Malá voda břehy mele

České firmy se umí v zahraničí prosadit díky komplexním řešením pro úpravu pitné vody, čištění odpadních vod a recyklaci. Kromě spolehlivosti a kvality konkurují stále ještě i cenově.

Ilustrační foto: Shutterstock

Bjorn Falkeström patří mezi nadšence, kterým učaroval svět piva. Ve švédské Hedemoře si před téměř dvaceti lety založil mikropivovar Oppigards a z domovarníka vyrostl na majitele respektovaného řemeslného pivovaru s ročním výstavem 20 tisíc hektolitrů a dvaceti zaměstnanci. S tím, jak jeho podnik rostl, zvětšovaly se nároky na odpadové hospodářství. Bjorn Falkeström hledal výrobce, který by mu na míru sestavil vlastní čistírnu průmyslových odpadních vod z výroby piva a splaškových vod z toalet a kuchyně pivovaru, která by přitom „šedou“ vodu zvládla zpracovat tak, aby se dala zpětně využívat v pivovarském provozu.

Po delším hledání se nakonec dohodl s českou firmou Envi-Pur, která membránovou čistírnu naprojektovala, dodala, zprovoznila a pravidelně servisuje. Voda vytéká z čistírny tak čistá, že může proudit rovnou do místní říčky. Kal, který během procesu vzniká, se navíc druhotně využívá v ekologickém zemědělství. „Pro nás je důležité, že neznečisťujeme životní prostředí a přispíváme k cirkulární ekonomice. S technologií jsem spokojen, kdykoliv se mohu podívat na aplikaci v mobilu, jak čistírna pracuje, z Envi-Puru mi posílají měsíční reporty a pravidelně sem jezdí na údržbu,“ pochvaluje si švédský pivovarník.

RODINNÉ PODNIKÁNÍ S DÁVKOU FLEXIBILITY

Úspěch Envi-Puru ve Skandinávii je svým způsobem typický pro celý sektor vodárenských a odpadových technologií. A nejen tím, že soběslavská firma může jako referenci dát k dobrému i to, že v Česku pivovarskému provozu rozumíme. V Česku působí řada úspěšných exportních firem, které „malou“ vodu, jak se ve vodárenské hantýrce říká právě úpravě a čistění vody, umí a dokáží se prosadit nejen doma, ale i v zahraničí. Jen několik příkladů z poslední doby: firma Topol Waters oslavila dvoutisící čistírnu dodanou do Skandinávie, Khaanzaa dlouhodobě působí na mongolském trhu, chrudimská firma Vodní zdroje Ekomonitor dodala svou mobilní úpravnu vody do egyptského Abúsíru, brněnský Mivalt vybavil svou kalovou technologií drůbežárnu v USA a In-Eko má dokonce vlastní pobočku v Indii.

Za úspěchem stojí nejen know-how a kvalita, ale také podobná historie. „Většinou jde o malé a střední firmy rodinného typu, které vznikly v 90. letech a dokázaly se prosadit svou flexibilitou a cenovou politikou. V zahraničí je často vnímají jako kvalitní výrobce, kteří dokáží udržet rozumné ceny,“ říká Martin Srb, člen výboru Asociace pro vodu ČR (CzWA), největší profesní organizace v oboru vodního hospodářství, která sdružuje na 60 firem.

Udržet exportní potenciál ale znamená také čím dál více sledovat trendy v oboru a obchodní příležitosti v zahraničí. Obojí se přitom prolíná. „Tři čtvrtiny našich čistíren jdou na export, takže máme i zpětnou vazbu ze zahraničí. Máme tím pádem informace, co jsou trendy, kam se i jiné země Evropské unie snaží obor čistírenství posunout,“ vysvětlil v rozhovoru pro BusinessInfo Jan Topol, ředitel rodinné firmy TopolWater. Kam se obor ubírá, pravidelně ukazují také výstavy a veletrhy. Pro vodní a odpadové hospodářství je tím nejdůležitějším IFAT v Mnichově, kam pravidelně jezdí řada českých firem, ale také Asociace pro vodu ČR jako stavovská organizace. „Naše firmy se na prestižním veletrhu určitě neztratí, bylo by ale potřeba posílit prezentaci. Po technické stránce toho zvládneme opravdu hodně, někdy mám ale pocit, že to nedokážeme tak podat, jak to umí třeba výrobci ze západní Evropy,“ všímá si Martin Srb.

