduchá?

Panovala. Jedním z pozitivních zjištění letošních povodní je, že po zkušenostech z let 1997, 2002 nebo 2013 jsme připraveni lépe. Přitom předpovědi, které od samotného počátku vypadaly hrozivě, se naplnily. Já o tom první informace dostal už v úterý 10. září někdy v půl jedenácté dopoledne od pana ministra Hladíka a zprostředkovaně i od Českého hydrometeorologického ústavu. Ihned jsme začali dělat plány, abychom mohli upouštět přehrady. Druhou dobrou zprávou je, že na Ústřední povodňové komisi i krizovém štábu to fungovalo profesionálně, nedocházelo tam ke sporům. Podobnou situací jsem si prošel jako ministr poprvé, takže některé věci pro mě byly úplně nové.

V roce 1997, kdy byly povodně největší na Moravě a zemřelo při nich 50 lidí, státní správa v mnohém selhala. Neexistovaly ještě ani kraje, ani integrovaný záchranný systém. Obstála tehdy armáda, hasiči a dobrovolníci. Přes všechny sliby se ale některá protipovodňová opatření neudělala dodnes. Proč?

Nechci hodnotit situaci v roce 1997 a kdo tehdy více či méně selhal. V každém případě jsme se posunuli o míle a míle jinam, a to k lepšímu. Platí to nejenom pro centrální úroveň, ale i pro kraje, obce s rozšířenou působností, hejtmany, starosty, záchranný systém, hygienu, zdravotnictví, hydrometeorologický ústav či povodí. Každý teď věděl, jaká je jeho role. On- -line jsme dopočítávali data, v kuse jsme dělali predikce, každý znal svůj úkol. Určitě by se našla i nějaká pochybení, ta ostatně budou předmětem analýzy a vyhodnocení. Ale komunikace všech, kteří se podíleli na řešení, byla podle mě dobrá.

Bylo nějaké rozhodnutí Ústředního krizového štábu vyloženě riskantní? Vy jste řešil zadržování a upouštění vody z přehrad a například v roce 2002 se říkalo, že pozdní vypouštění Orlíku na Vltavě způsobilo zalití Prahy a dalších míst. Rozhodnutí, co udělat, přitom nemusí být jednoduché.

Když se připravujete předem, mnoha rizikům se dá předejít, nicméně některá rozhodnutí byla skutečně složitá. Dělali jsme to ve sboru s řediteli povodí a jejich technickými pracovníky. Na povodích máme skvělé odborníky, hydrology, kteří situaci na řekách znají nejenom podle výpočtů, ale i pocitově, vědí, jak se ta řeka chová, dokážou všechno propočítat. I když pak je někdy příroda silnější.

Technika se v tom rapidně zlepšuje. Lze odhadnout všechno?

Nelze. Existují různé propracované modely, ale ani ty se nemusí vždy naplnit. Někdy je potřeba reagovat i obyčejným pohledem na vodu, ti odborníci tam žijí, znají to. Nebudu říkat vyloženě riskantní, ale typicky složitá rozhodnutí se dělala v povodí Lužnice nebo Nežárky. Také na Malši, kde jsme velmi složitě manipulovali na vodní nádrži Římov. Tam to bylo dopočítáváno s velkou přesností tak, abychom odpouštěli ještě tolik, že nevzniknou dramatické problémy pod přehradou, aby nemusela třeba probíhat hromadná evakuace Českých Budějovic a zároveň abychom si vytvořili dostateční retenční prostor pro to, co poteče shora. Nebylo to jednoduché.

Je to až alchymie?

Spíš jemná hodinářská práce. Kolečka do sebe musí zapadnout.

Vyšlo to nakonec podle vás většinou tak, jak jste předpokládali?

Jednoznačně. Ale to není mou zásluhou jako ministra, ale zásluhou jednotlivých lidí na povodích. A byl jsem hrdý, když se v Německu objevily články, že práce na našich povodích zachránila před pohromou i Němce.

Jaké ale byly rozdíly, protože každé povodí je jiné a v různých regionech spadlo jiné množství srážek?

Kde to nebylo velkým rizikem a kde jsme jednoznačně věděli, co děláme a co se pak zřejmě stane, byla Vltavská kaskáda. Ta je mohutná a dokázali jsme tam vytvořit velký retenční prostor na Lipně a Orlíku. Což zachránilo před velkou vodou střední Čechy, Prahu a pak i povodí Labe směrem na severní hranice.

Jak složitě se komunikuje a vyjednává, protože přehrady mají různé provozovatele?

