Armáda si připsala unikát, poprvé seskočilo v horách několik jednotek

V minulosti se podobných seskoků účastnili pouze jednotlivci, a jen specialisté či instruktoři výsadkové přípravy – seskoky do nezvyklého prostředí jsou totiž náročné zejména z pohledu zabezpečení.

„Dostat materiál tam, kam jsme potřebovali, se ukázalo jako nejtěžší úkol. Vše bylo navíc potřeba domluvit s horskou službou kvůli zdravotnickému zabezpečení, Národním parkem Krkonoše, specialisty z Odboru hydrometeorologie v Praze a LIS (leteckou informační službou) 533. praporu bezpilotních systémů. Počasí je v horách velmi nestálé a aktuální informace o jeho změnách jsou pro úspěch akce naprosto klíčové,“ podotýká velitel 102. průzkumného praporu podplukovník Gustav Lakoš.

Pilot vrtulníku, který startoval z Vrchlabí, vojáky dopravil do 350 metrů nad terénem. Výška se volí podle počasí, nižší odpovídala nízké oblačnosti. Kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám nemohli průzkumníci použít padák typu křídlo, skákalo se tedy na typech s kruhovým vrchlíkem. Neobvyklá byla nejen dopadová plocha, ale rovněž seskok sám – řidší vzduch znamenal rychlejší přistání. Na Labské louce, kterou jako vhodný cíl stanovil KRNAP, vojáci nasadili sněžnice a plnili další úkoly.

„Sněžnice, hole a další materiál jsme měli pečlivě zabalené v NSV-12, nosném systému výstroje, speciálním vaku pro vzdušnou přepravu materiálu. Mohli jsme tak bezprostředně po přistání pokračovat v plnění úkolu,“ uvedl řídící seskoků, nadporučík L. M. V budoucnu by prostějovská jednotka chtěla podle něj vyzkoušet seskok s lyžemi, které by jednotce na sněhu umožnily rychlejší přesun a efektivnější pohyb v náročných podmínkách - už při tomto seskoku mimochodem vojáci otestovali dva typy skládacích skialpových lyží.

Vojáci hodnotí seskok jako neobvyklý zážitek: „Při běžných seskocích jsme vysoko nad zemí a terén vidíme jen pod sebou. Tady jsme byli na úrovni terénu, člověk měl dojem, jako by šel pěšky – vždyť lidé byli všude kolem nás i pod námi – a do toho jsem měl najednou vyskočit. Je to zvláštní pocit,“ líčí bezprostřední dojmy. Nezvyklá byla i dopadová plocha, která běžně bývá větší a přehledná. Okolí Labské louky podle průzkumníků nabídlo daleko menší rozměr, navíc zasněžený. Vojáci se tak mohli orientovat pouze podle kolíků, které zde slouží jako značení.

Podle velitele 102. průzkumného praporu si vojáci seskok do horského či podobně neobvyklého prostředí rádi zopakují – především kvůli zkušenostem. „To, že se jedná o první takové cvičení pro jednotky, ale ne pro jednotlivce, kteří se specializují na výsadkovou přípravu, poukazuje na vysokou úroveň odbornosti a specializace v rámci české armády,“ zdůraznil.

Mimo seskoky měly jednotky v Krkonoších na programu přesuny na ledu a sněhu. Pod vedením zkušených instruktorů si vojáci osvojili práci s lavinovým vybavením – klíčovým nástrojem pro záchranu životů v případě lavin. Nešlo jen o teoretické lekce, ale především o praktické nasazení v reálných podmínkách, kde se vojáci učili rychle a efektivně reagovat na simulované lavinové situace.