Německo – opět nemocný muž Evropy? V průběhu léta rozvířila mediální svět diskuse nad aktuálním ekonomickým výkonem Německa

V průběhu léta rozvířila mediální svět diskuse nad aktuálním ekonomickým výkonem Německa. Komentátoři připodobňovali nynější slabý výkon k situaci z přelomu tisíciletí, kdy vzniklo označení „nemocný muž Evropy“.^[1] V náročných letech 1998 až 2005 podle dat Eurostatu hospodářský růst Německa činil v průměru jen asi 1,2 % ročně a míra nezaměstnanosti vzrostla z průměrných 9,4 % v roce 1998 na 11,0 % v roce 2005. Pro rok 2023 většina analytiků očekává pokles německé ekonomiky (v průměru o 0,3 % podle šetření Consensus Forecasts). Ani rok 2024 nemá přinést výrazné zlepšení, neboť meziroční růst HDP nedosáhne ani 1 %. Očekávané hospodářské oživení Německa po pandemii a energetické krizi se tak opět odkládá. Zdrojem nejistoty je zejména anemický výkon německého průmyslu^[2], který byl tradičně motorem celé ekonomiky.

Realita je však méně dramatická, než naznačují titulky v novinách. Jak si ukážeme, aktuální vývoj v německém průmyslu je totiž směsicí dopadů strukturálních změn, šoků v dodavatelských řetězcích a cyklického oslabení, které odráží zhoršení globální poptávky a přísnější měnovou politiku v eurozóně. Obavy z rozsáhlé deindustrializace ale nejsou na místě, protože transformace německého průmyslu se již dávno rozběhla. Na druhou stranu demografické změny, zajištění stabilních dodavatelských řetězců či přechod na nízkoemisní ekonomiku představují skutečné výzvy pro německé hospodářství.

Slabost německého průmyslu není novinkou

Jak ukazuje Graf 1, již v průběhu roku 2019 průmyslová produkce v Německu klesala. Takže růstové momentum se postupně vytrácelo již před nástupem pandemie. V tomto období se nejdříve ztrácela dynamika v segmentu meziproduktů (zelené sloupce), a to v souladu s tím, co by šlo očekávat ohledně chování firem v hospodářském cyklu. Když finální producenti čelí snižující se dynamice objednávek, mají tendenci v prvním kroku omezovat zásoby vstupů, a tedy poptávka po meziproduktech klesá. Teprve později začne klesat produkce kapitálových statků a/nebo dlouhodobého spotřebního zboží.

Graf 1 – příspěvky odvětví k průmyslové produkci, Německo

Graf 2 – Trendy v produkci meziproduktů a kapitálových statků

Pozn.: Rozdělení používá oficiální klasifikaci Eurostatu na základě členění odvětví (NACE rev. 2). Do meziproduktů patří část zpracovatelského průmyslu (např. zpracování dřeva, výroba papíru či chemikálií), které jsou využívány dále jako vstupy do další produkce. Kapitálové statky zahrnují odvětví od výroby počítačů či dopravních prostředků (včetně aut) až po zbraně či zdravotnické přístroje. Spotřební zboží zahrnuje většinu potravin či výrobu nábytku a domácích spotřebičů.

Pandemie pak přinesla celou řadu nabídkových šoků, které primárně zasáhly produkci kapitálových statků včetně strojů, zařízení a dopravních prostředků (dominantní žluté sloupce v Grafu 1). Nejpostiženějším odvětvím byl automobilový průmysl, který čelil výpadkům dodávek komponent, proto se produkce v segmentu kapitálových statků přiblížila předpandemickým úrovním až v první polovině roku 2023. V době energetické krize zase více trpěla odvětví náročná na energie (zejména chemický průmysl), která jsou zastoupena hlavně v kategorii meziproduktů (rostoucí zelené sloupce v Grafu 1). Ta se však na rozdíl od automobilového průmyslu z útlumu zatím nevzpamatovala (Graf 2). Kdyby se v Německu po energetické krizi opět naplno rozběhla i energeticky náročná výroba, debata ohledně produkčního potenciálu a obecně ekonomické výkonnosti této země by byla klidnější. Pojďme se ale blíže podívat, co se v energeticky náročné výrobě stalo.

