Globalizace zažila velké rány. nemůžeme se ale v evropě uzavírat (Jan Lipavský)

Prioritním cílem diplomacie včetně té ekonomické je prezentovat Česko jako moderní a vyspělou zemi. „Dalším specifickým úkolem ekonomické diplomacie je pomáhat navazovat kontakty, přivést české firmy na zahraniční trhy, zvláště v zemích, kde se byznys a politika hodně prolínají,“ řekl v rozhovoru pro magazín MED ministr zahraničí Jan Lipavský. „A také se za ně zaručit, jasně říct – toto je spolehlivá firma, která vám dodá potřebné vybavení do nemocnice nebo třeba dopravní prostředky.“

Chceme, aby v zahraničí dobře věděli jak o kvalitě našich produktů, tak o tom, že na naši podanou ruku je spolehnutí, říká ministr Lipavský. Foto: MZV ČR

Říkáte, že síla a význam vašeho rezortu spočívá v tom, že vytváříte bezpečnostní politiku. Souhlasíte, že mezinárodní bezpečnost posiluje také ekonomická spolupráce? Jak vidíte v tomto ohledu roli ekonomické diplomacie?

Ministerstvo zahraničních věcí plní několik klíčových úkolů pro český stát a posilování bezpečnosti je jedním z těch nejdůležitějších. Stejně důležitým úkolem je přispívat k prosperitě Česka. Žijeme v zemi, kde 80 procent hrubého domácího produktu jde na vývoz, řadíme se mezi třicet největších importérů a exportérů na světě. Zahraniční obchod a dobré vztahy se zahraničím jsou tak naprosto klíčovou součástí naší prosperity. Ekonomická diplomacie logicky tvoří jeden ze základních kamenů naší činnosti. A aby bylo možné úspěšně dělat byznys, úspěšně obchodovat, potřebujeme předvídatelné, stabilní, důvěryhodné a bezpečné prostředí.

Ekonomická diplomacie je tedy pro vás podobně významným tématem jako bezpečnost?

Je to naprosto zásadní téma. Bezpečnostní diplomacie, ekonomická diplomacie, kulturní diplomacie… To jsou tři základní disciplíny, které pomáhají ukazovat světu, že Česko je zde, je spolehlivým partnerem a je třeba s ním počítat.

Předpoklad, že ekonomická spolupráce posiluje mezinárodní bezpečnost, do jisté míry zpochybnila ruská agrese na Ukrajině. Dřívější snahy spolupracovat s Ruskem skončily nezdarem. Pohled na jiné oblasti světa ale může vést k odlišným závěrům. Navázal bych ještě na první otázku – je tedyekonomická spolupráce jedním z faktorů, který mezinárodní bezpečnost posiluje?

V posledních letech zažívá globalizace velké rány. Pandemie covidu zastavila mezinárodní cestování, uzavřela celou řadu zemí, vážně narušila plynulost dodavatelských řetězců. Naše fungování v globalizovaném světě nyní narušuje ruská agrese proti Ukrajině a Putinova snaha nabořit mezinárodní světový řád, který vznikl po druhé světové válce založením OSN. Myšlenka, že proměníme Rusko nebo Čínu pouze tím, že s nimi budeme obchodovat, se nenaplňuje. To neznamená, že třeba s Čínou nebudeme obchodovat. Jenom si musíme být dobře vědomi, za jakých podmínek s ní děláme byznys. Neodevzdáme se do rukou někoho, kdo je připraven třeba i nedodržet pravidla volného obchodu.

Jedna věc je Rusko a Čína, jiný pohled můžeme mít na Afriku, Latinskou Ameriku nebo další země Indo-Pacifiku kromě Číny. Je zde přínos ekonomické spolupráce pro bezpečnost viditelnější?

