Děti v nouzi zřejmě získají ombudsmana. Řešit má týrání i trable při rozvodech (Deník)

Dětem, které se ocitnou samy bez rodičů v nemocnici, zažívají problémy v dětském domově nebo jejichž rodiče se rozvádějí, by mohl být v budoucnu nápomocen dětský ombudsman. Návrh na jeho zřízení připravila vláda a nyní se jím zabývají poslanci. Řeší jeho kompetence i finance.

Děti v České republice budou mít zřejmě svého ombudsmana. Jeho zřízení navrhla vláda a jednají o něm poslanci. „Pokoušíme se ustanovit postavení a nezávislost budoucího dětského ombudsmana a rozsah jeho pravomocí. Nový institut chceme vmezeřit do stávající Kanceláře veřejného ochránce práv,“ řekl při projednávání návrhu v prvním sněmovním čtení ministr pro legislativu Michal Šalomoun (za Piráty).

Část agendy týkající se dětí řeší už současný ombudsman. Navštěvuje dětské domovy, zabývá se diskriminací dětí či právy malých cizinců při vyhoštění. Ročně se věnuje i stovkám podnětů dospělých, které se dětí dotýkají. Jak v oblasti rodiny, tak školství či zdravotnictví. Například těžká sociální situace rodiny nebo odluka rodičů totiž na jejich potomky často silně dopadají.

Jak už ale Deník v minulosti informoval, stávající ochránce práv ze zákona nemůže řešit například naplňování práva dítěte vyjádřit svůj názor v soudních řízeních nebo mít možnost obhajoby v trestním řízení. Dětský ombudsman by na to páky měl. „Novela přináší kompetence, které by mu ve striktně vymezených případech umožňovaly vstupovat z pozice vedlejšího účastníka do některých soudních řízení, týkajících se ochrany práv dětí,“ upřesnil Šalomoun.

SYSTÉM JEN NA PAPÍŘE

Při nedávném kulatém stolu vyjádřily návrhu podporu poslankyně napříč spektrem. „Dětský ombudsman by řešil třeba případy podobné tomu, kdy malý chlapeček sám rok putoval po nemocnicích,“ řekla například místopředsedkyně sněmovny Olga Richterová (Piráti), pod jejíž záštitou se akce konala.

Marie Jílková (KDU-ČSL) zase podotkla, že na ni i další poslankyně se často obracejí rodiče, kteří v různých opatrovnických řízeních zápasí o své děti. „Bylo by dobré mít autoritu, která se může na případ podívat, vstoupit do něj a říct, co je pro děti nejlepší,“ podotkla.

Prezidentka Bílého kruhu bezpečí Pavlína Komedová potvrdila, že systém někdy funguje jen na papíře, což odnášejí třeba děti z rodin, kde je jeden z rodičů násilník. Do pocitů bezmoci se při řešení složitých případů dostávají i v Dětském krizovém centru Locika. „Systém často v praxi selhává. Navíc je příliš zaměřený na práva rodičů, ale hlas dětí je vidět a slyšet velmi málo,“ poukázala jeho ředitelka Petra Wünschová.

To, že dětský ombudsman bude samostatně působit při Kanceláři veřejného ochránce práv, vítá ředitelka tamní právní sekce Jana Gregorová. „Plno dětí neprožívá šťastné dětství. Žijí v různých typech ústavů, jsou týrané, zanedbávané, zažívají násilí v rodinách. Doposud nemají nikoho, kdo by promlouval jejich jménem. Ve veřejném prostoru téměř nejsou slyšet,“ poznamenala.

Konkrétní jméno, kdo by se dětským ombudsmanem mohl stát, zatím nepadlo. Političky i zástupkyně nevládních organizací se ale shodují na tom, že bude stěžejní, jakou autoritu si tento člověk u dětí získá. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková vítá, že do procesu nominací promluví právě i děti z poradního sboru. „Při volbě budou mít poradní hlas,“ řekla. Z návrhu má radost i poslankyně a předchozí vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková (ANO), která se snažila dětského ombudsmana prosadit už v minulém volebním období, kdy připravila nový zákon. Stávající vláda jde cestou novely zákona o veřejném ochránci práv. Podle Šalomouna by totiž nová instituce byla příliš drahá.

