Výsledky voleb na Slovensku trochu jinak aneb neznámá statistika o čistém příjmu domácností (2.10.2023)

02.10.2023

Komentovat politiku mi nepřísluší a komentovat výsledek parlamentních voleb na Slovensku již vůbec ne. Zároveň však bylo již mnohokráte potvrzeno, že ekonomický vývoj v dané zemí má prokazatelné dopady na to, jak voliči hlasují. Zjednodušeně platí, že čím se ekonomice a jejím občanům daří hůře po delší dobu, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že část voličů bude frustrovanější a podle toho budou i hlasovat. Na tom koneckonců není nic divného, historie toto již mnohokráte potvrdila.

A teď již konkrétně ke Slovensku, respektive k jednomu konkrétnímu ukazateli. Myslíte si, že se má z pohledu čistého příjmu lépe průměrná rodina na Slovensku nebo v ČR? Pravděpodobně byste označili ČR. Pokud bych místo ČR dosadil Polsko, tak by již Vaše odpověď pravděpodobně tak jednoznačná nebyla. Ale vsadím se, že pokud by otázka zněla, zda má vyšší čistý příjem průměrná rodina na Slovensku nebo v Rumunsku, tak by si drtivá většina z Vás vybrala Slovenko. Ale ono to tak není. Exaktní čísla zde porážejí intuici.

Podle dat eurostatu se v r. 2022 průměrný roční čistý příjem rodiny na Slovensku v paritě kupní síly propadl na poslední místo ze všech postkomunistických zemí, které jsou členy Evropské unie (EU) – viz Graf 1. Čistý roční příjem domácnosti je definován jako celkový hrubý roční příjem mínus daň z příjmů mínus sociální pojištění plus rodinné přídavky. A tento čistý roční příjem domácnosti je následně upraven o výši cenové hladiny v dané zemi, tj. je přepočten tzv. paritou kupní síly. Je jasné a vyplývá to zřetelně i z grafu, že průměrná slovenská domácnost má samozřejmě výrazně vyšší čistý příjem než průměrná domácnost v Bulharsku nebo v Rumunska a zhruba na úrovni Polska. Problémem je, že si za tento čistý příjem průměrná rodina na Slovensku pořídí daleko méně zboží a služeb, než je tomu v dalších zemích.

Slovensko je prostě drahé. Cenová hladina na Slovensku je třetí nejvyšší ze všech jedenácti postkomunistických zemí EU (viz graf 2). A týká se to téměř všeho od potravin až po služby. Absurdní např. je, že cena za metr čtvereční novostavby je v Košicích vyšší (3 289 EUR), než ve Varšavě (2 682 EUR) – v r. 2022 podle analýzy Deloitte. V dalších parametrech Slovensko nijak významně nevybočuje. Úroveň daně z příjmů fyzických osob a plateb sociálního pojištění patří v rámci sledovaných zemí k těm nižším. Příspěvky od státu k domácnostem se nacházejí jen lehce pod průměrem sledovaných zemí a jsou např. výrazně nižší než např. v Polsku. Polsko je však, pokud jde o příspěvky domácnostem, na extrému.

Nebylo tomu tak vždy. Zhruba do roku 2015 bylo Slovensko „příjmově“ v první půlce postkomunistických zemí (viz graf 3). V poslední cca sedmi letech však v tomto parametru (čisté příjmy domácností v PPS) slovenské domácnosti mezinárodně výrazně propadají, a to až na pomyslné dno v loňském roce. Co říci závěrem. Nechci tvrdit, že se tato statistika nějak zásadně podepsala do aktuálního výsledku voleb. Jedná se spíše o střípek do mozaiky nepříznivého hospodářského vývoje na Slovensku v posledních letech a růstu frustrace a nedůvěry slovenského voliče. A zároveň to ukazuje, že ne vše je pouze o nejsledovanějších veličinách jako je HDP či míra nezaměstnanosti.