Role pojišťovnictví při uvádění klimatických technologií na trh

Geneva Association (GA) vydala studii pod názvem „Bringing Climate Tech to Market: The powerful role of insurance“, která popisuje pozici pojišťovnictví v oblasti klimatických technologií.

Nejprve je třeba vysvětlit pojem klimatické technologie, jelikož používání tohoto pojmu v češtině není ještě časté či ustálené. Rozumí se jimi například technologie, jež mají schopnost zmírňovat dopady klimatické změny nebo napomáhají přizpůsobování této změně. Geneva Association[1] konstatuje, že urychlení komercionalizace klimatických technologií pro dekarbonizaci průmyslu v příštích deseti letech bude vyžadovat nové způsoby podnikání. Nasazení těchto nově vznikajících technologií v širším rozsahu je kapitálově náročné a je spojeno s mnoha výzvami a riziky. K tomu, aby byla připravena inovativní opatření v řízení rizik, zlepšena pojistitelnost, vytvořena odpovídající pojišťovací řešení a uvolněn nezbytný kapitál, bude potřebná intenzivní mezioborová spolupráce. Tento úkol bude podle GA komplexní a bude vyžadovat změny tradičních cest komercionalizace i finančních rámců. Výzkum GA se proto zaměřil právě na tyto oblasti.

Hlavní zjištění

1. Je již vynakládáno značné úsilí s cílem modifikovat tradiční rámec pro technologický rozvoj a financování a uspíšit nasazení klimatických technologií. Rámec úrovně připravenosti technologií (Technology Readiness Level – TRL), který byl používán od konce osmdesátých let minulého století k posouzení vyspělosti (zralosti) technologie, nezachycuje řadu rizik, jež brání uvedení na trh. Použití příslušného rámce Ministerstva energetiky USA, jež identifikovalo 17 takových rizik, a vedle toho i rámce TRL od fází před komercionalizací, by mohlo napomoci širšímu nasazení klimatických technologií.
2. Dostupná pojišťovací řešení jsou velmi důležitá pro připravenost trhu na klimatické technologie, pro zajištění financování a řízení závazků daného projektu. Posouzení podmínek pojistitelnosti a příprava pojišťovacích řešení je složitá a časově náročná s ohledem na nesčetná nová rizika a nedostatek historických údajů. Větší sdílení rizika mezi zainteresovanými osobami v počátečních stádiích (projektu) by mohlo vést k přípravě řešení spočívajícího ve strukturovaném řízení rizik a lepší alokaci rizika mezi zúčastněnými osobami založené na apetytu k rizikům a schopnosti nést riziko, čímž by bylo možné přilákat více kapitálu a zajistit optimální financování rizika. Když technologie „dozraje“ a její nasazení se zvýší, tak bude k dispozici více dat o výkonu a efektivnosti strategií řízení rizik, budou připraveny standardy zmnožení projektů a zvýší se pojistitelnost technologií. To umožní pojistitelům převzít větší podíl z celkového rizikového poolu.
3. Problémy s pojistitelností existují, ale obvykle mohou být překonány. I když se vyskytují potíže spojené s obecnými kritérii pojistitelnosti pro nově vznikající klimatické technologie, lze je v zásadě řešit. Specifická rizika nemohou být pojištěna prostřednictvím komerčního pojistného trhu a místo toho mohou být potřebné jiné intervence. Jestliže se to nevyřeší, tak taková rizika mohou zdržet rozšíření technologie na neurčito, což byl případ technologií pro řízení uhlíku (jak a kde v organizaci se tvoří uhlík, jak snížit emise uhlíku apod.).
4. Včasné zapojení pojistitelů/zajistitelů na průmyslové úrovni od prezentace a prvotních fází přípravy technologie by přineslo řadu benefitů, včetně:

• větší transparentnosti a širších znalostí o nových netestovaných rizicích,
• konvergence v oblasti potřeby dat a požadavků na monitoring s cílem zahájit přípravu databází pro řízení rizik v oboru,
• posílené spolupráce mezi zainteresovanými osobami s cílem připravit strategie řízení rizik pro různé aspekty technologie (např. design zařízení),
• vytvoření poolů projektů za účelem rozprostření rizik,
• identifikace unikátních pojistných potřeb s cílem motivovat k inovacím pojistných produktů,

To rovněž uspíší společnou přípravu standardů pro řízení rizik, obecných pokynů a kodexů správné praxe, když projekty dosáhnout žádoucího komerčního rozsahu, který je fundamentální pro replikaci projektů a pro široké nasazení.

1. Brzké zapojení pojistitelů/zajistitelů do projektu by zajistilo, že rizika budou zvážena, vyhodnocena a řízena komplexněji, čímž se usnadní pojistitelnost, zkrátí období zkoumání před získáním pojištění, a to s následnými dopady na financování a realizaci. Má se na mysli zapojení již od fáze posuzování proveditelnosti projektu, když je vybráno a schváleno místo realizace. Pojistitelé tak mohou získat důležitou zpětnou vazbu. Jde např. o to, kde a jak vytvořit nástroje k maximalizaci pojistitelnosti pro případ extrémně špatného počasí během životního cyklu projektu.
2. Novelizovaný rámec připravenosti na pojistitelnost, který je prezentován ve zprávě GA, umožňuje, aby rizika spojená s klimatickými technologiemi byla posuzována přes pojišťovací čočky. Tento rámec převádí rizika vymezená v rámci ministerstva energetiky USA do sedmi kategorií: 1) technologická rizika; 2) informační a organizační rizika projektu; 3) právní a finanční rizika a rizika compliance (soulad s právním předpisy); 4) fyzická rizika v místě projektu; 5) přerušení provozu a riziko narušení dodavatelských řetězců; 6) dlouhodobé riziko; 7) riziko environmentální, sociální a riziko způsobu řízení.