Míra úspor v Česku opět vzrostla, co to znamená?

Česká míra úspor ke konci roku opět překvapivě vzrostla a dosáhla 19,4 %. To je z historického pohledu velmi vysoké číslo - dlouhodobě Češi před rokem 2019 spořili zhruba 12 % ze svých příjmů. Pak přišla pandemie COVID 19 a napříč vyspělým světem šla míra úspor prudce vzhůru - stát garantoval domácnostem příjmy, které však častokrát nebyly kryté prací a nebylo je také kde utrácet (velká část segmentu služeb byla mimo hru). Po odeznění pandemie COVID 19 začala míra úspor opět klesat, ale v Česku v souvislosti s energetickou krizí znovu překvapivě vzrostla. A to ve chvíli, kdy značná část domácností osekávala výdaje i na běžné útraty (například potraviny). V tu chvíli šla průměrná míra úspor opět vzhůru, a to o poznání více než v sousedním Maďarsku a zejména Polsku, kde domácnosti v průměru prakticky nic nespoří.

Jak je to možné a co to znamená? Za prvé, je třeba zdůraznit, že se jedná o průměrné míry úspor. A i když detailní čísla za příjmové skupiny nemáme k dispozici, zdá se, že nižší i střední třída se s inflační vlnou a prudkým propadem reálné mzdy v letech 2022 a 2023 srovnávala relativně těžko. Jednoduše řečeno neměla moc z čeho spořit a za nárůstem míry úspor stály tak zejména domácnosti s vyššími příjmy. Za druhé, zdá se, že “bohatší” české domácnosti jsou dlouhodobě “opatrnější” než sousedé v regionu - globální nejistota a pravděpodobně i vyšší vládní deficity tak vedly k výraznějšímu “opatrnostnímu” odkládání peněz stranou. Za třetí, vysoká míra úspor ukazuje také na vyšší účinnost české měnové politiky. Zejména při porovnání s Polskem byla měnová politika utaženější - sazby se sice příliš nelišily (vrchol na 7,0 % versus 6,75 %), z pohledu dlouhodobě nízko-inflačního Česka byly však takto vysoké sazby dlouho nezažitou zkušeností (naposledy v roce 1999).

Co čekat dál? Vysoká míra úspor je minimálně směrem k roku 2024 a 2025 dobrou zprávou - oživení spotřeby domácností nebude pomáhat jen rostoucí reálná mzda, ale také alespoň lehce klesající míra úspor. Otázkou je, jak výrazně může míra úspor klesat? Vyšší příjmové skupiny pravděpodobně budou spořit o něco méně díky nižší míře globální nejistoty i kvůli poklesu úrokových sazeb. Na druhou stranu výraznějšímu snížení míry úspor (do blízkosti dlouhodobého průměru v okolí 12 %) bude bránit vyšší úroveň rovnovážné reálné úrokové sazby. Navíc rostoucí reálné příjmy mohou zvyšovat míru úspor i střední třídy (která v úsporách zaostávala) a celková míra úspor tak může zůstat relativně vysoká.