Česko si drží konkurenceschopnost i přes silné reálné posílení koruny. Pomáhá tradiční mzdová krotkost

Koruna včera vůči euru lehce (o cca 0,1 Kč) posílila, a vrátila se tak na úrovně (pod 25,4), kde byla po nečekaně vyšší americké inflaci za leden, tj. smazala ztráty, ke kterým došlo později po nečekaně nižší české inflaci. Zdá se tedy, že riziko nekontrolovaného oslabování naší drahé měny a riziko návratu ČNB na trh s intervencemi na její podporu je snad zažehnáno.

Z hlediska ekonomiky jsou ovšem důležitější spíš dlouhodobější změny, a to v reálném vyjádření (tj. po očištění o vývoj cen).

Nuže ve srovnání s průměrem v posledním „normálním“ roce 2019 je koruna v tuto chvíli silnější, a to o cca 4 %. A protože české ceny narostly od roku 2019 oproti eurozónovým o cca 16 % víc, po očištění o vývoj těchto dvou cenových hladin je koruna silnější dokonce o zhruba 20 %.

Přitom obchodní bilance i celý běžný účet se po návratu z covidových, energetických a podobných temnot už několik měsíců pohybují zpátky na úrovních, které jsme vídali předtím.

Jak by řekl klasik: zřejmě slušnej oddíl.

Síla české firemní sféry je ovšem do jisté míry dána tradiční českou mzdovou krotkostí: z propočtů ČNB plyne, že po deflování jednotkovými mzdovými náklady je koruna reálně oproti roku 2019 silnější jen asi o 13 %.



I to je ale slušný protivítr. V tomto kontextu je udržení kladné bilance našich zahraničních obchodních vztahů pozoruhodný výkon.

Michal Skořepa