Utahuje ECB svou měnovou politiku až příliš?

V posledních dvanácti měsících zvýšila ECB své úrokové sazby celkově o 425 bazických bodů. Po osmi letech záporných úrokových sazeb se tak v relativně krátkém čase dostaly sazby na nejvyšší úroveň v historii eurozóny. Na stole přitom zůstává ještě jedno čtvrt procentní zvýšení sazeb na zářijovém zasedání, kterým může ECB zakončit svůj nejagresivnější cyklus utahování měnové politiky.

S postupujícím časem a svižně zvolňující inflaci se však začínají stále častěji ozývat kritické hlasy vůči krokům ECB. Ty míří na až příliš razantní zpřísnění měnové politiky, které je v jejich očích kontraproduktivní a – vzhledem ke zpoždění měnové politiky – povede především v roce 2024 k nežádoucímu zpomalení evropské ekonomiky. Sama ekonomika eurozóny přitom balancuje na hraně recese již tři čtvrtletí v řadě a ani vyhlídky na druhou polovinu letošního roku nejsou zrovna optimistické.

Hlavním argumentem kritiků měnové politiky ECB je rozdílné vnímání podstaty inflačního šoku. Zatímco ve Spojených státech jsou zjevné silné doma-vyrobené (poptávkové) cenové tlaky, v eurozóně stály za vzedmutím inflační vlny především nabídkové faktory jako drahé energie nebo rozpadlé dodavatelské řetězce. Rozdíly na obou stranách Atlantiku dokumentuje i pohled na vývoj domácí poptávky, která je v USA již 8 % nad před-pandemickou úrovní, zatímco eurozóna stagnuje. Fed i ECB přitom zvolily stejně agresivní léčbu inflace – pokud by se měly ale zásadně lišit zdroje inflace, pak téměř jistě nemůže jít v obou případech o správnou měnovou politiku.

Pro ECB zůstává vážným rizikem především změna charakteru cenových tlaků – z původně vnějšího nabídkového šoku do podoby domácích poptávkových tlaků. Riziko v tomto ohledu zvyšuje rekordně napjatý trh práce v eurozóně a zrychlující mzdová dynamika. Hlavní argument pro vysoké sazby je však ještě jiný – ECB si už jednoduše nemůže dovolit udělat další chybu, proto sází na vzad-hledící inflační čísla než na svou vlastní prognózu. A to samozřejmě zvyšuje riziko policy chyby, tedy až přílišného utažení měnové politiky, které může citelně brzdit oživení eurozóny v roce 2024.