Nákupy načerno v poválečném Československu

K nejpředraženějším potravinám na černém trhu v poválečném Československu patřily sádlo, káva a cukr.

I v Československu zůstal po osvobození v květnu 1945 v platnosti přídělový systém s lístky na po­traviny a jiné nedostatkové zboží zavedený v době okupace. Široce rozšířený byl také nelegální obchod s nimi. Tehdejší statistici se pokoušeli zjistit rozdíly mezi úředně stanovenými cenami a reálnými cenami v obchodech již během tzv. protektorátu. Vzhledem ke strachu z přísných trestů za „šmelinu“ ovšem ne­byli respondenti příliš ochotní poskytovat pravdivé informace o nákupech, a tak cenová statistika během války trpěla nedostatkem hodnověrných údajů.

Pražané si připlatili nejvíce

Hned v prvním mírovém roce došlo k dalšímu pokusu zjistit černé ceny při šetření, které provedlo v září 1945 ministerstvo zemědělství prostřednictvím okres­ních národních výborů. Sesbíraná data ministerstvo předalo ke zpracování Státnímu úřadu statistickému. Co se podařilo zjistit, se dozvídáme z článku „Ceny v černém obchodě a životní náklady“, zveřejněném Stanislavem Berounským ve Statistickém zpravodaji v roce 1946. Nejednalo se o skutečné statistické šet­ření, protože černý obchod zůstával nadále zakázaný a jeho ceny nebylo možné ověřit podle uskutečněných prodejů, ale jen „z doslechu“. Výsledky byly podle Berounského přesto přesvědčivé a důvěryhodné.

Šetření se omezilo jen na potraviny. Statistiky pře­kvapilo, že mezi cenami z hlášení z jednotlivých obcí se nevyskytovaly tak diametrální rozdíly, jak by se dalo očekávat. I když na mnoha místech byla zaznamenána různá cenová rozpětí, někdy velmi značná, bylo přesto možné sledovat vývojové tendence podle krajů, veli­kosti měst a vzdálenosti od ekonomických a průmys­lových center. Téměř u všech druhů zboží byly nejvyšší ceny v Praze, za ní následovaly oblasti plzeňská, mo­ravsko-ostravská a brněnská. V průměru pak byly ceny vyšší v Čechách než na Moravě se Slezskem, všeobecně pak vyšší ve vnitrozemí než v pohraničí.

Statistici se pokusili také vysledovat, jaký vliv mají ceny „černého“ obchodu na životní náklady domác­ností a jaké úrovně dosáhla skutečná cenová hladina. Vypočetli proto náklady na výživu pětičlenné dělnické rodiny na 4 týdny podle předválečného schématu in­dexu životních nákladů, a to podle černých cen plat­ných v Praze a rovněž podle cen zjištěných v průměru za Čechy, Moravu a Slezsko. Tyto náklady, které při úředních cenách platných v září 1945 činily v Praze 995 korun, dosahovaly u černých cen v témže období 19 553 korun. Ceny potravin na černém trhu v Praze tak byly v průměru téměř 20krát vyšší než ceny úřední. „A to nebyly tyto ceny již na svém vrcholu, kterého dosáhly povětšině v měsíci dubnu 1945. V posledních měsících alespoň u většiny artiklů dosti značně po­klesly. U nejvzácnějších druhů zboží, jako například sádla, másla, cukru, kávy aj., činí rozdíl proti cenám úředním ještě několikrát více,“ uvedl Berounský.

