Český paradox: nejhorší vývoj HDP a nejnižší nezaměstnanost

Česká ekonomika se jako jediná ze zemí Evropské unie dosud nedokázala vrátit alespoň na úroveň, na které se nacházela před pandemií koronaviru. V této souvislosti se hovoří o skleróze českého hospodářství, neboť to jaksi „zapomnělo“ růst. A ekonomové si lámou hlavu, co se za „divným“ fenoménem skrývá. Pracujeme méně? Stoupla nezaměstnanost? Zvykli jsme si na život na půl plynu? Nebo nás drtí inflace? Pátrat po příčinách české hospodářské stagnace není snadné a Wonderinterest Trading se pokusil zkompilovat hlavní faktory a vazby mezi nimi.

Hospodářství České republiky se ve třetím letošním kvartále mezičtvrtletně snížilo o 0,3 procenta, meziročně je pak menší o 0,6 procenta. Vyplývá to z aktuálních údajů Českého statistického úřadu. Zatímco ještě ve druhém kvartále vykazoval tuzemský hrubý domácí produkt mezirčtvrtletní (byť mírný) růst, nyní se česká ekonomika definitivně propadla do recese. A zdá se, že hospodářství vykáže pokles i za celý letošní rok v řádu několika desetin procent.

To není zrovna lichotivá vizitka pro zemi, která se navíc jako jediná z celé Evropské unie nevymanila z následků koronavirové pandemie. Ano, zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Český hrubý domácí produkt je stále nižší než v posledním kvartále roku 2019, tedy předtím, než do Evropy dorazil koronavirus. Ještě donedávna se o smutné prvenství Česko dělilo se Španělskem, ale to už svou předpandemickou úroveň překonalo v letošním druhém kvartále, jak vyplývá z údajů OECD.

Čím to je? Jednu z odpovědí letos v červnu nabídla viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová. Podle ní si Češi za covidu zvykli pracovat méně. „Preferují volný čas a dodatečný výdělek je tolik nezajímá. Nemám to podložené daty, je to spíš pozorování. Třeba ve službách se těžko shání někdo, kdo je ochoten provést službu v rozumném horizontu,“ uvedla Zamrazilová v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Pokud se podíváme na data (OECD), pak lze skutečně pozorovat, že průměrný počet odpracovaných hodin na jednoho pracovníka a rok byl loni u nás skutečně nižší než v roce 2019, a to o necelých 30 hodin. Problém ale je, že podobnou zkušenost zaznamenaly také jiné země Evropské unie, ale ty svou předpandemickou úroveň HDP již překonaly. Jistě, počet odpracovaných hodin neklesl všude stejně jako u nás, Česko však v tomto ohledu není žádný outlier.

Další faktor může souviset přímo s vývojem na trhu práce. Ten je vskutku zabetonovaný, protože v posledních letech platí, že bez ohledu na to, zda se české ekonomice daří, či ne, je nezaměstnanost stále mimořádně nízká. A je stále nejnižší v celé Evropské unii. Takový stav může znamenat, že se pracovní síla prakticky nepřelévá z neproduktivních firem a odvětví do těch produktivních.

Může to být dáno jednak tím, že firmy nechtějí přijít o kvalifikované lidi i v případech, kdy jim klesl odbyt. Například proto, že tento pokles vnímají jako dočasný, a raději si zaměstnance nechají, jen aby nemusely pracně shánět nové, jakmile recese odezní. V takovém případě určitá část pracovní síly není vytížena na sto procent, avšak pobírá stoprocentní mzdu.

Jiný faktor můžeme spatřovat v inflaci. Česko loni zažilo jednu z největších inflačních epizod v celé EU, což způsobilo pokles reálných mezd, jaký jsme tu neměli posledních 30 let. To pak nepochybně vedlo k poklesu spotřeby, jak ostatně dokazují opět data Českého statistického úřadu. Přestože inflační tlaky postupně slábly, u domácností začala sílit nejistota způsobená jednak stále trvající válkou na Ukrajině, jednak energetickou krizí, kdy s blížící se topnou sezónou je pro řadu Čechů naprosto nepředvídatelné, kam se ceny energií vydají. Slabá spotřeba domácností tak může představovat vážný důvod, proč dosud tuzemský HDP nepřekonal předpandemickou úroveň.

V neposlední řadě je třeba také zmínit vliv hospodářské politiky. Už v průběhu roku 2021 Česká národní banka začala zvyšovat úrokové sazby v reakci na stoupající inflaci. Poslední zvýšení sice přišlo koncem června 2022, ale od té doby se základní sazba drží na 7procentní úrovni. „Drahé“ peníze demotivují od spotřeby a motivují k vyšším úsporám, zároveň ovšem tlumí investiční aktivitu firem. Ke zpřísňující se měnové politice se v letošním roce přidala i restrikce fiskální, kdy státní rozpočet plánuje na letošní rok nižší schodek a tento trend má být zachován i příští rok.

Přesto lze učinit řadu opatření, která by český státní rozpočet, ale ani rozpočty domácností či firem, nestála ani korunu, a přesto by měla blahodárný vliv na české hospodářství. Tím je odbourávání byrokratické zátěže, zmírňování regulací zejména ve stavebnictví a budování infrastruktury, nebo volnější režim pro přijímání zahraničních pracovníků ze zemí mimo EU. Snad se vláda k některým odvážným krokům odhodlá.

Zdroj: OECD databáze

Roman Vykouřil

Jednatel

Roman Vykouřil po vystudování Střední školy technické a ekonomické v Brně získával zkušenosti na pracovních stážích v Anglii, Švýcarsku, Rakousku a Německu (2013-2015).

Následně se uplatnil v zákaznických službách a CRM jako referent a následně i manažer klientského servisu v oboru investičních služeb. Od počátku roku 2020 vede společnost Wonderinterest Trading s.r.o. Ta je vázaným zástupcem obchodníka s cennými papíry, společnosti Wonderinterest Trading Ltd, se sídlem na Kypru.

Wonderinterest Trading s.r.o.

Wonderinterest Trading s.r.o., držitel registrace vydané Českou národní bankou, propaguje investiční služby zastoupeného obchodníka, společnosti Wonderinterest Trading Ltd, zprostředkování uzavření smlouvy mezi investiční společností a zákazníkem, a poskytuje administrativní a technickou podporu těmto investičním službám.

Více informací na https://wonderinteresttrading.cz/.