Akciová korekce, prudký obrat finančních podmínek a dopad akciového trhu na celou ekonomiku

U akcií nepatří sazby centrální banky mezi přímé nejdůležitější proměnné určující jejich hodnotu. I když při tom, jak moc se o sazbách hovoří, může být takové tvrzení překvapivé. A dvojnásob to může platit, pokud napíšu, že sazby nejsou zase tak důležité ani pro celou ekonomiku.

Poslední cca rok přinesl úvahy o tom, že americké hospodářství není tak citlivé na sazby, jako dříve. Příčina je zřejmá – i přes znatelné monetární utažení nedošlo k výraznému ochlazení ekonomiky. U inflace k tomu naopak došlo, což byla celkově ideální kombinace. Daná zřejmě tím, že na inflaci působily spíše nabídkové tlaky. Nebo je tu ještě jedna možnost – výraznou roli hrálo i chování poptávky, které je sice již nějaký čas méně citlivé na sazby, ale stále dost citlivé na jiné faktory. Směřují tím k následujícímu grafu, který ukazuje finanční podmínky, dané vývojem na kapitálových a měnových trzích.

U FP je vidět mohutné uvolnění z podzimu minulého roku, které vydrželo až do nedávna. I přesto, že Fed se sazbami během této doby nehýbal. Nyní došlo k docela prudkému skoku nahoru k utažení, což je zřejmě do značné míry odrazem vývoje inflace a následně osekaných předpovědí poklesu sazeb. Finanční podmínky tedy jsou ovlivněny monetární politikou, ale ne jen jí a hlavně ne jen jejím současným stavem, ale i jejím výhledem.


Zdroj: X

Sledujeme tak v přímém přenosu kolečko, kdy vidina budoucího uvolnění monetární politiky už nyní uvolňovala finanční podmínky, což obratem snižovalo potřebu monetárního uvolnění. Nyní se toto kolečko otáčí, utahování (ovšem stále uvolněných) finančních podmínek, dané menším počtem očekávaného snížení sazeb, zase samo o sobě posiluje argumenty pro snižování. V lepším případě má tento mechanismus nějakou dostředivou tendenci. Dnes bych se ale chtěl ještě zaměřit na to, že výraznou složkou finančních podmínek je chování akciového trhu. Což je zřejmé i z načasování změn grafu. Proč tomu tak ale je?

Akciový trh může ekonomiku ovlivňovat hned několika kanály. Jeho pohyby by se měly promítat do požadované návratnosti u reálných investic. Na „měkčí“ úrovni by měly ovlivňovat sentiment a to jak firem, tak domácností. A u nich se hovoří i o takzvaném efektu bohatství – vyšší ceny akcií znamenají více bohatství, které by vedle samotného sentimentu mělo podporovat i reálnou kupní sílu populace. A naopak. Jak silný by tento efekt mohl být?

Studií je více, poukážu na relativně mladou Stock Market Wealth and the Real Economy: A Local Labor Market Approach. Gabriel Chodorow-Reich, Plamen T. Nenov a Alp Simsek v ní tvrdí, že „na každý dolar růstu akciového bohatství vzrostou spotřebitelské výdaje o 2,8 centů“. Z hrubé kalkulace mi pak vychází, že růst akciového trhu o 10 % by jen tímto efektem zvedal produkt, respektive agregátní poptávku o 0,5 %. Což se zdá být hodně.