„Město tvrdě platí za akt milosrdenství, neboť v roce 2006 nevyhodilo neplatiče nájemného na ulici, ale pomohlo jim se zajištěním nového bydlení,“ komentuje rozhodnutí Nejvyššího soudu starosta Vsetína Jiří Čunek (
KDU-ČSL).
Dnes již neexistující pavlačový
dům u polikliniky v minulosti zahrnoval 64
bytových jednotek, z nichž tři byly vyčleněny jako přístřeší a jeden měla v pronájmu Diakonie. Bydlelo tam přibližně 300 lidí převážně z romské komunity. Podstatná část z nich přitom dlouhodobě neplatila městu
nájemné, načež jim soud v
roce 2003 proto nařídil vystěhování bez náhrady. Neplatiči navzdory tomu pavlačák nadále obývali a spolu s dalšími tamními
obyvateli se podíleli na jeho devastaci až do havarijního stavu. Městu tak nezbylo, než budovu v
roce 2006 nechat zbourat.
Obyvatelé 12
bytů z pavlačového
domu (49 osob) využili nabídku města přestěhovat se do volných městských
bytových jednotek na území Vsetína a do nově vybudovaných tzv. kontejnerových
domů na Poschlé byli přestěhováni
obyvatelé 34 jednotek (188 osob). Zbývajícím 59 osobám ze 7
bytových jednotek, mezi nimiž byli právě neplatiči
nájemného, které mohlo nechat „na ulici“, město nabídlo pomocnou ruku ve formě poskytnutí bezúročné
půjčky na zajištění
bydlení mimo
Vsetín. Většina z nich (celkem 8 rodin) nabídku využila. K nim se později připojily další dvě rodiny, které rovněž projevily zájem o koupi
nemovitosti mimo město a také ony získaly půjčku s výše uvedenými podmínkami.
„Důvodem nákupu domů mimo Vsetín bylo zajistit možnost bydlení lidem, pro které jsme v tu dobu neměli k dispozici žádné volné prostory ve Vsetíně. Město a jeho organizace tak poskytly Romům bezúročné půjčky v celkové výši 3,726 milionu korun s dobou splatnosti dvacet let. Ačkoliv v současnosti již téměř vypršela lhůta splatnosti, rodiny dosud uhradily z půjček pouze 765 tisíc korun. Na úrocích pak město přijde dle našich výpočtů o 3 miliony korun, což jsou další peníze, které těmto rodinám de facto věnovalo,“ doplnil starosta Čunek s tím, že rodiny, navzdory přijetí
půjček a pořízení si nového
bydlení, zažalovaly město o odškodné pro psychickou újmu, které se jim při stěhování údajně dostalo.
Soudy se žalobami Romů zabývaly spoustu
let, přičemž Nejvyšší soud v uplynulých týdnech rodinám přiřkl odškodné v souhrnné výši 1,825
milionu korun.
„Město tak potrestal za dobrodiní, které jsme rodinám neplatičů poskytli. Kdybychom tenkrát uposlechli prvotního rozhodnutí soudu a neplatiče z pavlačového domu vystěhovali bez náhrady na ulici, nemuselo by město nyní ze svých prostředků, respektive z daní vsetínských občanů, platit odškodnění. Celé je to z mého pohledu naprosto absurdní,“ uvedl starosta Čunek, který se současně pozastavil
nad tím, že nejvíce na celé kauze vydělá advokátní zástupkyně romských rodin. Zastupováním v této věci si dle odhadů přijde na zhruba 4,5
milionu korun, jež také zaplatí daňoví poplatníci.
Starosta Čunek závěrem poznamenal, že město se s verdiktem Nejvyššího soudu nehodlá smířit a bude se proti němu bránit u Ústavního soudu.
„Věříme, že se Ústavní soud s překvapivým verdiktem Nejvyššího soudu neztotožní, jelikož se jedná o nebezpečný precedens – v budoucnu podobným rodinám již nikdo nepomůže. Výrok Nejvyššího soudu není jen o penězích, ale hlavně o tom, že milosrdenství v naší zemi nemá místo. Ve svém důsledku Nejvyšší soud shledal, že přestěhování Romů mimo město bylo pro ně horším řešením, než kdyby skončili na ulici. Nepochopitelným a silným tvrzením v rozsudku je také to, že příslušníci romského etnika ´žijí přítomností´ a neřeší budoucnost, k přijímání závazků mohou přistupovat neuváženě, což vyznívá, jako by toto etnikum bylo nesvéprávné,“ uzavřel starosta Vsetína.
OKOLNOSTI CELÉ KAUZY, KTERÉ POVAŽUJE MĚSTO VSETÍN ZA ABSURDNÍ
1) Nejvyšší soud uvádí:
„Příslušníci romského etnika „žijí přítomností“ a neřeší budoucnost, k přijímání závazků mohou přistupovat neuváženě, proto lze snadno pochopit, že žalobci akceptovali žalovaným navržené okamžité řešení své situace a poskytli součinnost potřebnou k jeho realizaci bez náležité úvahy o tom, zda jako osoby závislé na sociálních dávkách budou vůbec v budoucnu schopni poskytnutou půjčku splácet a zakoupené nemovitosti udržovat v obyvatelném stavu, nebo dokonce opravovat.“
Komentář: Má být tedy každému příslušníkovi romského etnika přidělen opatrovník?
2) Nejvyšší soud uvádí: „Jakkoli je totiž jednání žalovaného nepřijatelné, i kdyby se ho nedopustil a žalobci by byli „jen“ vyklizeni bez náhrady, lišila by se jejich situace jen v tom, že by se neocitli daleko od Vsetína v nevyhovujícím domě, ale přímo ve Vsetíně takzvaně „na ulici“.“
Komentář: Rozsudek potvrdil, že Romové nebyli nuceni k vystěhování, ale současně lze z něj dovodit, že nechat Romy i s dětmi bez ničeho na ulici by bylo lepší,než nabídnout jim bydlení. Opravdu bylo lepší vystěhovat je bez náhrady než jim podat pomocnou ruku?
3) Odškodnění dětem přisuzuje soud vyšší proto, že se nepodílely na vzniku dluhu, ale utrpěly újmu přestěhováním.
Komentář: Z tohoto lze dovodit, že jakýkoliv pronajímatel, přesto, že bude mít pravomocné rozhodnutí soudu o vystěhování nájemníka, bude muset zvažovat, zda k vystěhování přistoupí. A to z toho důvodu, že tímto krokem může zasáhnout do práv dětí vystěhovaného, které se později mohou domáhat odškodnění.
4) Zatímco 46 žalobcům přiřkl Nejvyšší soud odškodnění v souhrnné výši 1,825
milionu korun, jejich advokátce bude přiznána odměna ve výši cca 4,5
milionu, tedy dvou a půl násobek výše odškodnění.
Komentář: Dle názorů mnohých advokátů je výše odměny advokátky s ohledem na opakování procesních úkonů nepřiměřená.
5) Nejvyšší soud uvádí:
„Na druhé straně však nebylo prokázáno tvrzení žalobců, že k uzavření smluv byli žalovaným donuceni, ale naopak prokázáno bylo, že některé osoby, kterým byla nabídnuta stejná možnost, nabídku nepřijaly a ze Vsetína se nevystěhovaly, a nelze tak dospět k závěru, že žalobci uzavřeli smlouvu nesvobodně.“
Komentář: Proč Nejvyšší soud přistoupil k odškodnění, když sám dovozuje, že jednání města bylo etické?
Michal Horský, Jana Raszková, tisková mluvčí,
tel. 733 784 006