Nájmů má přibývat, nových domů se staví málo. Čím dále více lidí má smlouvu jen na rok

Zhruba dva miliony lidí v Česku bydlí v pronajatých bytech nebo domech. Podle zpravodajství České televize realitní makléři tvrdí, že jich bude přibývat, jelikož nových nemovitostí se totiž staví málo. Přitom, až 45 procent českých domácností dává za nájem více než čtyřicet procent svých příjmů, což je zhruba dvakrát více, než je celoevropský průměr. Měsíční nájemné se v tuzemsku, na přelomu roku, vyšplhalo skoro ke třem stům korunám za metr čtvereční.

Například sídliště Zelená liška v Praze (jde o rozhraní čtvrtí Nusle, Pankrác a Krč – pozn. red.) nechalo ve třicátých letech minulého století postavit hlavní město, jako první panelové bydlení pro chudé. Jde o nájemní unikát, přičemž dnes už nikdo tyto nemovitosti, jako sociální stavby, nevnímá. Pronájem bytu zde patří k těm, na dobré adrese.

Byty měly rozlohu 36 až 55 metrů čtverečních a šlo o obdobu současných garsoniér nebo dvougarsoniér. Přičemž o takové bydlení je, i v dnešní době, největší zájem. Nájemné v Praze přitom stále roste. Na začátku roku lidé platili v průměru 395 korun za metr čtvereční. V mezičtvrtletním srovnání asi o dvě procenta více. V hlavním městě je také nejvyšší podíl nájemního bydlení. Týká se skoro každé třetí domácnosti.

Druhé nejdražší nájmy jsou v Brně. Na rozdíl od hlavního města, zde ale jejich cena začíná klesat. Na počátku roku noví nájemníci platili za metr čtvereční nejčastěji 325 korun. Na opačném konci žebříčku je Ústí nad Labem, kde stojí pronajímaný metr průměrně 194 korun měsíčně. Dražší jsou byty, které mají nižší náklady na vytápění.

Byty v domech s lepším energetickým štítkem jsou asi o pětinu dražší než srovnatelné v nižší energetické kategorii. A rozdíl ještě poroste. „Ceny nájmů u nových bytů, zateplených, zrenovovaných s nový okny, předpokládáme, že se budou vyvíjet dynamičtěji, protože lidé zaplatí méně za energii, to znamená, že celkové náklady na bydlení jsou nižší,“ podotýká člen prezidia Asociace nájemního bydlení Stanislav Kubáček.

Během posledního roku se nejrychleji ceny zvyšovaly v Plzni a Olomouci. Naopak nejméně nájmy zdražovaly v Karlových Varech a Ostravě. Letos by se ale měly tyto výkyvy srovnat. „Na hlavních trzích bych očekával větší nárůsty. Od pěti do deseti procent v Praze a Brně, na těch méně aktivních trzích od jednoho do dvou procent,“ podotýká ředitel oddělení stavebnictví z firmy Deloitte Petr Hána.

Poptávka po pronájmech stále roste, a to i poté, co Česká národní banka začala snižovat základní úrokovou sazbu, a hypotéky jsou tak výhodnější.

Ministerstvo pro místní rozvoj si nechalo zpracovat průzkum o tom, jak se majitelé rozhodují, kolik budou chtít za pronájem svých nemovitostí. Každý třetí pronajímatel si zjistí, jaká je běžná cena na trhu, a stanoví podobnou. Více než čtvrtina se řídí vlastním uvážením. Skoro pětina se dohodne s nájemníkem.

Polovina respondentů také přistoupí ke zvyšování nájmu, když reálně stoupnou náklady spojené s nemovitostí. Čtvrtina zdražuje při uzavření smlouvy s novým nájemníkem a 23 procent smluv má inflační doložku. Jen pět procent dotázaných uvedlo, že nezdražuje vůbec.

Čím dále více lidí má také nájemní smlouvu na méně než dva roky. Aktuálně se to týká zhruba poloviny nájemníků. Nejčastěji mladých lidí ve velkých městech. Část z nich to vnímá jako nejistotu. Majitelé se ale ohrazují, že se tím brání před případnými neplatiči.

Stále více nájemních smluv majitelé uzavírají pouze na rok. Je mezi nimi i Zlata Brabcová, která pronajímá dvacet bytů a z minulosti má zkušenosti s neplatiči. „Nájemník přestal platit, nebral telefon, nevyzvedával poštu, neotvíral dveře, bylo to hrozně složité. Když mám ten rok, tak ta ztráta nájemného za ten rok je menší,“ dodává pro Českou televizi Zlata Brabcová.

Podobných případů řešila více, a než se jí problémové lidi podařilo vystěhovat, přišla na nájemném zhruba o půl milionu. „Dám výpověď, kterou musím dát až po třech měsících neplacení, dám to k soudu, tam to leží minimálně rok a nájemník bydlí bez placení naprosto v pohodě. Je to proces, kde já se cítím jako pronajímatel nechráněná státem,“ podotkla Zlata Brabcová.

I proto se rozhodla pro jednoroční smlouvy a v případě, že je nájemník bezproblémový, tyto smlouvy každý rok automaticky prodlužuje. Tento způsob takzvaného řetězení krátkodobých smluv ale vadí některým iniciativám, které nájemníky sdružují.

„Vy si nejste jistí, jestli se ta smlouva každý rok prodlouží. Žijete v nejistotě, jestli nepřijdete o bydlení, nebudete si muset narychlo hledat nové. A také si vůbec nejste jistí, jaká částka v nové smlouvě bude napsána,“ vysvětluje členka Iniciativy nájemníků a nájemnic Ester Fischerová.

Ministerstvo pro místní rozvoj už připravuje návrhy, jak situaci změnit. Například tím, že by krátkodobou smlouvu mohl majitel uzavřít maximálně dvakrát a pak už by musela následovat smlouva minimálně na tři roky nebo na dobu neurčitou. To se ale nelíbí majitelům bytů. Podle nich to poškodí nejenom je, ale i nájemce, kteří by nemuseli bydlení získat.

„Co udělá každý soudný pronajímatel? Bude si o to více prověřovat toho nového nájemce, jeho historii, odkud pochází, zdali má dostatek prostředků, nebo nemá. Z tohoto pohledu to poškodí ty sociálně slabší nájemce,“ podotýká předseda Občanského sdružení majitelů bytů ČR Milan Krček.

Ministerstvo tak dál hledá složitý kompromis, jak zaručit, aby se ukončení nájmu nemuseli bát ani nájemníci, ani pronajímatelé.