Energetická krize zasáhla výrazně jen některá odvětví

Energeticky náročná odvětví^[3], tj. pět průmyslových odvětví s nejvyšší spotřebou energie dle definice německého statistického úřadu (chemický průmysl, koksárenství, kovovýroba, výroba skla a výroba papíru), představovala v roce 2021 dohromady 77 % celkové průmyslové spotřeby energie. Jejich podíl na hrubé průmyslové přidané hodnotě činil ale pouze 17 %. Nejvíce energie spotřebuje chemický průmysl, zejména ve formě zemního plynu. V době energetické krize právě energeticky náročná odvětví zaznamenala citelný pokles, zatímco narušené dodavatelské řetězce je zasáhly jen v omezené míře (Graf 3). Z údajů o zahraničním obchodě byl pak patrný nárůst dovozů produktů z postižených odvětví (substituce dovozem). Pokles aktivity v těchto odvětvích se zastavil na konci roku 2022, ale ani citelné snížení cen plynu v průběhu zimní topné sezóny 2022/2023 nepřineslo změnu trendu. Produkce nejvýznamnějšího chemického průmyslu se tak nachází o 25 % níže než v rekordně dobrém 4. čtvrtletí 2017 (Graf 4) a nejeví známky zlepšení. Německý chemický či kovozpracující průmysl totiž v nových podmínkách, zejména vyšších cen energií, ztrácí konkurenceschopnost. Končí například největší hliníková huť v Německu^[4] a v Ludwigshafenu byly uzavřeny dvě továrny chemické firmy BASF^[5]. Podle Financial Times se firmy zaměřily na přesun výrob do zahraničí, zejména do USA a Číny, což byl i případ společnosti BASF. Energeticky náročná odvětví asi nemají šanci v Německu přežít v dosavadním rozsahu^[6], jelikož dodávky plynu do Německa budou z velké části stále závislé na dražším zkapalněném zemním plynu. Přechod na plně obnovitelné zdroje energie (tzv. Energiewende) bude vyžadovat ještě delší dobu, během níž budou ceny energií vyšší. Bez plynu se tak německý průmysl zatím neobejde – po havárii ve Fukušimě nastal výrazný odklon od jaderných zdrojů energie a současná energetická infrastruktura musí být výrazně vylepšena, aby byly zajištěny stabilní dodávky energií.

Graf 3 – Průmyslová produkce z pohledu spotřeby energií

Graf 4 – Průmyslová produkce podle sektorů, Německo

Pozn.: Energeticky náročná odvětví dle definice německého statistického úřadu: C20 – Výroba chemických produktů, C24 – Kovovýroba, C23 – Výroba skla, keramiky, zpracování kamene a zeminy, C17 – Výroba papíru, lepenky a zboží z nich, C19 – Koks a zpracování minerálních olejů

Ale čím ztrátu nahradit? Německo nijak nevyniká v nových technologiích (od digitalizace po využití umělé inteligence). Bývalo jedničkou v designu a produkci solárních panelů, ale jeho místo převzala Čína. V informačních technologiích se udržuje na špici pouze SAP. Produkce v segmentu počítačů a elektroniky sice stabilně roste (modrá čára v Grafu 4), ale zatím není objemově významná. V oblasti léků exceluje firma BioNTech, které se však po pandemii propadly tržby o 70 % a navíc plánuje přesun části vývoje do Velké Británie.

Proto i nadále bude pro výkon německé ekonomiky důležité přežití klíčového automobilového průmyslu. Na něj je navázán celý řetězec malých dodavatelských firem přímo v Německu (tzv. Mittelstand), který tvoří páteř německé ekonomiky. Nelze také opominout významnou roli ostatních segmentů německého strojírenství (např. vývoz investičních celků jako například výrobních linek).

