„Vždycky jsem chtěl být vývojářem počítačových her, ale pak jsem šel na práva a zakotvil u toho evropského” - Štěpán Pech

Práci na Úřadu vlády ČR původně Štěpán Pech plánoval jen jako krátkou zastávku, ale jeho zájem o Evropskou unii, právní vědy i přátelský pracovní kolektiv ho nakonec donutily zůstat i přes jeho sen stát se vývojářem videoher. Dnes je ředitelem Odboru evropské institucionální a právní podpory. Tento odbor se na Úřadu vlády zabývá institucionálními mechanismy Evropské unie a odpovědnost nesl například za koordinaci pozice České republiky k procesu spojeného s brexitem. Kromě toho se podílí i na neméně důležité agendě podpory Čechů v institucích Evropské unie.

Jak jste se dostal k práci v oblasti evropských záležitostí?

K práci v oblasti evropských záležitostí jsem se dostal už krátce po škole. Vzděláním jsem právník a po pěti letech, kdy jsem se v rámci studia soustředil na trestní právo a právo duševního vlastnictví, jsem si řekl, že bych si možná před tím, než se vrhnu na nějakou konkrétnější právně založenou dráhu, dal něco jiného. Po těch pěti letech na právnické fakultě jsem od právničiny totiž potřeboval trochu pauzu. Přistál jsem tedy na Úřadu vlády. Nejprve na chvilku, abych si to vyzkoušel, protože evropské právo mě vždy bavilo během studií, a nyní je tomu skoro deset let, co jsem tu „na chvilku”.

V Sekci pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR jste začínal již v roce 2014 jako referent, dnes jste ředitelem Odboru evropské institucionální a právní podpory. Můžete přiblížit Váš kariérní vývoj v rámci Sekce?

Můj kariérní vývoj šel víceméně ruku v ruce s vývojem Úřadu vlády. Když jsem nastupoval, tak jsem nastoupil do odboru, který na sklonku mé zkušební doby zanikl, což byla vlastně taková první zkouška ohněm. I přesto jsem na Úřadu vlády setrval, byl jsem akorát přeložen do jiného odboru a tím, jak jsem postupně střídal zaměření své práce, jsem se dostal nejen k řadě agend, ale zároveň jsem i střídal pozice, ze kterých jsem se jimi zabýval. Když se mi poprvé otevřela možnost jít směrem nahoru, nejprve jsem váhal a první příležitosti jsem si nechal utéct, protože jsem si nejdřív chtěl ověřit své vlastní schopnosti. Když jsem první dvě až tři možnosti pustil, tak při čtvrté jsem si řekl, že to zkusím. Byla to pozice na vedoucího oddělení a vyšlo to.

Když se zaměříme na Vaši současnou pozici, tedy ředitele Odboru evropské institucionální a právní podpory, tak jakými činnostmi se zabývá Vámi řízený odbor?

Můj odbor je takový průřezový orgán, který se zabývá obecně institucionálními mechanismy Evropské unie, tzn. ústavně-právními mechanismy EU. Řešíme tedy věci týkající se například právního státu, změny smluv či obecně fungováním unijních institucí. Stejně tak se ale zabýváme i více politickými tématy a konkrétně pak brexit pak bylo téma, které nás provázelo po dlouhou dobu, či problematiku dodržování zásady vlády práva / právního státu. Jedná se o témata, která ne vždy mají jednoduchá řešení, ale jsou zajímavá v tom, že zasahují do samotného základu Evropské unie a evropské integrace. Zabýváme se ale i jinými agendami, například strategií podpory Čechů v evropských institucích.. Odbor evropské institucionální a právní podpory se tedy zabývá dvěma protipóly. Zaprvé se zvenčí zabýváme tím, jak EU funguje uvnitř a za druhé jak my, jako Česká republika a jako Češi, můžeme tomu základnímu fungování EU pomoci a působit zevnitř.

Jak jste již zmínil, odbor rovněž koordinoval pozice ČR k procesu spojeného s brexitem, Vy sám jste se v minulosti několikrát účastnil různých odborných diskuzí na dané téma. Jak na vystoupení Spojeného království z EU po letech nahlížíte? Bylo pro Británii krokem kupředu či šlápnutím vedle?