Narazil jste na další dobrou zprávu z letošních povodní. Jednotlivé subjekty, které provozují přehrady, reagovaly na naše požadavky velmi pozitivně. Já přitom jako ministr zemědělství na některé nemám páku, protože to mohou být soukromé či polostátní firmy, které spadají pod někoho jiného. Dám příklad, který podle mě zachránil životy lidí i majetky. Vlastníkem přečerpávací elektrárny na Dolních stráních na Jesenicku je ČEZ. Volal jsem jejímu generálnímu řediteli Danielu Benešovi, zda by tam mohli operativně upustit dolní nádrž. Slíbil to, za hodinu začali vypouštět a do osmnácti hodin to bylo prázdné. Vznikl velký volný prostor, který jsme velmi nutně potřebovali. Podle mě to zachránilo povodí řeky Desné před obrovskými problémy.

Lidé si přitom často myslí, že provozovatelé elektráren na přehradách odmítají vodu upouštět, protože jim to způsobí ekonomické škody. To teď nebylo?

Nebylo. Uvedu i druhý příklad, který je ve své podstatě podobný, ale jedná se o jiný typ vodního díla. Kdyby nám nepomohli rybáři na Rožmberku, největším rybníce v České republice, Veselí nad Lužnicí by plavalo a hodně zasažena by byla i Soběslav, Planá nad Lužnicí nebo Sezimovo Ústí. Byla to skvělá práce rybářů i starostů. Podobně jako jinde. Ve Veselí nad Lužnicí, kde jsem byl na jednání, zvali občany na most nad Nežárkou, kde pořádali brífinky a informovali lidi, jak se situace vyvíjí, co hrozí, co dělat, kdyby bylo potřeba evakuovat. Ukázkový případ, jak se to má dělat. Dalším příkladem ochrany je řeka Morava, kde naše opatření nejenom pomohla na místě, ale pomohla i odlehčit Slovensku.

Bez přehrad bychom zažili, a to nejenom teď, někdy vodní peklo?

Určitě. Kdybychom například neměli Vltavskou kaskádu, tak nás potěš pánbůh, co by se dělo v Praze i celém vltavském povodí.

Jenže ani přehrady vše nezachrání.

Bylo by mylné vytvářet dojem, že všechno všude zachrání přehrady. To není pravda, musí se jednat o kombinaci protipovodňových tvrdých vodohospodářských opatření, jako je výstavba přehrad, ale k tomu se musí dělat i opatření, jako jsou suché poldry, hráze, mobilní zařízení a podobně. Pracovat v krajině.

Modelovým příkladem selhání jsou ovšem letité spory o výstavbu přehrady v Nových Heřminovech na řece Opavě. Proti ní byli nejenom ekologičtí aktivisté, ale kdysi i místní občané. A v minulých dnech jejich domy opět ničila povodeň.

Je to příklad selhání státu. Nemyslím nějaké vlády, ale selhání systému. Je to věc trestuhodná. Po každých velkých povodních si někteří lidé myslí, že se zase dlouho nic nestane, a stavějí se domy v místech, kde stát nemají. Jak vidíme, takové myšlení odporuje realitě. Pokud jde o Nové Heřminovy, většina místních už projekt vodního díla podporuje, včetně paní starostky. Nejsou tam vykoupeny už jen tři pozemky. Já proto věřím, že se brzy začne stavět. Ovšem opět to napadly dvě organizace. I když se začne brzy, Nové Heřminovy budou stát nejdříve v roce 2032 nebo o rok později. Do té doby se jenom můžeme modlit, ať zde nejsou opět velké povodně.

Jak ale chce stát zabránit různým skupinám, aby neblokovaly podobné stavby? Jihočeský hejtman Martin Kuba v únoru v rozhovoru pro Reflex říkal, že jediný člověk dokázal dlouhá léta blokovat silniční obchvat Tábora. To přece není normální. Co s tím?

Máme zákon o liniových stavbách, ten situaci změnil. Ale domlouvali jsme se s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem, že budeme hledat další cesty, jak zabránit u klíčových infrastrukturních staveb nejrůznějším obstrukčním praktikám. Protože aby na to pak dopláceli lidé v Krnově, v Opavě či Zátoru, je nehoráznost. Ať jdou lidé, kteří stavby blokují, se mnou do Opavy na náměstí a ať svůj názor vysvětlí vytopeným obyvatelům.

V souvislosti s povodněmi se objevily informace, že hejtman Moravskoslezského kraje Josef Bělica z hnutí ANO nechtěl vyhlásit stav nebezpečí, že to udělal až po opakovaném naléhání Ústřední povodňové komise. Je to pravda a zpozdily se kvůli tomu některé věci? Na tiskové konferenci se pak o tom Bělica hádal i s ministrem životního prostředí Petrem Hladíkem.

Teď musíme všichni, ministerstva, hejtmani, starostové, dobrovolníci, úřady a instituce, napřít další síly k tomu, jak pomáhat lidem v zasaženém území, jak v Moravskoslezském kraji, tak jinde. Jak obnovit infrastrukturu i všechny služby.

