Indonésie - Zdravotnictví a farmacie, příležitosti pro český export. Mapa globálních oborových příležitostí 2024/2025

Indonéský trh se zdravotnickým materiálem a farmaceutickými prostředky je největší z celého ASEANu o celkové hodnotě přibližně 10 mld. USD s výhledem dalšího růstu. V oboru zdravotnictví a farmacie operuje přibližně 200 indonéských firem a 90 % z nich se v nějaké míře zaměřuje na vlastní produkci. Obor výroby zdravotnických pomůcek se postupně rozvíjí, avšak souběžně významně roste poptávka a zájem o dovoz dalšího materiálu. Mezi léty 2018 a 2021 tak vzrostl počet firem obchodujících se zdravotnickými pomůckami (z původních 193 na 891). Počet tuzemských firem v oboru roste také v důsledku společného rozhodnutí indonéského rezortu zdravotnictví a Indonéské investiční koordinační rady o zrychlené proceduře přidělování licencí poskytovatelům zdravotnických pomůcek, které vzniklo v období pandemie C19, kdy potřeba zdravotnického materiálu nárazově dramaticky vzrostla. O obchodní licence se tak nyní žádá skrze systém Online Single Submission a skrze Vládní investiční agenturu (BKPM Investment Control and Command Center). Následně obchodní subjekt obdrží IČO, a dva typy povolení (obchodní a provozní povolení). Poté jsou případně uděleny Distribuční a Výrobní certifikace. V tomto zrychleném řízení je možné procesovat žádosti poskytovatelů zdravotnických pomůcek souvisejících se zvládáním pandemií, tj. ochranné prostředky, antiseptické gely a všechny typy masek. BKPM od zahraničních subjektů vyžaduje investici o výši 10 bilionů Rp. (70 M EUR) s 25 % ve formě kapitálu.

Charakteristiky trhu ze zdravotnickým materiálem

• 90 % materiálu na trhu v hodnotě cca 3 mld. USD pochází stále z dovozu
• Nejčastěji se dováží nástroje pro chirurgii, elektrické zdravotnické přístroje vyšší třídy, vybavení pro obor onkologie a kardiologie, ortopedické pomůcky a protézy
• Segment s růstovým potenciálem: laboratorní vybavení, vybavení související s infekčními chorobami (tj. jejich kontrola a diagnostika)
• Tuzemská produkce je dosud omezená – většinou jde o spotřební materiál typu lehčí nemocniční vybavení (stetoskopy, kolečková křesla, tlakoměry, lůžkoviny a další zejména neelektrické vybavení)
• Tuzemská výroba pokryje pouze 10 % potřeb trhu

Předpoklady pro růst

• Od roku 2014 funguje systém všeobecného zdravotního pojištění, které nyní využívá cca. 195 milionů obyvatel)
• Plán na výstavbu 100 zdravotnických zařízení do roku 2025
• Do zavedení obchodních překážek v roce 2021 tempo růstu dovozu zdravotnických materiálu v průměru 5 %
• Rostoucí poptávka po zobrazovacích zařízeních – růst 20 %

Konkurence

• Japonsko, Čína, USA, Singapur (54 % veškerého dovozu)
• Významní dodavatelé: GE Healthcare, Pfizer, Siemens, Philips, Samsung

Indonéské ministerstvo zdravotnictví (Kemenkes) eviduje bezmála 3000 veřejných zdravotnických zařízení (typu RS). Stále však převládají zdravotnická zařízení v soukromém vlastnictví. V počtu 1787 pak tvoří bezmála přes 60 % celého systému. Do systému lze pak započíst dalších 9000 komunitních zdravotnických center (Puskemas) a na tisíce soukromých klinik. Za významné soukromé hráče mezi zdravotnickými zařízeními lze považovat: Siloam Hospitals (Siloam International Hospitals součást Lippo Group), Mitra Keluarga (PT Mitra Keluarga Karyasehat), Primaya Hospital Group (ex. Awal Bros Hospital Group), Omni Group (PT Sarana Meditama Metropolitan), Mayapada Group (PT Sejahtera Anugrahjaya), Pondok Indah Hospital Group, Ciputra Hospital (Ciputra Development) a Eka Hospital (Sinar Mas Group). Je zde také několik významných řetězců soukromých laboratoří: Prodia, Kimia Farma, Pramita, CITO, BioMedika a Parahita. Za největší soukromou laboratoř se považuje Prodia, která spravuje 142 klinických laboratoří po celé Indonésii.

Nově vláda klade důraz na omezování dovozu ve prospěch tuzemské výroby, pro kterou ovšem v tomto odvětví dosud neexistují odpovídající výrobní kapacity. Proto se odvětví nově otevřelo zahraničním investicím a bylo zařazeno na tzv. Positive Investment List . Od února 2021 je na základě prezidentského dekretu o Investicích ve zdravotnickém sektoru č. 10/2021 umožněno, aby zahraniční subjekt vlastnil 100 % společnosti dovážející zdravotnický materiál, oproti dříve platnému omezení, které tento vlastnický podíl zastropovalo na 49 % společného podniku na základě dřívějšího tzv. Negativního investičního seznamu. Stejně tak je stále možné, aby majoritní indonéská firma působila jako místní partner zahraničního výrobce zdravotnických pomůcek. V obou případech je nezbytné získat od ministerstva zdravotnictví distribuční certifikát SDAK podle nařízení č. 14/2021 o Obchodních licencích se zdravotnickým rizikem. Investor se také musí zavázat k distribučním smlouvám s jedním či dvěma místními subjekty, které se postarají o distribuci do nemocnic a klinik. Často je to právě distributor, který se také stará o skladování dovezeného materiálu, kontrolu kvality, balení a etiketování.

Veškeré státní nákupy materiálu, stavebních či konzultačních služeb se realizují na základě prezidentského dekretu o veřejných zakázkách známým pod zkratkou PBJP, jehož poslední pozměněnou verzí je nařízení č. 12/2021. Vláda využívá primárně elektronický způsob nákupu, který probíhá za pomocí e-katalogu. Přesto mohou státní nákupy na různých úrovních státní správy (ministerstvech, místních zastupitelstvech, dílčích institucích) probíhat různými způsoby – přímým nákupem, přímým zadáním veřejné zakázky či zrychlenou VZ. Vláda mimo jiné používá elektronický systém nákupů známý pod zkratkou SPSE, který spravuje Ředitelství pro rozvoj elektronického nákupu (LKPP). Ten byl vyvinut za účelem zefektivnění státních zakázek, nevyžaduje poplatky ani využití zvláštního softwaru. Na základě tlaku na tuzemskou výrobu se nyní u přibližně 5500 artiklů tohoto odvětví určuje míra integrace z místních zdrojů (tzv. TKDN). Tuzemský výrobek tak má být z definice tvořen z minimálně 40 % v Indonésii. Vzorec pro výpočet tohoto poměru je dosud však proměnlivý a ze strany zahraničních investorů a nadřazených lobbingových skupin je vytvářen tlak na změnu legislativy.

Článek je součástí projektu MZV Mapa globálních oborových příležitostí