Myslím si, že na finální hodnocení je stále ještě brzo. Již když jsme do této problematiky vstupovali, tak jsme si říkali, že je to něco, co budeme moci vyhodnotit třeba za deset až třicet let. Samozřejmě tomu nepomáhá ani to, že do brexitového finále vstoupila za prvé pandemie a za druhé další institucionální záležitosti. Je proto velmi těžké odloučit hospodářské a politické faktory spojené s brexitem od těch, které se pojí se světovým bojem s covidovou krizí a tím, jak se k tomu postavily trhy či ekonomika. Za mě osobně toho samozřejmě velmi lituji, byť jsem to do své práce nikdy nepromítal. Každá ztráta členského státu je pro EU ránou. Pro Českou republiku navíc byla Británie v mnoha politikách v rámci EU partnerem. Na druhou stranu to ale byla svobodná volba britských občanů.Můžeme se bavit o tom, nakolik britská politická scéna reálně reflektovala sliby, které svým občanům dala. Ale to je hodnocení, které mi spíše nenáleží. My jsme se během celého procesu snažili, aby ten „rozvod” byl co nejméně kontroverzní a komfortní pro obě dvě strany. V žádném případě nebylo součástí procesu jakékoliv ponížení, či msta. Protože samozřejmě vystoupení z Evropské unie nemění to, že spolu jakožto evropské státy stále sídlíme v jedné geopolitické rovině. Takže opravdu snaha, jak během samotného brexitového procesu, tak i nyní vztahy udržovat na dobré úrovni.

Pamatujete si 23. červen 2016, den referenda o Brexitu? Byly pro Vás jeho výsledky šokem?

Ten den si pamatuji velmi dobře. S kolegy jsme tehdy šli na pivo, jelikož v podvečer, a i během následujících hodin to vypadalo, že to dopadne úplně jinak. O to více šokující bylo ranní probuzení k textovým zprávám a mediálním článkům, že to dopadlo, sice o stejný počet procent, ale na druhou stranu, než to původně vypadalo. Pro nás to samozřejmě znamenalo, že se odstartoval několikaletý proces, kterému jsme doufali, že se vyhneme. V tu chvíli jsme navíc samozřejmě ani neměli šanci vědět, co ten proces bude obsahovat, jelikož jsme neznali parametry toho, jaký brexit britská vláda reálně bude chtít. Tyto parametry byly nastaveny až posléze. Referendum bylo opravdu pouze prvním impulsem, a až během letních měsíců, kdy se stalo několik významných věcí, tzn. stávající britský premiér odstoupil, nahradila ho nová premiérka, jsme začali formovat ty základní kontury toho, jak bude chtít britská vláda to rozhodnutí svých občanů implementovat. Škála toho, co znamená vystoupení z EU je poměrně veliká a rozpíná se od absolutního odloučení a přetrhání všech vazeb po trochu více vzdálený, ale přitom stále blízky vztah v rámci například Evropského hospodářského prostoru.

Skončila činnost Vašeho odboru související s brexitem právě vystoupením Spojeného království z EU?

Částečně ano, částečně ne. Jak jsem zmiňoval na začátku, tak tím, že máme na starost institucionální záležitosti, tak v momentě, kdy vystupuje členský stát, tak je to zásadní institucionální záležitostí. V tu chvíli to tedy automaticky spadlo do naší gesce. Zároveň v moment kdy Spojené království vystoupilo, tak se stalo třetím státem. V tu chvíli na scénu nastupuje Ministerstvo zahraničních věcí, které dohlíží na zahraniční vztahy. My jsme tedy vedli ten proces souhrnně, ale jednalo se o problematiku, která vyžadovala práci všech resortů v České republice. Řešili jsme všechno; od rybolovu po labeling produktů. I v tuto chvíli se o to dělíme s Ministerstvem zahraničních věcí. My stále dohlížíme na to, jak je implementována Dohoda o vystoupení, tzn. všechny body týkající se v současnosti především práv občanů Severního Irska a Irska, ale na ten současný vztah mezi Českou republikou a Spojeným královstvím už dohlíží Ministerstvo zahraničních věcí.

Začali jsme vnímat poměrně zásadní nedostatek toho, jak moc Češi ví o možnostech působení v institucích EU. Evropská unie je poměrně lukrativním zaměstnavatelem, který nabízí širokou paletu pracovním možností i příležitosti.

Jak Váš odbor podporuje Čechy působící v institucích EU?