Vy chcete tu odpověď na moji otázku obejít?

Ne. Jen jste mě nenechal domluvit. Na vyhodnocení toho, co se stalo, bude ještě čas. Je ale pravda, že nám někteří zpočátku nevěřili, že je situace tak vážná. A že by se data, která jim poskytujeme ze strany povodí nebo Českého hydrometeorologického ústavu, mohla naplnit. Ano, předpovědi byly někdy téměř nepředstavitelné, bohužel se ale někde naplnily.

Pamatujete, jak za covidu tehdejší premiér Babiš říkal: Nebuďte slušnej! Řekněte jméno!

Já jsem slušnej. Některým starostům rozhodnutí o aktivaci evakuačních plánů trvalo skutečně déle, než bylo potřeba. Pan hejtman Bělica vyhlásil stav nebezpečí až po výzvě Ústřední povodňové komise. Pak už ale jednal rychle. Netroufnu si ovšem říct, že některé věci by se vůbec nestaly, kdyby se jednalo o něco dřív. Někdo prostě na začátku nedokázal odhadnout rozsah katastrofy. Nikomu ale nic nevyčítám, když jsem já viděl první data z hydrometeorologického ústavu, sice jsem ihned jednal, ale přesto jsem si říkal: Nenadsadili to trochu?

Hodně se diskutovalo o tom, že někteří lidé se odmítli evakuovat, že je pak museli zachraňovat hasiči či vojáci i s ohrožením vlastního života. To je sice nezodpovědné chování, ale neměli bychom chápat i emoční stav člověka, jenž má opustit svůj dům nebo byt, ke kterému je existenčně připoután?

Na co jsme naráželi opakovaně, a myslím, že při příštích povodních to uvidíme znovu, jsou silné emoce, které vše provázejí. Přemlouvat lidi, aby se evakuovali, byť jen preventivně, je neskutečně složité. Některým jsem říkal: Přátelé, je přece lepší odejít v suchu a vrátit se do sucha, když se předpověď a hrozby nenaplní, než odcházet s nohama v půlmetrové vodě a riskovat život svůj i záchranářů. Chápu, že je těžké opustit svůj dům, ale šlo někdy o zbytečné riskování. Přišel starosta, vysvětloval jim to, někteří neposlechli. Přišel starosta s hasičem nebo policistou, zase neposlechli. A pak je zachraňují i za složitých podmínek vrtulníkem. S tím se ale někdy nedá nic dělat.

Je dobře nastavena krizová legislativa? Myslím rozložení – od vlády přes hejtmany ke starostům a integrovanému záchrannému systému.

Ano, navíc to fungovalo na všech úrovních dobře.

Předtím se někdy mluvilo o slučování menších obcí. Neukázaly povodně, že by to bylo pro řízení krizového stavu lepší?

Jednak to s tím nesouvisí, jednak si nejsem jist, že by sloučení obcí zjednodušilo operativu při zásazích. Rozhodovací pravomoc je na úrovni povodňové komise obcí s rozšířenou působností, to je nastaveno dobře. Můj názor na slučování obcí je, že bych to dělal pouze tam, kde nejsou lidi, kteří by chtěli konkrétní obec řídit, což se někdy stává.

Integrovaný záchranný systém existuje v Česku od roku 2001. Podle mě patří dnes mezi jeden z nejlepších na světě, co je ale na něm dál potřeba vylepšit?

Podepisuju, že patří mezi nejlepší na světě. Dá se to porovnat. Smekám před všemi, kdo v něm pracují, někteří z těch lidí byli na nohou a v terénu 48, či dokonce 72 hodin. Práce hasičů a dobrovolných hasičů byla neuvěřitelná. Přitom dobrovolní hasiči jsou naše specifikum.

Připomínám, že první plně organizovaný dobrovolný hasičský sbor na našem území vznikl už v roce 1850 v Zákupech.

A hasiči a dobrovolní hasiči jsou v takovýchto složitých situacích pravou rukou starostů a starostek. Starostové v první linii řídili záchranné práce, před nimi také klobouk dolů.

Ptal jsem se předtím, v čem je možné integrovaný záchranný systém vylepšit.

Ve vylepšování techniky. Dále v propojení jeho jednotlivých složek. Například zapojení armády, která funguje na základě rozkazu, mnohé musí schválit ministryně obrany či vláda. Vidím tam ještě možnosti, jak být akceschopnější. Nechci, aby to vyznělo jako kritika, prostě to plyne ze systému. Musíme vyhodnotit, zda se to nedá upravit. Ale opět, armáda skvěle pomohla a pomáhá, což je bez diskuse.

Opět jsme se ale přesvědčili, že i když je systém sebeodolnější a lidé sebeobětavější, příroda je někdy silnější.

