Snižovat zadlužování státu je klíčový slib, který jsme dali voličům, a ten splníme

 

Rozhovor ministra financí Zbyňka Stanjury pro podcast Crunch s Čestmírem Strakatým.
Datum vydání: 4. 12. 2023

Kdybych tady byl v dubnu, čelil bych jistě otázkám na deficit státního rozpočtu kolem 400 – 450 miliard. Dnes víme, že původní deficit dodržíme, a ti samí zvěstovatelé černých scénářů, kteří tehdy říkali, že rozpočet dopadne katastroficky, dnes mají nové černé scénáře na jiná témata.

Musíme se občas zastavit a říci si, jaká je realita, a pokud se nám povede, co jsme si naplánovali. Že budeme snižovat zadlužování státu každý rok, to je klíčový slib, který jsme dali voličům, a ten splníme.

Vybrané citace z rozhovoru k jednotlivým tématům:

PŘESHRANIČNÍ NÁKUPY

Já žiju v česko-polském pohraničí celý život a ty vlny se přelévají. V některých letech jezdíme my nakupovat do Polska, v některých letech zase Poláci jezdí nakupovat k nám. To se přelévá od té doby, co se otevřely hranice, podle toho, jak momentálně ceny vypadají. Mě to nijak nepřekvapuje. Ale více než dříve ovlivňují ceny potravin politická rozhodnutí.

Kdybychom s DPH na potraviny udělali to stejné, co polská vláda, bylo by to na dluh. Pojďme si říci, jestli tento nástroj, který děláte na dluh a budete z něj platit roky a roky úroky, je to správné, co děláte pro své občany. My se v debatách s evropskými ministry financí vždycky shodneme, že závod zemí v disciplíně daňových úlev je špatně, ale v těch debatách vždycky nerozhodnout pouze ministři financí ve všech vládách, ale vláda jako celek.

Soutěž v dotacích je ČR nevýhodná. Pro nás je nejlepší, pokud by možnost státní pomoci byla co nejmenší, protože v okamžiku, kdy uvolníte pravidla státní pomoci, tak na tom samozřejmě budou nejbohatší ekonomiky, ale to ČR není.

PROTESTY ZAMĚSTNANCŮ VE ŠKOLSTVÍ

Když něco nefunguje, snažím se hledat chybu nejdřív u nás a pak teprve ukazovat na někoho jiného. Když se zamýšlím nad tím, proč tolik škol se zúčastnilo toho protestu, tak pravděpodobně proto, že jsme jim nevysvětlili, co tam chystáme, protože tam se žádné dramatické změny nechystají. Když jsem četl dopis odborářského bosse rodičům, tak v nadsázce jsem řekl, že pravdivé je tam jenom jeho jméno a funkce, kterou zastává, a nám se to nepodařilo sdělit. Polopravdy, lži a obavy převážily, ale já vidím chybu na naší straně, že jsme to neuměli vysvětlit tak, abychom tyto obavy rozptýlili, jasně označili, co je lež a co není pravda. A to je poučení pro nás, abychom se v komunikaci zlepšili.

Jaký je průměrný plat za rok 2023 se dozvíme až v roce 2024. Nevíme ho v okamžiku, kdy na podzim připravujeme státní rozpočet, a nevíme ho dnes a nebudeme ho vědět ani na Silvestra. ČSÚ to bude komunikovat někdy v červnu. Jediné číslo, které se nedá zpochybnit je průměrný plat za rok 2022, všechno ostatní by byly odhady. A teď si představme, že vláda odhadne nějakou úroveň mezd a ony pak budou vyšší, tak bychom byli obviňováni z toho, že jsme úmyslně odhadli ten plat nižší, než by byl ve skutečnosti. Celoroční čísla z ČSÚ jsou reálná čísla, která nikdo nemůže zpochybnit.

Na základních školách je zatím 75.000 úvazků a to, co ministr školství a jeho tým nachystali, se týká 600 z těch 75.000. A těch 600 se nemá zrušit, ale vzít školám, které jich mají nejvíce, a dát je těm ostatním. Je to méně než 1 %. Takže reálně, pokud zachováte 99,2 % toho, co je doposud, jak může někdo říci, že hrozí nějaká katastrofa a nějaké hromadné slučování tříd apod.?