Silný obchod je určitě dobrým základem pro vztahy s každou zemí. Koneckonců evropský projekt, projekt Evropské unie, ke kterému se hlásíme, je od počátku mírovým projektem a byl postaven na propojení ekonomik, vzájemném obchodu a volném pohybu osob, zboží, služeb i kapitálu. Dnes zažíváme v Evropské unii bezprecedentně dlouhé období míru. To bohužel neznamená, že bychom měli mír v celé Evropě. Pro kvalitní vztahy mezi státy je dobré, když mají silný obchod, ale automaticky to neznamená, že přinese také vyšší míru bezpečnosti. K jejímu zajištění je třeba využívat i celou řadu jiných nástrojů.

Je v zájmu Česka jako malé, otevřené ekonomiky prosazovat volný obchod?

Jednoznačně. Tuto naši pozici setrvale hájíme v Evropské unii i v dalších mezinárodních organizacích. Usilujeme o to, aby Evropská unie dotáhla obchodní dohody s řadou zemí světa. Zasazujeme se o to, aby v našich vztazích se Spojenými státy nepřevážil evropský protekcionismus, který do nich občas některé evropské země vnášejí. Evropa musí být samostatná, musí si umět hájit své zájmy. V době, kdy zažíváme mocenský vzestup Číny, jejíž ekonomika dnes tvoří už pětinu světového HDP, ale musíme spolupracovat s dalšími zeměmi Západu, se Spojenými státy, se spřátelenými zeměmi v Indo-Pacifiku, nikoliv se v Evropě uzavírat.

PROMĚŇUJE SE SVĚT I ČESKO

Řekl jste, že ekonomická diplomacie má přispívat k prosperitě země. Jak vnímáte vize transformace české ekonomiky?

Proměňuje se svět a musí se proměnit také Česko, protože vstupujeme do celosvětové konkurence. Říkám, že osobní auta se spalovacími motory brzy zamíří jako muzeální exponáty vedle parních lokomotiv a černobílých televizí. Možná je to nadnesené přirovnání, ale technologie se proměňují. V Česku musíme umět nové technologie vyvíjet, využívat a vyrábět nové produkty s vysokou přidanou hodnotou. Proto děláme reformy také na našem ministerstvu, abychom přispěli k rozvoji české vědy, výzkumu, inovací. Budeme více podporovat české spin-offy i startupy na zahraničních trzích a mezinárodní spolupráci českých akademických institucí. K rozvoji takové spolupráce může přispět české know-how, zároveň chceme pomoci do Česka přivádět to nejlepší zahraniční know-how, aby podpořilo i sektory, ve kterých dnes Česko exceluje. Jsme průmyslová země, která dokáže vyrábět spoustu špičkových výrobků, ale musíme se důsledně adaptovat na změny. Nemá smysl zbytečně trávit čas jejich popíráním.

Mluvíte o ekonomické diplomacii jako o jedné ze základních disciplín. Co vše je třeba umět, abyste ji dobře zvládli?

Ekonomická diplomacie je disciplína, která se skládá z mnoha částí. Základem je prezentovat Česko jako moderní, vyspělou a spolehlivou zemi. Když jsem letos navštívil Afriku nebo oblast Perského zálivu, mluvil jsem samozřejmě o české kvalitě. Chceme, aby v zahraničí dobře věděli jak o kvalitě našich produktů, tak o tom, že na naši podanou ruku je spolehnutí. Prioritním úkolem diplomacie včetně té ekonomické je prezentovat Česko jako moderní a vyspělou zemi. Dalším specifickým úkolem ekonomické diplomacie je pomáhat navazovat kontakty, přivést české firmy na zahraniční trhy, zvláště v zemích, kde se byznys a politika hodně prolínají. A také se za ně zaručit, jasně říct – toto je spolehlivá firma, která vám dodá potřebné vybavení do nemocnice nebo třeba dopravní prostředky. Dobře víme, jak klíčové je otevírání dveří, dodávání politické důležitosti a zmínky o přednostech českých firem na nejvyšších politických úrovních. Velmi přínosné jsou oborové podnikatelské mise v rámci projektů ekonomické diplomacie PROPED.

