Inflace bude v lednu vyšší, než jsme čekali

V posledních týdnech se na jedné straně kupí zprávy, které snižují odhad českého růstu (zejména v důsledku slabšího výkonu evropského průmyslu), a na druhé zvyšují inflační výhled na příští rok. Na prvním místě je to důsledek rozhodnutí vlády znovu zavést a také navýšit některé “zelené poplatky” v energetice. Domácnosti budou muset od ledna v případě elektřiny znovu platit poplatek za obnovitelné zdroje (500 kč/MWh) a pravděpodobně dojde k navýšení poplatku za distribuci o 20-30 %. Do toho přichází prudší než očekávaný růst cen ropy a benzínu a také slabší koruna (zejména vůči americkému dolaru). To vše jsou faktory, které budou tlačit inflaci oproti našim původním očekáváním na začátku příštího roku vzhůru. V tuto chvíli tak předpokládáme, že klíčová lednová inflace (v roce 2024) poklesne méně výrazně - spíše do blízkosti 3,5-4 % než do blízkosti 3 % (náš původní odhad). A v důsledku toho také bude celkové inflaci trvat déle, než se dostane do tolerančního pásma ČNB - tedy alespoň pod 3 %.

Na druhé straně základní “velký příběh” se nemění. Inflace v příštím roce spadne do “nižších jednociferných pater” a vytvoří se prostor pro pokles úrokových sazeb. Nutkání sazby snižovat bezesporu budou podporovat i slabší výsledky české ekonomiky dané primárně klopýtajícím průmyslem - slabé zakázky některých odvětví mohou nakonec vést k lehkému nárůstu počtu nezaměstnaných na začátku příštího roku. To by mělo posílit argumenty pro uvolněnější měnovou politiku.

Proti uvolňování na druhé straně budou stále hovořit málo ukotvená inflační očekávání a vyšší globální sazby. Je to především jestřábí nastavení amerického Fedu a výprodeje na globálních dluhopisových trzích, které činí z koruny “zranitelné zboží”. A ČNB nebude chtít riskovat cestu, kterou se vydala polská centrální banka (NBP). Proto nadále předpokládáme, že první pokles úrokových sazeb v Česku přijde až na prosincovém zasedání centrální banky.