Německý průmysl mimo energeticky náročná odvětví se ale cenovému šoku v energetické krizi relativně dobře přizpůsobil. Podle šetření ifo institutu 85 % firem v automobilovém průmyslu snížilo spotřebu plynu v šesti měsících před říjnem 2022 a jen 4 % musela se snížením spotřeby snížit také produkci.^[7] Zároveň byly firmy nuceny řešit potíže v dodavatelských řetězcích. Jak ukazuje Graf 5, téměř všechny německé firmy v automobilovém průmyslu čelily nedostatku materiálů a komponent, zatímco průměr za celou eurozónu byl znatelně nižší. Nákladové šoky však firmy úspěšně promítly do své cenové politiky a jejich produkce tak nebyla ohrožena. Schopnost německého průmyslu přizpůsobit se novým podmínkám spolu s vládními opatřeními na podporu ekonomiky v energetické krizi zapříčinily, že Německo neprošlo minulou zimu výraznou recesí a její hospodářský pokles byl kratší, než očekávali analytici (pouze dvě čtvrtletí – 4Q 2022 a 1Q 2023).^[8]

Graf 5 – Nedostatek vybavení v automobilovém průmyslu

Graf 6 – Nedostatek pracovní síly v automobilovém průmyslu

Situace s dodávkami materiálů a komponent se v první polovině roku 2023 výrazně zlepšila, ale struktura dodavatelských řetězců se mění jen pomalu.^[9] Firmy jsou tak i nadále zranitelné vůči výpadkům v dodávkách komponent. Příkladem bylo zastavení dodávek kroužků z firmy KLS Ljubno, kterou postihly srpnové záplavy ve Slovinsku. Přitom KLS Ljubno obsluhuje 80 % evropského automobilového průmyslu. Velkou výzvu z tohoto pohledu představuje přechod na elektromobilitu, který vyžaduje přenastavení celého řetězce na nové subkomponenty a materiály. Nutná bude výstavba továren na baterie, které představují klíčovou komponentu elektromobilů z pohledu výroby. Zatím se zdá, že Německo v evropském boji o nové gigatovárny vyhrává^[10], zejména díky ochotě německých úřadů poskytnout na stavbu štědré dotace a rozumný mechanismus stavebního řízení. V porovnání s čínskými producenty aut ale čelí problému s dodávkami kovů do baterií, které musí dovážet, což opět představuje jisté riziko pro hladké fungování produkce. Zároveň bude nutné zabezpečit dostatečné dodávky energií pro výrobu. Přestavět celý energetický mix německého průmyslu tak, aby byly plněny klimatické cíle, přitom bude podle odhadů Bundesbanky^[11] představovat ohromné kapitálové investice po řadu let.

A co trh práce?

Probíhající změny v automobilovém průmyslu zvýrazní poptávku zejména po kvalifikované práci, nabídka je přitom omezená. Jak ukazuje šetření Evropské komise na Grafu 6, německé automobilky již nyní hlásí výrazný nedostatek pracovní síly, téměř dvojnásobek oproti eurozóně. Demografická změna přináší menší nabídku práce ze strany mladých Němců, přičemž v průmyslu se koncentruje poptávka po kvalifikovaných pracovnících. Podle šetření ifo institutu mezi podniky ve zpracovatelském průmyslu se objevují i další potíže strukturálního charakteru. „Mnoho zaměstnanců ve výrobě je starších, zatímco mladší kolegové mají málokdy zájem o směnný provoz. Výrobci strojů a zařízení navíc sídlí ve venkovských oblastech. Zde musí zaměstnavatelé vyvinout ještě větší úsilí, pokud chtějí přilákat vhodné zaměstnance z velkých měst“.^[12] Celkově pak zůstává trh práce v Německu robustní, i když oproti minulému roku se míra nezaměstnanosti mírně zvýšila, což souvisí i s příchodem ukrajinských uprchlíků do Německa. Imigrace z Ukrajiny či Sýrie však jen částečně řeší napětí na trhu práce, protože německým firmám chybí kvalifikovaná pracovní síla. Od listopadu 2023 se však otevírají nové možnosti v rámci nové legislativy o imigraci kvalifikované pracovní síly.^[13]

