Británie je stále velmoc, postoje Čechů si cení - rozhovor velvyslankyně Chatardové pro deník Mladá Fronta DNES

V době hlasování o brexitu se často mluvilo o tom, že se Britové nevyrovnali se ztrátou svého impéria. Je podle vás Velká Británie v současnosti pořád velmoc? Britové si to pořád myslí, zahraničí možná už tolik ne…
Británie je členem jak G7, tak G20, je to stále šestá největší ekonomika světa. K tomu přidejme způsob, jakým se okamžitě postavila k ruské agresi – podle oficiálních čísel je druhým největším světovým poskytovatelem vojenské pomoci Ukrajině, ve výši 4,6 miliardy liber. Navíc poskytuje humanitární pomoc, výcvik ukrajinských vojáků. Loni 20 tisíc, letos má jít o stejný počet. Takže Británie bezpochyby velmoc je. Hodně se snaží profilovat v inovacích, moderních technologiích, kybernetické bezpečnosti, energetické bezpečnosti a na mezinárodních fórech.

Dá se říct, že jí ruská invaze na Ukrajinu pomohla po brexitu nově se ukotvit na diplomatickém jevišti tím, že tvoří spolu s USA hlavní protiruskou „hradbu“?
Tady je souvislost s vaší předchozí otázkou: rychlost, výše pomoci, jasná hodnotová orientace, to vše ukázalo, jaké místo Spojené království na diplomatickém jevišti má.

Nedávno se zviditelnilo i Česko a vy jste měla příjemné povinnosti, když Markéta Vondroušová vyhrála tenisový Wimbledon. Následně jste se s ní setkala. Jak to probíhalo?
Je nepsaným pravidlem, že jsou zváni do královské lóže na finálový zápas Wimbledonu velvyslanci zemí, jejichž hráčka nebo hráč se dostanou v singlu do finále. Takže díky Markétě Vondroušové jsem měla letos příležitost u toho být a poté jí i osobně pogratulovat. Byl to skvělý zážitek, a jak říkáte, nádherné zviditelnění Česka, a to po celém světě.

Četl jsem, že jste se bavila s Catherine, princeznou z Walesu,a ona se ptala, jak se tady ten tenis dělá, že jsou všechny Češky tak dobré. Co jste jí na to říkala?
Hovořily jsme o ženském tenisovém žebříčku, o tom, kolik je českých hráček v prvních desítkách, a to i ve čtyřhře, kde letos vyhrála Barbora Strýcová, stejně jako v juniorských kategoriích, což princeznu z Walesu velmi zaujalo, má tenis ve velké oblibě.

Jak by se podle vás dalo popsat obecně vnímání Čechů Brity? Je pozitivní? Negativní? Nebo jde o nezájem, neznalost? Myslí si třeba pořád, že jsme odněkud od Ruska, případně vůbec nevědí, kde Česko leží?
Pokud jde o pověst Česka jako země, tu máme teď v Británii skvělou a přispěla k tomu i naše rozhodná pozice vůči ruské agresi na Ukrajině. Byli jsme s Brity mezi prvními zeměmi, které zareagovaly, a toho si oni skutečně cení. A pokud jde o pověst Čechů, ta je rovněž výborná. Znají naše špičkové vědce, architekty, sportovce, podnikatele, lékaře, úspěšné lidi v dalších profesích. Ještě jsem se s negativní reakcí nesetkala, a už vůbec ne s domněnkou, že „jsme odněkud od Ruska“.

Nicméně když se hlasovalo o brexitu, jako jeden z důvodů vystoupení z EU se uváděl odpor vůči migrantům z východní Evropy. Ani obecněji vůči Východoevropanům nepozorujete v Británii žádný odpor, když to řeknu ošklivě?
Teď určitě ne. Po brexitu je spíš nedostatek pracovních sil, protože v kombinaci brexitu a covidu, jejichž dopady se od sebe těžko oddělují, odešlo z Británie několik stovek tisíc pracovníků z členských zemí Evropské unie, kteří se povětšinou už nevrátili. Výpadky jsou stále znát, třeba v sektorech, jako je pohostinství a zdravotnictví.

Dalo by se říci, že je Británie po brexitu stále v krizi?
Jak jsem říkala, je obtížné jasně od sebe oddělit dopady brexitu, covidu, ale i ruské agrese na Ukrajině, která na Británii také ekonomicky dopadla. Ale rostou životní náklady, jsou dlouhé čekací lhůty ve veřejném zdravotnictví. To všechno jsou věci, které se vláda premiéra Sunaka snaží řešit a vytyčila si je jako své priority.