TRADIČNÍ TRH JE NA BALKÁNĚ

Nové obchodní příležitosti nabízejí i menší veletrhy v zemích, kde má v oboru vodního a odpadového hospodářství Česko dobré renomé. Tradičním „dostaveníčkem“ mnoha českých firem je třeba bělehradský veletrh Sajam Voda. Vodní hospodářství v Srbsku je z hlediska ekonomické diplomacie prioritním oborem: srbská vláda totiž až do roku 2026 realizuje projekt Čisté Srbsko, který předpokládá investice ve výši 4 miliard eur do komunální infrastruktury a čistíren odpadních vod. Balkán platí za tradiční exportní region pro české vodohospodářské a odpadové technologie, a to jak pro samotné výrobky, tak know-how.
Díky Čechům funguje zásobování pitnou vodou a čistění vod odpadních na řadě míst Srbska, Bosny a Hercegoviny, ale třeba i Kosova. Jak ale vysvětluje Tomáš Roztočil, obchodní ředitel firmy Envi-Pur, mezi balkánskými zeměmi jsou velké rozdíly. „V Chorvatsku poptávku nahoru táhne turistika, zvláště nové hotelové komplexy u moře a nové apartmánové domy. Svou roli tu hrají i dotace EU. V Srbsku je trh trochu pozadu, ale probouzí se. Obecně nicméně platí, že si lidé čím dál víc uvědomují potřebu mít odpadní hospodářství nějak vyřešené,“ dodává.

K tradičním regionálním veletrhům patří také Cairo Water Week, kde se loni představila nejen Sigma, která do Egypta svá průmyslová čerpadla vyváží již přes 60 let, ale i řada menších firem: třeba brněnský LifeTech, který se specializuje na dezinfekci vody pomocí ozonu a UV záření. Velvyslanectví v Káhiře spolu s kanceláří CzechTrade využilo navíc veletrh k tomu, aby v Egyptě uspořádaly prezentační fórum českých firem, které působí ve vodohospodářství i udržitelném nakládání s vodou. Ekonomická diplomacie může ale pomoci i jinak: třeba tím, že dokáže prověřit serióznost obchodního partnera. „Pro malou českou firmu je samozřejmě mimo její schopnosti zjišťovat si, jak důvěryhodné je postavení egyptské partnerské firmy na trhu. Nám s takovou rešerší v Egyptě pomohla pobočka CzechTrade i ambasáda,“ říká Tomáš Roztočil za Envi-Pur, který do Egypta dodal čistírnu pro hotelový resort u Rudého moře.

Kromě turistiky je nadějným sektorem také zemědělství, zvlášť provozy, které musejí dbát na udržitelné zacházení s vodními zdroji a využívají tak i recyklovanou odpadovou vodu v pěstebním cyklu a případně i odvodněný kal. Vhodným zákazníkem tak mohou být třeba skleníkové farmy v jižní Evropě. Tomáš Roztočil si přitom všímá geografické přímé úměry: čím víc na sever, tím mají zákazníci větší environmentální cítění a požadují tak „chytré“ čistírny a sofistikovanější technologie, včetně pokročilé digitalizace v podobě dálkového řízení a monitoringu. To potvrzuje i Jan Topol. „Monitorovací systém a dispečink používají naši partneři ve Skandinávii, v Norsku nebo Švédsku, kde jsou o kousek dál před Českem. Tam je už běžné, že když si pořizujete čistírnu, tak si zároveň s tím kupujete i službu, servis a kontrolu,“ říká.