Do hry vstupuje slabá poptávka

Kromě strukturálních změn na jeviště vstupují i cyklické faktory. Po řadě pandemických šoků v poptávce (vedle šoků nabídkových) čelí aktuálně průmyslové podniky i klesající globální poptávce v prostředí přísnější měnové politiky ECB. Růst nákladů na financování omezil investice firem do strojů a zařízení, což dokumentuje i šetření HCOB PMI mezi podniky ve zpracovatelském průmyslu. Vyšší úrokové sazby v eurozóně se také naplno projevily ve stavebnictví, kde množství odřeknutých zakázek v bytové výstavbě dosáhlo historického rekordu. Také německé automobilky začínají pociťovat nižší příliv objednávek (Graf 7), ale drží je nad vodou stále z minulosti naplněné zakázkové knihy (Graf 8).

Graf 7 – Nedostatečná poptávka v automobilovém průmyslu

Graf 8 – Zásoba objednávek

Pozn: Zásoba objednávek zahrnuje všechny objednávky přijaté v minulosti do konce referenčního měsíce, které do té doby nevedly k žádnému obratu ani nebyly zrušeny.

Každý výpadek v dodavatelských řetězcích totiž sníží aktuální produkci firem a zvětší opět zakázkovou knihu. Produkce je totiž pouze odložena na dobu, kdy lze výrobek finalizovat. Proto se mohou rozevřít nůžky mezi hodnocením aktuální objednávkové situace podniků a jejich skutečnou výrobou či výrobou v následujících několika měsících. Například podle šetření ifo institutu se sentiment výrobců automobilů v srpnu dále zhoršil.^[14] Téměř polovina z nich si stěžovala na nedostatek nových objednávek. Nicméně i podle nich zůstává kniha zakázek dostatečně plná na pokrytí následujících šesti měsíců. Podle německého statistického úřadu pokračoval pokles nehotových objednávek ve zpracovatelském průmyslu. Poklesl také údaj pro zahraniční zakázky a v automobilovém průmyslu a strojírenství.

Vývoj v zakázkových knihách v posledních několika čtvrtletích překvapoval, korekci jsme zde čekali už mnohem dříve. Kromě zmíněných výpadků v dodavatelských řetězcích se ale německým firmám také pravděpodobně dařilo profitovat z rozsáhlého fiskálního stimulu v USA. Data za vývoz z Německa do Spojených států (Graf 9) potvrzují nebývalý nárůst objemu v běžných cenách, ale i ve stálých cenách bylo v roce 2022 patrné zlepšení. Tento efekt ovšem postupně mizí a navíc se projevuje vliv zhoršující se kondice čínské ekonomiky.

Graf 9 – Vývoz Německa do USA a Číny

Cyklické oslabení německého průmyslu však může strukturální změny oslabit či zpomalit. Co může Německo udělat pro hladší přechod svého průmyslu do nové éry? Za oživením německé ekonomiky na začátku toho tisíciletí stojí kromě strukturálních změn (Hartzovy reformy trhu práce) i přijetí eura či přeorientování německého průmyslu na čínské trhy. V období po globální finanční krizi k oživení výrazně přispělo zavedení tzv. „šrotovného“ v roce 2009, kdy podpora v celkovém objemu 5 miliard EUR zvýšila prodeje aut skoro o 30 %. Bonus na koupi ekologičtějšího vozu vedl k výrazné obměně vozového parku v Německu a spolu s podobnými opatřeními v dalších zemí EU byla citelným impulzem pro obnovu produkce aut nejen v Německu. Podobné opatření navrhly německé automobilky také v pandemickém roce 2020, ale podpory se nedočkaly. Fiskální situace Německa je podstatně jiná a očekávané náklady na transformaci německé ekonomiky vysoké, přičemž německá vláda nyní zdůrazňuje prioritu strukturální změn^[15] a přímou podporu elektromobility spíše omezuje.^[16] Nové dotace na auta by navíc vedly jen k dalšímu nárůstu objemu nevyřízených objednávek, protože produkce aut se kvůli chybějícím součástkám znovu zastavila v řadě továren po celé Evropě. Do budoucna však fiskální stimul pro průmysl představuje jednu z možných cest, jak by německá vláda mohla ekonomiku podpořit.