Jaké tedy byly rozdíly mezi černými a úředními cenami v Praze? Kilogram pšeničné hladké mouky byl dražší 14,9krát (oficiálně 3,70 Kč, na černém trhu 55,00 Kč), kilogram brambor 2,9krát (2,05 Kč vs. 6,00 Kč), kilogram hovězího masa 23,9krát (17,80 Kč vs. 425,00 Kč), kilogram husy 16,4krát (27,50 Kč vs. 450,00 Kč), kilogram vepřového sádla 69,4krát (21,60 Kč vs. 1 500,00 Kč), kilogram másla 29,8krát (35,20 Kč vs. 1 050,00 Kč), litr mléka 10,2krát (2,45 Kč vs. 25,00 Kč), jedno vejce 18,0krát (1,25 Kč vs. 22,50 Kč), kilogram cukru 42,2krát (7,70 Kč vs. 325,00 Kč), kilogram jab­lek 7,3krát (8,90 Kč vs. 65,00 Kč), kilogram zrnkové kávy 60,0krát (50,00 Kč vs. 3 000,00 Kč), kilogram čaje 8,0krát (250,00 Kč vs. 2 000,00 Kč) a kilogram čokolády 38,5krát (39,00 Kč vs. 1 500,00 Kč).

Příspěvky* jednotlivých složek k reálnému růstu HDP v Česku (růst HDP v %, příspěvky v p. b.)

Na rozdíl od současnosti se na vepřích cenilo, když byli tuční a měli hodně sádla.

Podstatnou část spotřeby tvořily potraviny na příděl

Statistici si uvědomovali, že výše uvedená suma je pouze teoretická, protože žádná domácnost nena­kupovala výhradně jen na černém trhu. V tom pří­padě by její roční finanční výdaje dosahovaly řádově statisíců korun. Všechny domácnosti ale využívaly příděly na potravinové lístky s úředními cenami. Nákupy na černém trhu se proto měly týkat jen těch druhů potravin, u nichž byly příděly nižší, než jaká byla předválečná průměrná spotřeba domácností. Statistici následně hodnotu tohoto zboží nad přídě­lovým limitem vyčíslili.

Výdaje na příděly v úředních cenách činily v září 1945 pro pětičlennou dělnickou rodinu v Praze zhruba 848 Kč za 4 týdny, výdaje v černých cenách 7 880 Kč, dohromady 8 728 Kč. V průměru Čech, Moravy a Slezska to bylo 833 Kč a 6 336 Kč, dohro­mady 7 169 Kč. Celá předválečná spotřeba v úřed­ních cenách dosahovala 984 Kč, pouze v černých ce­nách by vyžadovala 15 141 Kč. „To tedy znamená, že v průměru Čech, Moravy a Slezska jsou ceny černé průměrně asi 15krát vyšší než ceny úřední,“ shrnul výsledky cenové analýzy Berounský.

Z údajů bylo zřejmé, že běžné rodiny si jen stěží mohly dovolit stravovat se stejně jako v době předválečné, protože výdaje na potraviny tehdy představovaly téměř 50 % rodinného rozpočtu. „Měl­-li by se počítati i náklad na ošacení, topivo, mýdlo, kuřivo a podobně při černých cenách, došli bychom k cifrám, které vynakládá na své životní náklady sotva horních deset tisíc. Podle toho bylo by tedy možno usuzovati, že rozsah obchodů na černém trhu, usku­tečňovaný za tyto závratné ceny, nemůže dosahovati takové míry, jak se často ve veřejnosti traduje,“ shr­nul autor článku. Běžní obyvatelé republiky si mohli podle něj dovolit podobné přilepšení jen ve velmi omezené míře a jen příležitostně.

Za levnějšími potravinami na venkov

Šetření o černých cenách neposkytlo informace o množství zboží prodaného za tyto ceny. Statistici proto neznali skutečný rozsah nelegálních obchodů. Přesto se domnívali, že v porovnání s nákupy na pří­děly za ceny úřední tvořily obchody za černé ceny jen malý zlomek. Neoficiální obchod nebyl nicméně bezvýznamným hospodářským jevem. Převážná většina obchodů na černém trhu se však prováděla výměnou za jiné zboží, například za rovněž nedo­statkové oblečení, nebo se uskutečňovala nákupem u příbuzných a známých na venkově za ceny, které sice nebyly na úrovni úředních, ale rozhodně nedo­sahovaly výše černých cen v obchodech.

Jaký byl vývoj indexů spotřebitelských cen v Česku a jak se zjišťují, se dozvíte na webu ČSÚ.

Článek vyšel v květnovém vydání časopisu Statistika&My.