Jak vnímáte roli ekonomické diplomacie na mimoevropských trzích? Je cílem diverzifikovat export, snížit dominantní podíl Evropské unie na našem vývozu?

Právě na mimoevropských trzích je naprosto klíčové, aby tam političtí představitelé otevírali dveře a aby se velvyslanci i ekonomičtí diplomaté zajímali a starali o jednotlivé zakázky pro české firmy, zvláště ty největší projekty, které mohou mít významný dopad pro HDP naší země. Evropská unie už je do značné míry naše domácí pole, protože pravidla, která fungují v ostatních členských zemích, jsou téměř nebo úplně totožná s těmi, která máme zde v Česku. A vidíme, že regionální obchodní celky se propojují, finální výrobek obsahuje součástky z více evropských zemí. Velkou výzvou je, abychom v Česku měli více společností, které budou vyvážet větší celky nebo kompletovat finální produkty, u nichž vzniká vyšší přidaná hodnota. Důležité je, aby Česko tyto produkty vyváželo i na vzdálená teritoria. Vláda tomu věnuje velkou pozornost, proto premiéra, mě i další ministry na našich zahraničních cestách doprovázejí také podnikatelské delegace.

Zastánci ekonomické transformace argumentují, že české subdodávky často míří k německé či jiné evropské firmě, která pak dodává větší celek mimo Evropu…

Ideální by bylo, kdyby podobné celky vytvářely společnosti, které jsou v rukou českého kapitálu. Vím, že jsou zde čeští podnikatelé, jejichž firmy toho jsou schopny dosáhnout. Tito podnikatelé cítí sounáležitost s Českem. Není to čistě o penězích, ale také o tom, že je pro ně přirozenější se prezentovat jako Češi. Pro náš stát je zase přirozené se prezentovat také jejich prací. Mám radost, když naše ekonomická diplomacie může prezentovat úspěchy českých společností. Zároveň platí, že pracujeme ve prospěch všech podnikatelských subjektů, které vyrábějí a poskytují služby v Česku, ať už mají domácího nebo zahraničního majitele.

Role ekonomických diplomatů v zemích Evropské unie je v mnohém odlišná…

Je to trochu jiná disciplína. Dělat byznys v Německu nebo ve Švédsku je něco jiného, než když jedete do Indie nebo do Zambie. Potřebujeme ale rozumět také jednotlivým evropským zemím, musíme vědět, v čem je tamní prostředí specifické. Navíc i zde v některých případech jednáme o obchodních tématech na mezivládní úrovni. České firmy například uzavírají s řadou zemí EU významné zbrojní kontrakty, nebo o ně mají zájem. Je na místě, abychom uměli podpořit české společnosti i v této oblasti.

Setkání s šéfkou berlínské diplomacie Annalenou Baerbock v česko-německém pohraničí. Seznámili se i s přeshraniční spoluprací hasičů. Foto: MZV ČR

SOLIDNÍ ZÁKLAD EU

Od podnikatelů občas slýchám, že jednotný trh Evropské unie nefunguje ideálně, stále přežívají skryté obchodní bariéry. Chcete se zaměřit i na odstraňování takových překážek?

Pro fungování evropského trhu bylo klíčové, že Evropská unie zvládla společně překonat energetickou krizi, kterou vyvolal Vladimir Putin. Společný trh s energiemi se nerozpadl, ačkoliv v určitých chvílích se už zdálo, že některé státy začnou zavádět jednostranná národní opatření. To se naštěstí nestalo a opět se ukázalo, že Evropská unie je postavena na solidním základu. Očekávám, že překážek na jednotném trhu bude přirozeně ubývat tím, jak se budeme sjednocovat v jednotlivých agendách. Dalším důkazem silného a dobře fungujícího evropského trhu je, že již byly zrušeny všechny celní bariéry a kvóty pro Ukrajinu. Ukrajinská ekonomika je z obchodního hlediska propojena s evropskou. Zažili jsme moment, kdy byl evropský trh přesycen obilím, ale i to Evropská unie nakonec zvládla. Otevření našeho trhu Ukrajině je jedním ze způsobů, jak podpořit její boj proti agresorovi.

