Fiskální politika zastírá efekt monetárního utažení, působí i strukturální změny v ekonomice, včetně deglobalizace - Kaplan (video)

Bývalý prezident Fedu v Dallasu Robert Kaplan na CNBC uvedl, že v americké ekonomice je patrná slabost „všeho, co je citlivé na sazby.“ Na druhou stranu ale najdeme i silné oblasti, mezi které patří také služby. Jsou tu tak „různé proudy“ a během podzimu se ukáže, které z nich jsou silnější. V této souvislosti ekonom poukázal na růst výnosů dlouhodobějších dluhopisů, který sám o sobě představuje určité utahování a Fed by tuto oblast měl pozorně sledovat.

Pokud by výnosy dluhopisů dál rostly, mohlo by to podle Kaplana představovat větší utažení finančních podmínek než zvyšování sazeb ze strany centrální banky. K tomu připomněl, že výrazné uvolnění přišlo ze strany fiskální politiky a jeho efekt je v ekonomice stále znatelný. Promítá se i do odhadů neutrálních sazeb, tedy sazeb, které by neměly ekonomiku ani stimulovat, ani brzdit. Fiskální stimulace totiž může ekonomice pomáhat natolik, že to eliminuje monetární utažení, tedy pozitivní rozdíl mezi sazbami skutečnými a odhady sazeb neutrálních.

Podle Kaplana se tak může kvůli fiskální politice zdát, že neutrální sazby leží výš, než kde se opravdu nacházejí. Tedy že Fed musí na potřebné ochlazení poptávky a ekonomiky zvedat sazby více, než tomu je ve skutečnosti. Kaplan k tomu dodal, že pro správné nastavení monetární politiky je tudíž třeba znát dopředu plánované výdajové programy vlády a jejich načasování tak, aby centrální banka mohla jejich efekt brát do úvahy při nastavování sazeb.

Kaplan také zmínil reálné sazby centrální banky, které jsou vedle pohybu sazeb nominálních ovlivněny rovněž změnami inflace. Pokud tak sazby nominální zůstanou na stejné úrovni, reálné sazby mohou dál růst jen proto, že bude klesat inflace, což je podle ekonoma další významné téma pro následující měsíce.

Vedle cyklických posunů existuje v americkém hospodářství podle ekonoma několik významných strukturálních změn a trendů. Mezi ně patří stárnutí populace, které se projevuje na celkové velikosti pracovní síly. K tomu se přidává deglobalizace a v neposlední řadě změny v energetice. Ty si totiž mimo jiné vyžádají velké investice. Celkově tyto faktory mohou podle ekonoma snižovat ochotu inflace k návratu na nízké hodnoty.

Za strukturální faktor považuje ekonom i růst vládního zadlužení. Ten se pak může projevovat na vyšších výnosech vládních obligací více než přehodnocování růstového výhledu. Jinak řečeno, očekávaná nabídka vládních dluhopisů v následujících dvou letech může podle Kaplana nyní hrát větší roli než vyšší růstová očekávání. Na závěr rozhovoru pak ekonom zmínil potřebu růstu produktivity a související téma nových technologií. Domnívá se, že pokud tato kombinace má přinést očekávané výhody, musí nastat změny rovněž ve vzdělávacím systému, který podle ekonoma ve Spojených státech v některých oblastech zaostává za zbytkem světa.