Ten systém má v sobě úplné absurdity. Pokud máte dnes třídu, kde je 15 žáků, což se shodneme, že není moc, a rozdělíte je na 9 a 6, na dvě třídy, tak ten systém vám dá více úvazků a více peněz. Když máte základní školu, která má 1000 žáků, což je tak akorát z hlediska obslužnosti a podobně a rozdělíte ji na tři školy po 330, tak ten systém vám vyprodukuje více úvazků a více peněz. A jediné co jsme řekli, že ten systém se takhle ufinancovat nedá. Za poslední 4 roky vzniklo 40.000 nových pracovních pozic, což je asi 20 % nahoru, a počet žáků se zvedl o 7,5 %, a ne o 20. A z těch 40.000 vzniklo 20.000 míst pro pedagogy, 15.000 míst pro asistenty pedagogů a 500 pro ty nepedagogy.

Takže myslím si, že udělat efektivnější systém financování je v pořádku. Máme 1000 základních škol, které mají méně než 100 žáků a máme 600 základních škol, které mají méně než 50 žáků. Tady nejde o slučování škol, ale jde o to slučovat je manažersky. Nemusíme ty žáky převážet a slučovat je do velkých budov, ale myslím, že to může mít jeden management, jednu skupinu lidí pro obslužné činnosti od správy majetku, úklidu, účetnictví, auditu a podobně. Ten systém to může zlevnit.

Na středních školách máme jednoho kantora na 10 studentů a v Německu mají jednoho na 12 a v Holandsku jednoho na 16. A kdybychom u nás měnili pravidla, ať máme jednoho na 12 a nechali jsme stejný objem peněz do středního školství, tak to znamená plus 20 % na platy pro pedagogy.

To jsou podle mě vážné argumenty na to, abychom se nad financováním školství zamysleli, udělali ho více efektivním a pak mohou být ty platy vyšší. Určitě to budeme vysvětlovat. Ty změny se budu týkat nového školního roku. Na přelomu ledna a února dostanou ředitelé škol rozpis peněz, které mají pro své zaměstnance a ty případné změny se budou týkat až nového školního roku a nejsou nijak dramatické.

Čas ukáže, že jsme měli pravdu, že ty obavy byly přehnané, ale my ten čas musíme využít k tomu, abychom to lépe vysvětlili, protože systém PHmax je velmi komplikovaný.

KOMUNIKACE VLÁDY

Chybu v komunikaci vidím na naší straně, pokud něco nedokáži vysvětlit, tak se potom nemohu zlobit na někoho, kdo to nechápe. V tomto se musíme zlepšit.

Já vidím dvě hlavní příčiny: první je objektivní, je nás pět vládních stran a příliš času věnujeme interním debatám a ten čas nám pak chybí na další dvě důležité součástí politiky a to je na argumentační souboj s opozicí a na vysvětlování vlastních kroků.

Věřím, že ta největší politická vyjednávání máme za sebou v rámci tohoto volebního období a že teď budeme mít více času na souboj s opozicí, resp. na souboj argumentů – od toho máme Sněmovnu a Senát – a současně více času, abychom své kroky vysvětlovali především našim voličům.

ÚSPORY V ROZPOČTU

Z kraje roku jsme si jako ODS zadali rozsáhlý průzkum ohledně úspor ve státním rozpočtu. Byl jsem nejprve nadšený, 85 % našich voličů říkalo „správná cesta, výborně“. Součástí toho průzkumu bylo 50 různých opatření, které by mohly být součástí takových úspor, a už ani jedno nemělo většinovou podporu mezi našimi voliči. Nicméně kdybychom se slepě měli řídit průzkumy, tak neuděláme nic. Myslím si, že největší zklamání by bylo, kdybychom za ty čtyři roky neudělali nic.

Ted jsme v období, že to máme legislativně za sebou a od 1. ledna změny budou platit. Jsem přesvědčený za prvé, že to budeme lépe vysvětlovat a za druhé, že se ukáže, že ty černé scénáře, které maluje opozice – to je její práce a já to nějak nezpochybňuji – a ty přehnané černé scénáře ze strany odborů, že se ukáže, že to není pravda.

V obecné rovině platí, že náš stát si nemůže dovolit takové tempo zadlužování, jaké jsme měli v předchozích letech. Musíme snižovat každý rok deficity veřejných rozpočtů. Někteří, třeba odbory, odmítají toto základní východisko akceptovat a říkají: „Nemusíme dělat nic a jet vesele tím tempem a tím způsobem, jakým to šlo doposud.“ To jsem přesvědčený, že opravdu nejde. A pak je debata o tom, jaké nástroje můžete použít k tomu snižování zadlužení.