Myslíte si, že se Sunakovi konzervativci můžou před volbami nějak zmátořit? Po mnoha letech jejich vlády teď vše ukazuje na vítězství labouristů. Míří Británie nezadržitelně ke změně vlády?
Volby by se mohly konat někdy mezi květnem a listopadem příštího roku, nejpozději musí být v lednu 2025. Zatím všechny průzkumy opravdu řadí do čela labouristy, zhruba o dvacet procent hlasů. Ale když byly nedávno doplňovací volby na tři místa uvolněná v parlamentu, získaly po jednom všechny tři největší politické strany (konzervativci, labouristé a Liberální demokraté). K dnešnímu dni to tedy vypadá na vítězství labouristů, možná s podporou Liberálních demokratů, ale v politice se může stát cokoli a stávající vláda se hodně snaží jak na poli domácím, tak mezinárodním. Zajímavé je, že Konzervativní strana je u moci od roku 2010, přičemž Labour Party vládla předtím po stejně dlouhou dobu – 1997 až 2010.

Jak to vypadá s nynější přísnou protiimigrační politikou konzervativní vlády? Existují plány na převoz migrantů do Rwandy či na Ascension, mluví se o možnosti nasazovat žadatelům o azyl náramky…
Vláda se potýká s tlaky na britský azylový systém a hledá řešení, a to jak uzavíráním bilaterálních návratových dohod, tak dohod o potírání pašeráckých gangů, i spoluprací s Francií. V týdnu od 7. srpna proběhlo tiskem, že počet nelegálních migrantů, kteří přejeli v malých člunech přes kanál La Manche, dosáhl 100 tisíc za posledních pět let. Koncem července přijal britský parlament nový zákon, který výrazně omezí právo nelegálních migrantů žádat o azyl ve Spojeném království. Implementace tohoto zákona je ale zatím odložena, protože se čeká na výsledek probíhajícího odvolání v soudním řízení (očekává se na podzim) právě ohledně plánů relokovat takové žadatele do Rwandy. Ač byla dohoda se Rwandou uzavřena již loni, zatím k žádnému deportačnímu letu nedošlo, právě v důsledku probíhajících soudů. Opozice označila nový zákon za neproveditelný a zbytečně nákladný. Uvidíme, zda a jak bude fungovat.

Co říkáte na situaci ve Skotsku, kde Skotská národní strana spáchala tak trochu politickou sebevraždu? Tam by se labouristé také mohli vrátit na své dřívější pozice.
Nicola Sturgeonová se tvrdě snažila o nové referendum o nezávislosti Skotska s argumentem, že většina Skotů nechtěla brexit. Poté, co narazila u premiéra Johnsona, obrátila se na Nejvyšší soud s dotazem, zda může takové referendum vyhlásit skotský parlament bez souhlasu britské vlády, a odpověď byla negativní. Následně rezignovala a ve funkci skotského prvního ministra ji nahradil Humza Yousaf. Turbulence v SNP stranu v průzkumech veřejného mínění oslabily, nyní má ve Skotsku SNP zhruba stejnou podporu jako labouristé, takže je to hodně otevřené.

V Severním Irsku zase dlouho nemají vládu a více se mluví o sjednocení s Irskem. Hrozí v příštích desetiletích, že se Británie rozpadne a o Severní Irsko nebo Skotsko přijde?
I když separatistické tendence určitě nezmizí, tak se domnívám, že Spojené království zůstane Spojeným královstvím. Monarchie má potenciál sjednocujícího prvku. Navíc jak Skotsko, tak Severní Irsko dosáhly poměrně velkých pravomocí v rámci devoluce a mohou si rozhodovat o řadě klíčových oblastí, jako je školství, zdravotnictví, bydlení. Možná že se v budoucnu tyto jejich pravomoci ještě rozšíří.

Zmínila jste monarchii. Jak se Britové smířili se smrtí Alžběty II. a jak přijali Karla III.? Může on být právě tím panovníkem, který dokáže udržet království pohromadě?
Alžběta II. byla panovnicí sedmdesát let, takže většina žijících Britů se narodila za její vlády a její odchod byl pro všechny šok, i když samozřejmě všichni věděli, že jednoho dne tento smutný okamžik nastane. Král Karel III. je velmi aktivní, profiluje se v řadě charit, je hodně v kontaktu s mladými lidmi, cestuje po celém Spojeném království. Jeho popularita od korunovace vzrostla, je bezesporu úspěšným, sjednocujícím panovníkem.

Myslíte si, že pokud se labouristé vrátí k moci, je možné nějaké opětovné sblížení s Evropou? Asi ne rovnou žádost o členství v nejbližší době, ale nějaká forma užší spolupráce?
Stínový ministr zahraničí David Lammy řekl v jednom ze svých projevů, že by labouristé usilovali o strukturovanou spolupráci s EU v zahraniční a bezpečnostní politice a o pravidelné bilaterální summity EU – Spojené království i o prohloubení obchodní spolupráce, ale v žádném případě není na stole britský návrat na evropský jednotný trh nebo nové referendum o vstupu do EU. Pokud jde o Konzervativní stranu, pod vedením Rishiho Sunaka se vztahy s EU zlepšují, podařilo se mu překonat odpor některých jeho spolustraníků a prosadit tzv. Windsorský rámec, tedy dohodu o implementaci Severoirského protokolu. Británie se angažuje i v Evropském politickém společenství, příští rok bude jeho hostitelem.

