Odhadnout příchod americké recese je pro ekonomy stále oříšek

Ekonomové či Wall Street dokázali předpovědět devět z pěti posledních amerických recesí. Tento často citovaný vtip Paula Samuelsona opět aktuálně a velmi trefně odhaluje slabiny ekonomie při formování konsensuálního názoru na to zdali je (americké) hospodářství ve fázi expanze či kontrakce. Odhlédneme-li od ostře sledovaného trhu práce, tak asi největší zmatení ohledně aktuálního výkonu americké ekonomiky vysílají domácnosti, které stále velmi silně utrácí, což velmi úzce souvisí s tím, jakými disponují úsporami a jak s nimi nakládají v pos-Covidové době.

Na počátku pandemie totiž americké domácnosti dostaly obrovský balík peněz od vlády (více než 2 biliony USD), který pochopitelně nemohly najednou utratit. Následná makroekonomická úvaha šla tedy tím směrem, že domácnosti se budou po skončení pandemie nadměrné úspory snažit rozpustit do spotřeby, což bude po nějaký čas udržovat velmi silnou poptávku v ekonomice (a tedy i růst). A právě v tento moment vstupují do hra dvě klíčové otázky, na které má bohužel makroekonomie až příliš mnoho odpovědí.

První nevyřešenou záhadou je říci si, jaká byla a je dlouhodobá míra úspor amerických domácností. To totiž implikuje výpočet toho, jak velký objem nadbytečných úspor byl během Covidu vygenerován a hlavně kolik jich zbývá ještě nyní rozpustit. Samozřejmě platí, že čím předpokládáme vyšší míru úspor, tím nižší nadměrné úspory byly vytvořeny. Každý procentní bod přitom značí obrovský rozdíl. Pokud například předpokládáme, že míra úspor činí 7,5 %, tak je covidový polštář prakticky vyčerpán. Naopak, pokud by vidíme míru úspor domácností na úrovni 6,5 %, tak zbývá vyčerpat něco okolo třetiny nečekaného příjmu, což by mělo podporovat poptávku až do roku 2025.

Druhý problém s pohledem na americkou spotřebu souvisí bohužel se samotnými základy makrekonomické teorie. Otázkou totiž je, jaký vlastně použít teoretický přístup pro formulaci spotřební funkce. Máme vycházet z jednoduché keynesovské spotřební funkce, Friedmanovi hypotézy permanentního cyklu či Modiglianiho hypotézy životního cyklu? Anebo budeme domácnosti považovat za domácnosti za super-sofistikované v duchu teorie R. Barra, který Modiglianiho opepřil o to, že lidé při současné spotřebě berou v úvahu i bohatství potomků? Výběr příslušné teorie spotřební funkce přitom implikuje velmi odlišné spotřebitelské chování…

Jinak řečeno - odhadnout příchod příchod příští americké recese nebude pro (makro)ekonomy an i tentokrát snadné, neb současný stav znalostí na to stále nestačí a umělá inteligence není na předpovídání tohotu typu vytrénovaná…