DANĚ

Pro rok 2024 bude daňové zatížení zhruba jako v roce 2022. Letos jsme to snížili, což mimochodem ostře kritizují odboráři, že jsme například zvýšili povinný limit pro registraci k DPH z 1 mil. Kč na 2 mil. Kč. Takto jsme zvýšili limit pro paušální daň, ale hlavně jsme zrychlili odpisy. Tzn. aby se vyplatilo velkým, malým i středním podnikatelům investovat, aby se jim rychle ty peníze daly do nákladů a abychom povzbudili investiční prostředí. Byli jsme pod palbou kritiky odborů.

Ted v rámci koaličního vyjednávání některé z daní zvyšujeme. U těch spotřebních daní to vlastně nikdo nekritizuje, jsou to daně z neřesti. I když to je také diskutabilní. Je nějaká hranice, kdy pak hrozí, že je to tak vysoko, že ten výběr té daně je nižší. A teď si musíme říci třeba na příkladu daně z tabáku, co má být cílem státu. Co nejvyšší výběr daní? Pak bychom museli alternativní tabákové výrobky zdanit víc než klasické cigarety a byl by vyšší výnos spotřební daně. Nebo dáte na rady odborníků a u těch alternativních tabákových výrobků dáte nižší dan, tím nějak povzbuzujete i změnu spotřebitelského chování, ale ve výsledku to vede k tomu, že fiskálně v tom daném roce se vybere méně. Já myslím, že se to střednědobě vyplatí v rámci systému zdravotní péče. Takže ta debata ani u té dani z neřesti není černobílá a jednoduchá.

SUPERHRUBÁ MZDA

Z levicových pozic neustále slyším, že jsme někomu něco dali. My jsme nikomu nic nedali, my těm zaměstnancům jako stát méně bereme. To byl správný krok. Jestli mám deficit za Schilllerové 420 mld., tak při stejném konceptu zvednu daň o 420 mld., protože mi chybí a mám vyrovnaný státní rozpočet. To je levicová logika uvažování a to po mě nemůžete chtít.

Než zvednu nějaké daně, tak si musím být jistý, že už nemám rezervy ve výdajích státu. Rezervy máme pořád. Tzn. to byl správný krok, těch 100 mld. jsme nikomu nedali, ty jsme nevyhodili z okna. Nechali jsme je v peněženkách daňových poplatníků. Já používám velmi často větu, že každý daňový poplatník ví lépe, co s těmi penězi, než kterákoliv vláda.

ZDANĚNÍ TICHÉHO VÍNA

Jsem pro a netajím se tím, abychom ho zdanili. Jenom se trochu usmívám, že jsem před čtyřmi lety nečetl žádný komentář o tom, že tiché víno je nezdaněné. Ano, my jsme teď v rámci konsolidačního balíčku otevřeli debatu a bylo to jedno z navržených opatření, na kterém jsme se v rámci kolice neshodli, ale my jsme nezměnili stav. To platí dlouhou dobu.

Je zajímavé, že o tom problému před třemi, čtyřmi, pěti lety nikdo nepsal. Myslím si, že to nakonec zavedeme. Určitě se snažíme na evropské úrovni to harmonizovat, aby ten argument, že zhruba polovina států EU nedaní tiché víno a polovina ano, neplatil.

Otevřeně říkám, že nulová spotřební daň na tiché víno je slabé místo, a je logické, že se naši oponenti do toho místa trefují. Proto jsme se k těm jednáním vrátili. Já se jich neúčastním, účastní se jich lidé z rezortu Ministerstva financí, ať už celní správa, daňaři... Snažíme se vyvrátit mýty o tom, jak to bude byrokraticky náročné.

Tím hlavním a logickým důvodem je, že tu daňovou úlevu čerpají ze dvou třetin zahraniční producenti. Takže je špatně zamířená. Můžeme si říci, že kdyby to bylo 100 % pro české a moravské producenty, jestli taková daňová úleva má smysl nebo ne. Podle mě nemá smysl dávat tuto úlevu producentům z jiných zemí.

RUŠENÍ AGEND

Každý ministr v tomto musí postupovat sám, nelze udělat šablona, podle které budou postupovat úplně všichni.