Ukázalo se ale, že minimálně některé členské země budou i v příštích letech bránit tomu, aby jim určitý druh zboží z Ukrajiny zaplavil jejich trh.

Myslím, že to je logické. Celkový výsledek, pokud jde o řešení sporu kolem ukrajinského zemědělského exportu, byl přesto velmi pozitivní. Jsem přesvědčen, že bychom měli podobným způsobem otevřít dveře i pro Moldavsko.

Zdá se, aspoň na první pohled, že vaše aktivity v energetice – včetně zajišťování alternativních surovin – letos nejsou v takovém centru pozornosti jako loni. Vyhrocená situace v tomto oboru se do jisté míry uklidnila, ale předpokládám, že téma energetické bezpečnosti pro vás význam neztratilo…

Energetická bezpečnost je naprosto zásadní součást naší zahraniční služby. Česko většinu svých energetických zdrojů dováží ze zahraničí, ať už se bavíme o ropě, plynu nebo jaderném palivu. Přecházíme na neruské zdroje, je třeba hledat další dodavatele v zahraničí. Máme specializované oddělení pro energetickou bezpečnost, které se této problematice věnuje. Ekonomičtí diplomaté mají za úkol v konkrétních zemích sondovat možnosti a případně i pomáhat domlouvat konkrétní zakázky.

Není problém v tom, že někdy sice je možné najít náhradu ruských zdrojů, ale v zemích, které nejsou příliš demokratické nebo se nacházejí v méně stabilních oblastech?

Taková je realita dnešního světa a toho, jakým způsobem bylo na naší zeměkouli rozděleno nerostné bohatství. U dodávek energetických surovin je nejdůležitější důvěra, že budou skutečně dodány. S tím Putin hazardoval, nedodržel slovo, ačkoliv ještě před loňskou agresí Rusové možná všechny kontrakty formálně plnili. Přestali ale vyvážet plyn na spotový trh a jednoznačně znevěrohodnili postavení Ruska jako spolehlivého dodavatele energetických surovin. Myslím, že každý podnikatel na svých výdajích pocítil, co znamenal raketový nárůst cen plynu a následně také elektřiny. Odpovědností naší vlády je zajistit stabilní energetický trh a stabilní dodávky energie pro obyvatele i pro podnikatelský sektor. V životě i v podnikání je běžné, že si zaplatíte pojištění, abyste eliminoval riziko. Pokud budeme mít o něco dražší energetické suroviny, než byly ty dovezené z Ruska, vnímejme to jako pojistku, že už se nebude opakovat šílenství, které nám tady způsobil Putin.

Evropa se postupně zbavuje závislosti na ruských surovinách, možná pomaleji než bychom si přáli, ale jistě. Na druhé straně Rusko zůstává významným dodavatelem obilí a surovin, včetně energetických, pro jiné části světa. Nedávné projevy nestability v Rusku tak mohou mít i širší ekonomické dopady. Jak to vnímáte vy?

To je opravdu složitá otázka. Záleží na tom, jaký bude budoucí vývoj v Rusku. Klíčové je, že skupina G7 a následně USA i země Evropské unie dokázaly dospět k uvalení sankcí i na ruský energetický sektor. Putinovi se tak přiškrtil příjem do státního rozpočtu a ztížilo se mu vedení jeho operací na Ukrajině. Zavádění podobných sankcí trvá dlouho a jsme svědky toho, že celá řada zemí pragmaticky levnější ruskou ropu kupuje. Nemyslím si, že Rusko bude nějak dramaticky odcházet z energetického trhu. Zároveň platí, že západním společnostem sankce zakazují dodávat do Ruska různé technologie pro těžbu a zpracování nerostných surovin. Pozorujeme, že ruská schopnost dobývat suroviny skutečně klesá.

JAN ŽIŽKA

Na webu Export.cz vyšla i další část rozhovoru s Janem Lipavským.