Podle průzkumů ale Britové svého rozhodnutí v referendu poměrně litují, asi 50 procent by jich údajně nyní hlasovalo pro opětovný vstup, zhruba 30 proti. Jak vy vnímáte tyto nálady?
Já především vnímám, že většina Britů je již debatami o brexitu unavená, zajímá je především inflace, ceny, zdravotní péče, bydlení, bezpečnost. Prostě otázky každodenního života. Brexit je realitou, nové referendum žádná z politických stran ve svém programu nemá a s největší pravděpodobností otázky kolem brexitu ani nebudou tématem předvolebního klání.

Stihla jste už Británii během necelých dvou let ve funkci poznat a procestovat?
Byla jsem už na mnoha místech Spojeného království, zatím vždy pracovně. I proto, že jsme na ambasádě přemýšleli, jak přispět k udržení odkazu našich vojáků, kteří bojovali za 2. světové války v Británii. Většina z nich se po válce sice vrátila do vlasti, ale po únorovém puči 1948 byli nuceni emigrovat, v Británii se usadili a jejich děti zde žijí. Vymysleli jsme tedy projekt Children of Heroes – Děti hrdinů a umístili na naše sociální sítě výzvu, aby se nám přihlásili potomci těchto hrdinů a podělili se jak o příběhy jejich rodičů, tak jich samých.

Jaký byl ohlas?
Ohlas byl značný, ozvalo se jich více než sto, bydlí v různých koutech Velké Británie, kam za nimi jezdíme natáčet rozhovory, které poté dáváme na naše sociální sítě i na YouTube. Oni nám otevírají své domovy, jejich příběhy jsou velmi osobní a fascinující, mají ve svých rodinných archivech skutečné historické poklady, které tímto dokumentujeme. Natáčeli jsme také přímo s hrdinou – 104letým panem Ervínem Hoidou!

Co dalšího české velvyslanectví chystá kromě Children of Heroes?
Ekonomické a kulturní projekty, podnikatelské mise, prezentace našich firem, festival Made in Prague, politické konzultace, recepci ke státnímu svátku, ke Dni veteránů, k připomenutí 17. listopadu, rozhovory s úspěšnými Čechy, kteří žijí v Británii, takzvané CZEXPATS Interviews. V září budeme mít mimo jiné populární Beer Day s prezentací našich pivovarů, setkání mladých českých vědců, podnikatelskou misi v oblasti digitalizace, kybernetiky, inovací, smart cities. Na prezentačních akcích máme velmi dobrou spolupráci s Českým centrem, CzechTourismem, CzechTradem, CzechInvestem, které v Londýně působí. Určitě budeme mít v Londýně další návštěvy na vrcholné úrovni.

Na jaké oblasti se české firmy mohou v Británii po brexitu nejlépe zaměřit?
Příležitosti pro české firmy se nacházejí především v informačních a komunikačních technologiích, digitálních službách, strojírenství, stavebních a infrastrukturálních projektech, energetice, zdravotnictví, aerospace, výzkumu, obranném průmyslu. Ale uspět mohou samozřejmě dobré firmy i v jiných sektorech. Rostou také nejen britské investice k nám, ale i české do Británie. Od 1. února příštího roku získala desetiletou licenci na provoz Národní loterie firma Allwyn, což je velká a viditelná investice, příjmy z loterie jdou i do britské kultury, sportu, umění, charit, zdraví, vzdělávání.

Lze vaše současné působení v Británii porovnat s těmi předešlými ve Švédsku, ve Francii nebo v OSN?
Liší se to od sebe především tím, že Francie, Švédsko a Spojené království jsou bilaterální relace, kdežto v New Yorku jsem byla stálou představitelkou při OSN, což je multilaterálka a způsob práce je tam jiný. Destinace se nedají srovnávat, každá má svá specifika a moc si vážím toho, že jsem v nich dostala tu příležitost reprezentovat svoji zemi, což beru jako velkou čest.

Co britské počasí, už jste si zvykla? Nevadí vám?
Nevadí, není zas tak hrozné, jak se zdá, dokonce někdy i když prší v Praze, zrovna neprší v Londýně, a já velká horka stejně nemám ráda. (smích) Navíc – a není to klišé – mám tolik práce, že není čas počasí moc vnímat. Také jsem si pořídila odpovídající oblečení a deštníky, protože prý „špatné počasí neexistuje, může být pouze špatné oblečení“.

Jan Brodníček

Původní článek naleznete zde.