V následujících dvou letech musíme prověřit, zda všechno co stát dělá, dělat musíme. Já jsem přesvědčený, že ne. Například jsme zrušili podstatnou část silniční daně.

Chystáme nový zákon o kontrolách, kterých je hodně a opakují se. Rozčiluje to ty, kteří jsou kontrolováni, a na druhou stranu je to pro stát příliš drahé. Měla by být jedna jediná kontrola. Bude to dělat méně lidí.

Musíme si klást otázku, proč člověk musí v 21. stolení na některý úřad dojít. Zrušil jsem 77 finančních úřadů a čelil jsem mnoha výtkám dotčených starostů, proč to dělám. Tak se zeptejme, proč člověk na ten finanční úřad musí? Nemusí být v každém městě. Udělejme to tak, aby to šlo vyřídit z domu a když to nebude chtít dělat z domu, tak si bude muset zvyknout, že to nevyřídí v každém sídle.

K RUŠENÍ DOTACÍ

Určitě musíme omezit dotační průmysl. Vytvořili jsme nový průmysl. Někdo ty žádosti píše, někdo je podává, někdo je hodnotí, někdo je pak kontroluje... Je tady kolem těch dotací obrovské množství neproduktivních nákladů. I tady se dá zlevnit provoz státu.

Máme seznam zrušených dotací, je to asi je jedna velká A3 na webových stránkách MF, doporučuji každému, koho to zajímá, aby si to stáhnul. Každé ministerstvo napsalo ve svém rezortu, jaké dotace omezilo nebo zrušilo. My jsme na MF měli 309 mil. a škrtli jsme všechny. Byla to věc každého člena vlády. Udělali jsme politickou dohodu, v jakém objemu a v jakém rezortu bude na dotacích škrtnuto a bylo na každém členu vlády, aby ty dotační tituly našel. Samozřejmě to nebylo na nulu, v takovém ideálním světě nežijeme. Ale bylo to podstatně zkráceno.

Podle mě tu debatu máme otočit a každý člen vlády by měl obhájit, proč v jakém dotačním titulu pokračovat. Jsou případy, kdy dotace mají smysl. Musíme se vrátit k tomu, co bylo původním smyslem dotací, už jsme na to asi zapomněli – snižovat regionální rozdíly. Ale když chcete snižovat regionální rozdíly, tak nesmíte do těch dotací pustit všechny, protože pak ty rozdíly nesnížíte a velmi často v těch bohatších regionech jsou úspěšnější i ti, kteří jsou schopni si pro ty dotace dojít, ať už to jsou samosprávy, nebo firmy. Pokud máme (a to nezměníme) tolik malých obcí, tak např. pro vodárenskou infrastrukturu musíte mít dotační titul, jinak menší obce nikdy nedobudují kanalizace atd.

Podle mě jsou jen headliny, že se ruší marginální dotační tituly. Je možné, že je tam něco, co uniklo pozornému zraku MF jako instituce, protože my jsme ti nejpřísnější na veřejné výdaje. Já to nevylučuji, ale musel bych mít konkrétní případ. Jinak tam nevidím něco, co by bylo opravdu ve velkém objemu z domácích dotačních titulů. Něco jiného jsou evropské peníze, ty když nevyčerpáme, tak zůstanou pro někoho jiného. Tam není chytré ty peníze omezovat, v tom jsme žádnou změnu neudělali.

ZAVEDENÍ EURA

Za prvé je to materiál Ministerstva financí. Odborníci mají moji plnou důvěru, zpracují materiál a pak probíhají politická jednání. V rámci politické dohody se nakonec často stane, že finální návrh z vlády je jiný, než je odborný názor ministerstva.

V tomto případě je to společný materiál MF a ČNB, do kterého jsem vůbec nevstupoval. Teď běží mezirezortní připomínkové řízení a někteří kolegové z vlády do toho politicky vstupují. Mně zatím všichni, koho jsem se zeptal (ptal jsem se ještě Národní rozpočtové rady), říkali, že vstup do ERM II bez toho, že by bylo pevně dané datum vstupu do eurozóny, nemá smysl, protože nesete jenom náklady a žádnou výhodu z toho nemáte, to je podstatou toho materiálu.

Druhá věc je, že to není ani jednostranný akt, takže vůbec nevíme, jestli by nás tam ti ostatní chtěli. Navíc, když do eurozóny a do ERM II naposledy vstupovaly poslední země, tak vznikla nová podmínka, která ani v žádných dokumentech není. Podmínkou toho, aby např. Chorvatsko vstoupilo do systému ERM II bylo, že vstoupí do bankovní unie. O tom se u nás nevede skoro žádná debata. To znamená, že by se rapidně změnilo postavení ČNB bez toho, že bychom měli pevně stanovený termín eura.

