Může být francouzský systém pro přírodní katastrofy příkladem pro Německo?

V Německu jsou v posledních letech povodně velmi časté a zvyšují se i způsobené škody. Logicky vzniká otázka, jak dál. Rozproudila se například diskuze o povinném pojištění živelních nebezpečí a začal být z hlediska nákladů srovnáván francouzský systém pro přírodní katastrofy s německým pojištěním obytných budov. Mnohá srovnání byla podle Celostátního svazu německého pojišťovnictví (GDV) naprosto nekorektní. Případné úplné převzetí francouzského modelu by změnilo podstatu pojišťování v Německu a nezbytně znamenalo úzkou spolupráci státu a pojistitelů při řešení katastrofických událostí. To vše vedlo GDV k tomu, aby za účelem navození věcné a fakticky správné diskuze vyložil principy činnosti francouzského systému (System Catastrophe Naturelles – CatNat), které budou ve zjednodušené podobě prezentovány v níže uvedeném článku.

Výklad GDV začíná tezí, že ve Francii je provozován smíšený systém pro přírodní katastrofy od roku 1982. Vedle soukromé pojistné ochrany, která v zásadě odpovídá klasickému pojištění obytných budov v Německu, byl ve Francii státem vytvořen systém CatNat, kterým jsou pojištěna živelní nebezpečí. Za účast v tomto systému musí Francouzi uhradit jistý poplatek. Stát dává nelimitovanou státní garanci za všechny škody, pro něž již nejsou v systému CatNat peníze. Na základě změny klimatu je stabilita systému ohrožena. Již od roku 2015 je v deficitu. Francouzské ministerstvo financí zveřejnilo tudíž dne 2. dubna 2024 naléhavá doporučení, a to právě k jeho stabilizaci.

Zvláštnosti francouzského systému

Francouzský systém pro CatNat je charakteristický rozsáhlou státní intervencí a centralistickými rozhodnutími.

Francouzský stát:

• podrobně stanovuje právní rámec systému,
• definuje příslušná nebezpečí a vybrané události,
• stanovuje ceny, spoluúčast a krytí,
• neomezeně ručí za škody prostřednictvím veřejného zajistitele – Caisse Centrale de Réassurance (CCR).

Jak Anja Käfer-Rohrbach, zástupkyně výkonného ředitele GDV, dále vysvětluje, je CCR hybným a stěžejním bodem francouzského systému. Nabízí pojistitelům nejen neomezenou stop loss zajistnou ochranu (zajištění časového škodního nadměrku) se státní garancí, nýbrž také od pojistitelů přebírá z každé škody, jako jsou krupobití a vichřice, ještě polovinu škody, a to jako tzv. proporcionální zajištění. Za příznivý poplatek nastane převzetí rizika státem a jeho CCR. Ovšem stát je následně vždy povinen zasáhnout, pokud škodní zatížení CCR překročí určitou částku, jež se označuje jako státní intervenční mez či práh.

[27514] 

Povinný poplatek státu, který o výplatě rozhoduje politicky

Francouzský systém CatNat není podle Käfer-Rohrbach žádným soukromým pojišťovacím systémem založeným na rizicích ve smyslu evropského regulatorního a dohledového režimu Solventnost II. Navíc prý platí:

• neexistuje žádný smluvní nárok na odškodnění ze systému CatNat. Odškodňuje se pouze tehdy, jestliže daná událost je meziministerskou komisí v Paříži deklarována jako přírodní katastrofa (Článek 1 odst. 4 zákona o CatNat). Přímý zákonný nárok vůči systému CatNat ve smyslu smluvního práva neexistuje,
• soukromé osoby nehradí žádné pojistné pro případ přírodních nebezpečí, založené na riziku, nýbrž zákonem upravený poplatek v současné době ve výši 12 % pojistného u majetkového pojištění. Poplatky budou v roce 2025 drasticky zvýšeny na 20 %, protože systém je v důsledku klimatické změny a extrémních klimatických událostí již po léta v deficitu,
• výše zákonem stanovené spoluúčasti činí pro soukromé osoby v tomto systému 380 EUR na jednu škodní událost u majetkového krytí (pojištění obytných budov). Zvyšuje se až na 1 520 EUR u škod způsobených poklesem půdy z důvodu sucha, popřípadě u škod na místech, která byla již vícekrát postižena přírodními katastrofami,
• k tomu je nutno připojit i ve Francii ještě náklady za základní pojištění obytných budov včetně příslušných přírodních nebezpečí, jež systém CatNat nehradí. To znamená, že náklady pro pojištěné osoby jsou ve Francii v praxi či ve skutečnosti značně vyšší. Tvrzení, že ve Francii lze pojištění pro případ živelních škod pořídit za 26 EUR ročně, není tím pádem případné. Určitě nelze provádět seriózní srovnávání s celkovým pojistným za pojištění obytné budovy v Německu.

Käfer-Rohrbach dále upozornila, že francouzský systém CatNat má ústavně právní základ. V článku 12 preambule k francouzské ústavě ze dne 27. října 1946 se uvádí, že „národ vyhlásí solidaritu a rovnost všech Francouzů při nesení zátěže, jež vyplyne z národních katastrof“. Taková srovnatelná úprava základního zákona v Německu neexistuje, takže každý krok směrem k systému CatNat by byl spojen s ústavně právními riziky.

Na francouzském systému je podle Käfer-Rohrbach pozitivní ta skutečnost, že je nakonec bráno v úvahu riziko přírodních nebezpečí ve své celistvosti. Součástí systému je nyní rovněž tzv. Barnierův fond, který má podporovat adaptační a ochranná opatření. Názor, že s pojištěním nelze učinit vše, není podle Käfer-Rohrbach stále ještě sdílen především německými spolkovými zeměmi.