V posledních letech jsme svědky populistického přístupu k dluhové problematice. Aktuálně je v řešení novela insolvenčního
zákona, která vyvolává zejména mezi odbornou veřejností intenzivní debatu. Jedna
strana bezvýhradně a za všech okolností podporuje dlužníky, ta druhá apeluje na zákonodárce, aby se v legislativních změnách neunáhlili. Vynechejme nyní samotné technikálie celého oddlužovacího procesu a podívejme se na věc z makroekonomického pohledu s potřebným odstupem.
Česko si zadělává na „kulturu dluhu“
V současnosti je
česká legislativa příznivě nastavena; dlouhodobě nastavuje rovnováhu mezi dlužníky a věřiteli. A to jak z makroekonomického, tak i společenského hlediska. Přesto neustále vnímáme snahu podmínky dlužníkům zjednodušit. Zaděláváme tím na určitou „
kulturu dluhu“, která je pro českou ekonomiku zcela nepatřičná a je něčím, co dlouhodobě
české ekonomice může uškodit.
Proces
oddlužení má u nás totiž dlouhodobě velmi
dobré výsledky. Od
roku 2008 bylo 282 tisíc povolených
oddlužení. Z toho 148 tisíc osob
oddlužení úspěšně zvládlo a 107 tisíc jich aktuálně probíhá. Pouze 9,7
procenta dlužníků přestalo splácet a proces
oddlužení jim byl zrušen. Průměrně dlužníci uhradili ze svého dluhu 56 % a 28,5 % dlužníků uhradilo věřitelům celý svůj dluh. To jsou
dobré výsledky.
Dlužníci stále zkoušejí, co jim systém dovolí
Pokud budou dále uvolňovány podmínky pro dlužníky, například právě zkrácením doby
oddlužení, které v nejbližších měsících zamíří do poslanecké sněmovny, tak se do celého ekonomického systému a vztahu mezi dlužníky a věřiteli vnese další
dávka morálního hazardu. Dlužníci budou ještě více zkoušet, co jim systém dovolí a budou se na základě toho chovat. Z hlediska věřitelů a celé
ekonomiky budeme svědky nárůstu rizika. Ten se může projevit například v podnikání, v rámci pronajímání
nemovitostí či při poskytování
hypoték a
úvěrů. A to tak, že se, slovy ekonomů, navýší takzvaná riziková přirážka. Soukromí věřitelé,
banky, pronajímatelé a mnozí další zohlední riziko ve svých cenách. To se může projevit
zvýšením úrokových sazeb nebo například zvýšením cen pronájmů. Pozice dlužníka bude totiž zase o něco jednodušší, ale tím pádem bude vyšší podnikatelské riziko, což podnikatelé, pronajímatelé
banky a další, budou nuceni zohlednit právě v podobě vyšší rizikové přirážky.
Uvolnění podmínek dlužníkům má proinflační dopad
Obzvlášť v těchto
inflačních časech, bychom měli brát v potaz, že uvolnění podmínek vnáší rizikovost a morální hazard do celého ekonomického systému, přičemž tyto skutečnosti mají navíc značný proinflační dopad. To je v této ekonomicky náročné době zvláště závažné. Pokud ale něco opravdu patří k výdobytkům
české ekonomiky, tak to vždy byla dlouhodobě nízká úroveň jejího zadlužení. A to jak na úrovni domácností a
firem, tak i na úrovni
státu. Proto lze spatřovat určité nebezpečí ve vytváření dojmu, že být zadlužený či zadlužená je normální a že dluhy se nemusí splácet.
Do určité míry to má své opodstatnění, a to například na úrovni podnikatelů. Díky tomu se nebojí riskovat a zakládat nové
firmy, protože se tolik nebojí
bankrotu. Do určité míry je to tedy v pořádku, protože právě podnikatelé jsou motorem
ekonomiky. Vytvářet napříč společností, a mezi podnikateli zvlášť, v přehnané míře strach za zadlužení a z následků jeho nezvládnutí je tedy
ekonomiky kontraproduktivní. V Česku ale máme i v mezinárodním srovnání velmi vysoký počet osob samostatně výdělečně činných. Čeští podnikatelé se tedy nebojí dluhů a dopadu jejich nezvládnutí, což je příznakem toho, že systém je už nyní vyvážený. Podnikatelům spíše vadí přeregulovanost
ekonomiky a
vysoká míra byrokracie. Systém tedy není jakýmkoliv způsobem vychýlený ve prospěch věřitelů. To možná platilo na začátku tisíciletí, kdy po bouřlivých devadesátých letech vznikla společenská poptávka po přitvrzení podmínek pro dlužníky. Točíme se tedy dokola. Institut exekutorů získal pravomoci, které mu pak byly postupně oklešťovány. Nyní se vydáváme směrem, který není z makroekonomického pohledu absolutně žádoucí. Umocňuje
inflaci, zhoršuje podnikatelské prostředí a zadělává na celospolečensky rozkladnou „
kulturu dluhu“.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank
TRINITY BANK
Trinity Bank působí na finančním trhu již 25 let a vznikla transformací Moravského Peněžního Ústavu – spořitelního družstva. Má více než 92 000 klientů a její bilanční suma přesahuje 65 miliard Kč.
Trinity Bank se specializuje na privátní a korporátní bankovnictví, u fyzických osob se zaměřuje především na vkladové a spořicí produkty, které nabízejí nadstandardní zhodnocení úspor.
Více informaci na: www.trinitybank.cz