Já jsem připraven na politickou debatu, ale ty odborné argumenty a ten odborný materiál z mého pohledu v tuto chvíli dává jednoznačné doporučení a já říkám svým kolegům, aby debata měla fakt smysl, aby byla politicky nejenom zajímavá, ale i závazná, tak musíme dát do pořádku veřejné finance.

My děláme kroky k přiblížení euru. Za prvé podle MF a mě jako politika, dejme do pořádku naše veřejné finance. Ne kvůli vstupu do eura, ale i kvůli potencionálnímu vstupu, ať je máme v pořádku. Pak má cenu tu politickou debatu vést.

Kdybychom např. letos rozhodli, že chceme přijmout euro, stejně nesplníme žádné podmínky. Pokud na vstup do eura bude ČR připravena, tak si myslím, že to cesta je.

Řekněme si, jak to je. Teď pominu podporu občanů, která je poměrně malá. V podnikatelském sektoru exportéři to většinou chtějí a ostatní se toho bojí. My jsme přišli s nástrojem tzv. „funkční měny“, která bude platit od 1. ledna, abychom ten spor uvnitř podnikatelského prostředí otupili, a říkáme, kdo má většinu byznysu v cizí měně, může od příštího roku vést komplet účetnictví v této cizí měně. Tzn. pro ty, pro které to bude výhodné, to mohou využít a ti ostatní, kteří se bojí, se nemají čeho bát. Podle mě za rok za dva uvidíme, jak je to využívané, jak se nástroj osvědčil, jak případně dál v tom postupovat.
Když se podíváme na zadlužení, tak u domácností je zadlužení v cizí měně méně než 1 % z celkového objemu úvěrů, u podnikatelského sektoru je to zhruba 50/50. Zhruba 50 % objemu úvěrů je především v eurech, takže tam nějaký trend nastupuje, debata pokračuje, myslím, že to může být téma v příštím volebním období. Ale podmínkou toho, aby to nebyla jednom politická debata (a my jsme se hádali do krve, jestli ano nebo ne), pak stejně nám řeknou ti, kteří o tom rozhodují: „Nesplňujete podmínky, tak proč nám tu přihlášku posíláte?“ Dát do kupy veřejné finance, to je úkol této vlády.

Kdyby se ČR v roce 2021-22 rozhodla a řekla, že vstoupíme do eurozóny nebo ERM II, tak EU řekne nenene. Vždyť je to legrační. To je, jako kdyby vám bylo 10 let a požádali byste o řidičský průkaz.

Příští rok bychom měli po letech splnit jedno z maastrichtských kritérií, tzn. dostat deficit veřejných financích v konkrétním roce pod 3 %.

Uvnitř ODS máme různé názory na přijetí eura, které se vyvíjejí. Nechci je úplně kvantifikovat, ale kdyby se řeklo, že to bylo před lety 1:9 v neprospěch přijetí eura, dnes bych to tipoval 4:6. Je to velký posun. Myslím, že ty debaty budou pokračovat a děláme kroky pro to, aby měly smysl. Jak přijetí funkční měny, tak že budou veřejné finance v pořádku.

Myslím, že vždy, když nějaká politická deklarace předbíhá ekonomický nebo reálný život, tak to nedopadne dobře. Jedním z úkolů těch lidí, kteří chtějí zavedení eura, je přesvědčit veřejnost o jeho výhodách, ale nezamlčovat rizika. Když se podíváme zpětně, kdy která země vstoupila do eurozóny, bylo to spíše z důvodů politických, než ekonomických. Např. Baltské státy se jednoduše potřebovaly ekonomicky odstřihnout od vlivu Ruska. Slovensko cítilo ztrátu, že do EU i NATO vstoupilo později, než ostatní země. A vstupem do eurozóny chtělo tuto ztrátu dohnat. A pokud jde o Chorvatsko, to vstoupilo do eurozóny v průběhu našeho předsednictví a já jsem podepisoval za EU dokument o přistoupení Chorvatska, tak v jejich případě byly ty důvody spíše ekonomické. Protože jejich ekonomika je postavena na turistickém ruchu a pro všechny turisty, kteří do země přijedou, je samozřejmě mnohem pohodlnější platit v eurech než v jejich národní měně.