DISKUSE KOLEM PENĚZ

Financování dětského ombudsmana, o němž budou rozhodovat poslanci, je zatím nerozlousknutým oříškem. Richterová slíbila, že poslankyně napříč stranami, které návrhu vyjádřily podporu, budou usilovat o to, aby byl peněz dostatek. „Zároveň víme, jaká je realita,“ dodala.

Na zajištění dostatečných financí apeloval kupříkladu ombudsman Stanislav Křeček. Šalomoun odpověděl, že i když financování možná nebude tak velkorysé, jak si mnozí představují, bude sloužit k řešení nejšílenějších situací, v nichž se děti ocitají. „Je potřeba někde začít a pak to eventuálně rozvíjet,“ reagoval. Opatrovnický soudce Martin Beneš z Mostu věří, že dětský ombudsman si jako svoji prioritu zvolí oblast péče státu o nezletilé děti. „Svou autoritou může působit jako koordinátor a dosáhnout systémové změny v přístupu,“ podotkl.

Se zřízením nové instituce naopak nesouhlasí senátorka Daniela Kovářová (nestr.). „Nepotřebujeme dětského ombudsmana, ale využít stávajících zákonů,“ řekla. Podle ní je třeba klást si otázky, proč nejsou v praxi využívané. Za důležité považuje, aby v systému bylo víc peněz a děti v opatrovnických řízeních zastupovali advokáti. Šalomoun s touto ideou souhlasí, podotkl ale, že na její uskutečnění nejsou nyní finance.

PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

Příklad dobré praxe prezentovala výkonná ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová. Dětského ombudsmana tam totiž už tři roky mají. „Vytipovali jsme si několik našich zaměstnanců, kteří natočili zdravice. Následně ombudsmana i jeho zástupkyni zvolily samy děti,“ nastínila.

Ředitelka organizace SOFA Lenka Felcmanová zase sleduje fungování takzvaného ombudsmana na vysokých školách. „Je k dispozici studentkám a studentům při řešení různorodých problémů včetně nevhodného přístupu vyučujících,“ sdělila Deníku. Návrh na zřízení dětského ombudsmana vítá. „Za důležité považujeme – v jakémkoliv prostředí – především možnost poskytovat adresnou podporu dětem při zajišťování jejich práv a ochraně před špatným zacházením,“ uvedla.

Závazek ke zřízení dětského ombudsmana pro Česko vyplývá z Úmluvy o právech dítěte. Institut funguje ve více než dvaceti zemích Evropské unie. Českou republiku za jeho absenci kritizují Organizace spojených národů nebo Rada Evropy.

Nesměl za pěstouny. Zastání našel ve Štrasburku

V poradním sboru dětského ombudsmana by rád byl šestadvacetiletý Vladimír Bláha z Liberecka. Sám si totiž v dětství užil své, a kdyby tehdy existoval dětský ombudsman, mohl mu podle jeho slov být oporou. „Byl jsem v babyboxu a později jsem vyrůstal v dětském domově. V šesti letech se mě ujali pěstouni, s nimiž mi bylo dobře,“ řekl Deníku.

Na návrh pracovníků Orgánu sociálně-právní ochrany dětí, kteří poukazovali na jeho zdravotní potíže, jej ale soud za šest let nařídil umístit do diagnostického ústavu. Poté se opět ocitl v dětském domově. Tam mu soud postupně zcela zakázal styk s pěstouny, na něž byl a dodnes je citově vázán. Následovaly další peripetie, přičemž k pěstounům se vrátil až v dospělosti, kdy o svém životě už rozhoduje sám. Případem se zabýval i Evropský soud pro lidská práva, který v rozsudku uvedl, že chlapci i pěstounům vnitrostátní soudy, které jim zakázaly styk, zasáhly do rodinného života. „Chci pomáhat dětem, které něco podobného potká,“ poznamenal. Rád by svůj příběh sepsal knižně. Zatím na to ale nemá peníze.

Celý článek najdete zde.