Můžeme se připravit na různé věci, ale například Jesenickem prošla více než pětisetletá voda. Na profilu Mikulovice, které leží v okrese Jeseník na hranici s Polskem, jsme měli měřicí zařízení povodí Odry, které bylo dimenzované na pětisetletou vodu, ale to zařízení je pryč. Smetla ho voda, která byla ještě větší. Na to se připravit nedá. Jedná se o zcela mimořádné situace.

Jste ministr zemědělství a povodně zasáhly i zemědělskou půdu. Vznikne nějaký problém s úrodou nebo dalšími pracemi na polích?

Řada zemědělců má, a ještě bude mít, velké ztráty. Někam třeba nedojel mlékárenský vůz, přitom krávu podojit musíte, takže mléko se vylilo do kanálu. Na polích byla ještě někde úroda, například nebyla ještě stoprocentně sklizena kukuřice. Viděl jsem zelí, které bylo pod vodou, to se bude muset zaorat. Viděl jsem z vrtulníku v Moravskoslezském kraji, jak voda strhávala tu nejúrodnější část půdy, což je pro příští roky velký problém. Je to ale pro zemědělce i velká výzva, abychom věnovali ještě větší pozornost různým protierozním opatřením. Ochrání půdu, velmi účinně pomůžou krajině a sníží dopady možných dalších povodní.

Čtenáři Reflexu nejsou většinou zemědělci. Dejte nám konkrétní příklad, co se dá zlepšit.

Vím o mnoha farmářích, kteří přešli na regenerativní zemědělství, tedy bezorební. Není tam hluboká orba, jsou tam meziplodiny, které zlepšují půdní podmínky. Při tomto druhu zemědělství půda lépe zadržuje vodu či váže živiny. Navíc od příštího roku budou už některá opatření pro zemědělce povinná. Na některých erozně ohrožených plochách nebude možné sít každou plodinu, nebude možné tam používat některé technologie, které by ohrozily půdu. Více by se mělo pracovat s krajinnými prvky atd. To všechno jsou dlouhodobá protipovodňová opatření.

Na jaře zničily mrazy část úrody ovoce, teď byly někde povodně. Jaký to bude mít vliv na letošní celkovou úrodu v Česku?

Protože katastrofa přišla v září, měli jsme už žně, pokud jde o obiloviny a olejniny, za sebou. Zbývala cukrová řepa, kterou máme v oblastech, které nebyly tolik zasažené, úroda by měla být dobrá. Nebyla někde sklizena část kukuřice, přišli jsme lokálně o zeleninu. Na jaře při mrazech o jablka.

Ceny potravin v posledních letech vyskočily hodně nahoru. Může eskalovat zvýšení cen ještě povodeň?

Nemyslím si, že nějak zásadně. Jak jste vzpomněl jablka, což je vůbec nejoblíbenější ovoce u nás, 80 procent jich na jaře zmrzlo, ale jejich cena se dramaticky nezvýšila, protože se mohou dovézt z jiných zemí.

Objevila se na sociálních sítích i kritika, že si zejména vy a ministři Hladík a Rakušan chcete pomocí povodní nahonit politické body, že jste tím chtěli ovlivnit krajské a senátní volby. A že jste si u toho navlékli svetry a mikiny. Co na to říkáte?

Jejda! To se mi snad ani nechce komentovat. Je to úplný nesmysl. Snad jsem měl být celé dny na různých komisích, štábech a při výjezdech do terénu v obleku a s kravatou? Zastavil jsem všechny aktivity v rámci předvolební kampaně. Ani bych na ně neměl čas. Komunikovali jsme totiž čtyřiadvacet hodin denně. A o ničem jsme nekomunikovali stranicky, to se nestalo. Mým jediným zájmem a cílem bylo ochránit životy a majetky občanů. Abychom katastrofu ustáli.

Já podobné kritice v tak složitou dobu říkám vysírání…

Souhlasím. To tam dejte.

NA PROFILU MIKULOVICE, KTERÉ LEŽÍ V OKRESE JESENÍK NA HRANICI S POLSKEM, JSME MĚLI MĚŘICÍ ZAŘÍZENÍ POVODÍ ODRY, KTERÉ BYLO DIMENZOVANÉ NA PĚTISETLETOU VODU, ALE TO ZAŘÍZENÍ JE PRYČ. SMETLA HO VODA, KTERÁ BYLA JEŠTĚ VĚTŠÍ. NA TO SE PŘIPRAVIT NEDÁ. KDYBY NÁM NEPOMOHLI RYBÁŘI NA ROŽMBERKU, NEJVĚTŠÍM RYBNÍCE V ČESKÉ REPUBLICE, VESELÍ NAD LUŽNICÍ BY PLAVALO A HODNĚ ZASAŽENA BY BYLA I SOBĚSLAV, PLANÁ NAD LUŽNICÍ NEBO SEZIMOVO ÚSTÍ.