RESTART ČESKA

Hlavním úkolem této i příští vlády je odstraňovat překážky pro soukromé investice. Já prostě nevěřím tomu, že si vláda sedne, moudře se poradí, který obor podpořit, který typ podnikaní, a na to si půjčí a vloží do toho veřejné peníze. Musíme tedy snížit roli státu jako instituce.

Jsou oblasti, kde potřebujeme spolupráci státu a soukromého sektoru, například v oblasti infrastruktury. Mnohem více než doposud bychom měli prosazovat PPP projekty. Příští rok vyhodnotíme první takový projekt v dopravní infrastruktuře a myslím, že se ukáže, že je velmi úspěšný. Takže bychom toho měli využít a zopakovat ten úspěch. A musíme se ptát – a my to vlastně víme - kde jsou slabá místa. Jsou to hlavně zdlouhavé povolovací procesy. Jenže k tomu musíte změnit zákon a nejde to bezbolestně. Když je chcete zkrátit schvalovací lhůty, současně někomu krátíte jeho dosavadní práva, a ten člověk se bude samozřejmě bránit. Chce to samozřejmě i politickou odvahu a vydržet tento tlak, vysvětlovat, že nechceme stavět bez kontroly. A je jasné, že ti, kdo v okolí stavby žijí, mají své obavy a jistě mají právo je formulovat, ale mělo by to být jednou v rámci celého procesu. Dnes je to pětkrát – územní plán, zásady územního rozvoje, územní rozhodnutí, stavební povolení, EIA, a proces je tak neuvěřitelně dlouhý. Tam si myslím, že je prostor, kde má stát zabrat, tam by se měla snížit byrokracie.

Na byrokracii si vlastně stěžují všichni, nejde jen o podnikání. I v samotných institucích si my sami někdy vyrábíme byrokracii mezi sebou. Sám to často vidím třeba v tom, jakou korespondenci v rámci jednotlivých úřadů řešíme. Jdu v tomto osobním příkladem, my na resortu razantně snižujeme počty pracovních míst v průběhu posledních dvou let, snižujeme rozsah agend a budeme je snižovat i dále. Také chystáme nový informační systém pro daňovou správu, který nejenže má přinést ulehčení pro daňové poplatníky, ale má taky zrušit věci, které ve 21. století nemají žádný smysl, například místní příslušnost. My potřebujeme digitální daňové spisy, a pak je jedno, jestli úředník sedí v Praze 7 nebo v Hodoníně.

ČEPRO

Benzínové pumpy nekupuje stát, ale státní firma Čepro. Nezmění se tím poměry na trhu, ten obchod není nikterak gigantický.

Zhruba před rokem jsem dostal od managementu Čepra otázku, zda mají využít nabídky koupit tuto síť benzinových stanic. Řekl jsem, ať o tom určitě jednají, pokud to bude mít ekonomický smysl. Jednání v tuto chvíli finalizují, já v tom žádný velký problém nevidím.

V rámci ropných produktů nejsme soběstační a já si myslím, že minimálně tu základní infrastrukturu potřebujeme. Určitě bych nebyl pro, kdybychom měli nula čerpacích stanic a z nuly bychom se měli dostat na nějaké číslo, nějaký počet. Ale státní podnik Čepro má v tuto chvíli asi 210 čerpacích stanic. Teď je šance dalších zhruba 70 koupit, a pokud tedy to dává ekonomický smysl, tak říkám – proč ne?

POLITICKÉ VYHLÍDKY ODS

Máme na to ještě dva roky, a pokud nevyhrajeme, tak jsme selhali. Je to jednoduché. Určitě musíme zlepšit vysvětlování kroků, které uděláme. Navíc čas nás také v mnohém rozsoudí.

Kdybych tady byl v dubnu, čelil bych jistě otázkám na deficit státního rozpočtu kolem 400 – 450 miliard. Dnes víme, že původní deficit dodržíme, a ti samí zvěstovatelé černých scénářů, kteří tehdy říkali, že rozpočet dopadne katastroficky, dnes mají nové černé scénáře na jiná témata.

Musíme se občas zastavit a říci si, jaká je realita, a pokud se nám povede, co jsme si naplánovali. Že budeme snižovat zadlužování státu každý rok, to je klíčový slib, který jsme dali voličům, a ten splníme.