Německé firmy by tak ale dostaly polštář, který by jim ulehčil přechod do nové éry. Získaly by čas vytvořit nový model podnikání, protože proces transformace je pro firmy velmi nákladný. Podobně jako v letech před pandemií, kdy se s ohledem na podmínky ve světě jevil jako nejnadějnější přechod na využití růstového potenciálu Číny. Tento business model je již z řady důvodů vyčerpán, ale nové dveře se otevřely v elektromobilitě a zelených technologiích. Německo ještě bude muset posílit investice do digitalizace a nových technologií, kde zaostává, ale dlouhá tradice, kvalitní vzdělávací systém i opatření ohledně demografické změny (např. reforma imigrace) jsou stále silnými stránkami německé ekonomiky. Scénář slabého výkonu německého průmyslu po delší dobu se ve světle této analýzy jeví reálně. Ale německý průmysl nejednou prokázal svou odolnost. Proto by nebylo moudré definitivně odepsat Německo jako nemocného muže Evropy, zvláště když jeho léčba už začala.

^[1]https://www.economist.com/news/2004/11/17/germany-on-the-mend

^[2] Podíl průmyslového sektoru na hrubém domácím produktu (HDP) a zaměstnanosti v Německu činil loni 18 % a 16 %, což je výrazně více než ve většině ostatních vyspělých ekonomik. Slabý výkon německého průmyslu však není jediným důvodem stagnace celé ekonomiky. Další části příběhu bylo věnováno srpnové „Zaostřeno na“ Globálního ekonomického výhledu.

^[3]https://www.destatis.de/DE/Themen/Branchen-Unternehmen/Industrie-Verarbeitendes-Gewerbe/produktionsindex-energieintensive-branchen.html

^[4]https://deutsche-wirtschafts-nachrichten.de/702633/Deutschlands-groesste-Aluminiumhuette-wird-geschlossen

^[5]https://www.theguardian.com/business/2023/feb/24/basf-cut-jobs-energy-crisis-germany-recession

^[6] Vzhledem k váze energeticky náročných odvětví na hrubé přidané hodnotě nelze tedy tvrdit, že částečný přesun výroby těchto odvětví vede k deindustrializaci v plném významu slova. Složité téma deindustrializace diskutovalo například Zaostřeno na v GEV 9/2017.

^[7]https://www.ifo.de/en/press-release/2022-11-22/many-industrial-companies-germany-cut-gas-consumption-without-curbing

^[8]https://www.reuters.com/markets/europe/german-economy-likely-already-recession-will-last-three-quarters-2022-09-02/

^[9] Z pohledu nákladů bylo pro firmy výhodnější nemít žádné zásoby a regulovat jen tok objednávek. Po pandemii se ukázalo, že zadrhnutí řetězců vyžaduje tvorbu větších zásob potenciálně ohrožených komponent (např. čipů). Nově se automobilky snaží co nejvíce zkrátit řetězce a nakupovat přímo od výrobců a geograficky co nejblíže. Realokace výrob či nové produkční linky v Evropě podpoří i strategie EU (tzv. Chips Act). Ale Německo je obecně velmi závislé na dodávkách různých výrobců z Číny a dle analýzy Bundesbanky (2023) by odstřižení od dodávek z Číny pravděpodobně způsobilo alespoň krátkodobé rozsáhlé potíže v dodavatelských řetězcích a výrobě v Německu.