Kromě důrazu na high-tech jde v případě Skandinávie o sice bohatý, ale také náročný trh. Platí to zejména o Norsku, které vyžaduje své vlastní certifikace. „Pečlivě si hlídají, koho na svůj trh pustí. Na druhou stranu, pokud se vám to v Norsku podaří, pak tam díky regulaci trhu není tak silná konkurence,“ vypráví technický ředitel firmy Envi-Pur, která našla obchodního partnera až za polárním kruhem. Česká firma pro něj vyvinula kompaktní kontejnerovou čistírnu, která může najít uplatnění na lodích, rybích farmách a ropných plošinách.

FOTOGALERIE

 

České firmy se prosazují na trzích od Švédska po Kosovo.

OD ROZVOJOVÉ POMOCI K BYZNYSU

Zajímavým odrazovým můstkem pro nové kontrakty mohou být nejen veletrhy a dobré reference, ale i programy rozvojové spolupráce, které na sebe dokáží „nabalit“ další zakázky ve veřejném sektoru. Platí to třeba pro společnosti Ircon a TopolWater, které se před více než deseti lety podílely na výstavbě čistírny odpadních vod pro kosovskou obec Harilaçi a později také pomáhaly zlepšit kvalitu vody v přehradní nádrži Badovac. Také díky těmto referencím pak české firmy v Kosovu dokázaly zvítězit v otevřených tendrech a získaly zakázky od několika municipalit.

Podobný úspěch se povedl i v Gruzii společnosti Zikmund Electronics. Ta nejprve v roce 2019 v rámci programu Aid for Trade v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu ČR dodala své zařízení na kontrolu odpadních vod státní společnosti United Water Supply Company of Georgia. Díky dobré referenci na kamerový a detekční systém mladoboleslavská firma dokázala navázat kontraktem na komerční bázi, tentokrát šlo o vestavbu do vozidla gruzínské společnosti Georgian Water & Power Tbilisi.

Právě díky programům rozvojové spolupráce, které běží nejen pod Českou rozvojovou agenturou, ale i Rozvojovým fondem OSN (UNDP) nebo Evropskou komisí, se české firmy dostanou do míst, která se mohou zdát okrajová, přesto v nich sílí ekonomický růst a vznikající nová střední síla znamená také nové obchodní příležitosti. Při pátrání, kde všude mohou společnosti z oboru vodního a odpadového hospodářství uspět, bychom ale neměli zapomínat na ten vůbec největší a z hlediska české ekonomiky nejdůležitější trh. A tím je Evropská unie.

Právě na unijním trhu se totiž díky novým pravidlům EU pro odvádění, čištění a vypouštění městských odpadních vod otevírají nové příležitosti. Příslušná směrnice stanoví, že od roku 2045 budou muset všechna města nad 150 tisíc obyvatel zavést takzvané kvarterní čistění, tedy dodatečně z odpadních vod dostat široké množství mikropolutantů, jako jsou zbytky léků a kosmetiky. Členské země se budou muset také postarat o to, aby se takto vyčištěná voda pokud možno ještě dále dala využít. „S výjimkou Švýcarska nebo jižního Německa takové čistírny odpadních vod v Evropě nefungují. A vzhledem k tomu, že škála technologií není velká, určitě to znamená i šance pro české firmy, které se zaměřují například na membránovou filtraci,“ vysvětluje Martin Srb.

PŘÍLIŠ CENNÝ ODPAD

Podle představitele Asociace pro vodu ČR bude trendem také propojování odpadového hospodářství s energetikou. Prohloubí se energetické využívání kalů jako odpadního produktu, třeba v propojení s bioplynovou stanicí, a nový impulz přinese evropský trh také pro recyklační technologie. „Světový trend se projevuje už i v jazyce. Namísto čistíren se třeba v Americe používá termín water reclamation facility, tedy zařízení na zpětné využití vody,“ upozorňuje Martin Srb. „Je na čase uvědomit si, že odpadové hospodářství není pračka na špinavou vodu, ale komplexní environmentální cyklus. Produkuje vodu, kterou je hřích vypouštět do kanálu a vyrábí teplo, které bychom neměli jen tak bez užitku vypouštět do vzduchu,“ dodává člen výboru Asociace pro vodu ČR.

BLAHOSLAV HRUŠKA