Začínali jsme v roce 2015 něčím, čemu říkáme Strategie podpory Čechů v institucích EU. Ne kvůli tomu, že by předtím nebyl žádný strategický postup na tomto poli, ale začali jsme vnímat poměrně zásadní nedostatek toho, jak moc Češi ví o možnostech působení v institucích EU. Evropská unie je poměrně lukrativním zaměstnavatelem, který nabízí širokou paletu pracovním možností i příležitosti. Další motivací je samozřejmě i fakt, že pokud nemáme velké množství občanů v institucích, tak v nich nemáme takový vliv, jaký bychom mít měli. První „várka” Čechů působících v institucích se tam z velké části dostala díky své vlastní aktivitě a obrovskému nasazení. My jsme chtěli, aby byl v této otázce zaveden nějaký systematičtější přístup státu jako takového. V tomto ohledu jsme posléze zavedli mechanismy, které míří na to, abychom prosazovali české kandidáty, ať už na kmenové pozice v institucích, nebo abychom posílili stavy profesionálních stážistů či sekundovaných expertů. Je to samozřejmě běh na velmi dlouhou trať, nebudu zakrývat, že Česká republika je mezi patnácti státy, které jsou v unijních institucích podzastoupeny. Během českého předsednictví v Radě EU se nám pak poprvé podařilo zasadit debatu o geografickém podzastoupení na politickou úroveň stálých zástupců v rámci COREPER II. Od té doby se Evropská komise snaží aktivně těmto státům pomáhat. My v tuto chvíli dokončujeme akční plán, v rámci kterého se Evropská komise zavazuje, že bude více podporovat naše domácí aktivity vztahující se k této problematice a zároveň bude vyvíjet i vlastní aktivity na podporu zmíněných států, včetně České republiky. Náš systém domácí podpory je nyní již poměrně robustní ve srovnání s ostatními členskými státy a je specifický v tom, že pro zájemce je v podstatě bezplatný. Pokud víme, že je osoba, která má zájem přihlásit se do EPSO testů, což jsou přijímací testy do unijních institucí, tak jsme schopni poskytnout zdarma školení na všechny fáze výběrového procesu, coaching a mentoring, jak odpovídat v rámci náborových řízení atd. Opravdu se snažíme to historické podzastoupení vyrovnat, ale „vychovat si” úředníka na vysokém postu ve středním či nižším managementu není otázka dvou let, ale například patnácti.

Jak vypadá typický pracovní den ředitele Odboru evropské institucionální a právní podpory?

To je vždy podle toho, co se zrovna děje. Typický den, kdy není žádná zásadní krize, spočívá v tom klasickém týdenním cyklu evropské politiky. Tzn. COREPER, pracovní skupiny, přípravy Rady EU či Evropské rady. To představuje denní chleba našeho odboru. Připravujeme různé podklady, instrukce a mandáty. V tomto samozřejmě já hraji zpravidla koordinační roli. Málokterý den je však v tomto směru úplně standardní. Většinou je buď nějaká krize nebo úkol, který přichází příliš pozdě, protože například nějaký orgán v Evropské unii zaspal, nebo naopak u nás někdo zaspal. Naštěstí výhodou nejen našeho odboru, ale i celé Sekce je to, že má opravdu robustní koordinační systém v rámci evropské politiky vlády a máme partnery nejen v rámci Úřadu vlády, ale i na dalších resortech. V tomto vnímám koordinaci evropské politiky v rámci České republiky jako velmi nadstandardní.

Co Vás na Vaší práci nejvíce naplňuje?

Pravděpodobně rozmanitost. Je to dáno samozřejmě i tím, jak jsem procházel napříč různými agendami. Je to něco, co se neustále mění, protože samozřejmě existuje něco jako popis standardní agendy jednoho dne, ale návrhy, které na poli EU vznikají, jednoduše ne vždy zapadají do konkrétní škatulky. Je to velmi zajímavé, jelikož nikdy nelze stoprocentně odhadnout, co zrovna bude tématem příštího roku. Obzvlášť to poslední období se nedalo odhadnout. Byli jsme pohlceni pandemií covid-19, kdy jsme například řešili otázky vztahu mezi unijním a českým právním řádem v kontextu přijímaných opatření. Ta rozmanitost je pro mě jednoduše velmi atraktivní.

Co je naopak tou nejméně oblíbenou částí Vaší práce?

Nejméně oblíbenou částí je zdlouhavost některých procesů. Jak jsem již zmínil. Jedním z hlavních témat mé práce je brexit, druhým tématem je právní stát a právě v otázkách politické nebo institucionální povahy věci často trvají velmi dlouho. Například v otázce právního státu, kde na poli Rady již dlouho řešíme otázky spojené s Polskem a Maďarskem, jde o proces, který se táhne již řadu let. Občas v tomto případě právě chybí taková ta radost z toho, že se něco povede, nebo že se někam posuneme.

Když jsem byl mladší, tak mým snem bylo vytvářet videohry. Nakonec jsem se tedy vydal trochu víc konzervativní kariérní dráhou, ale je to něco, co mě stále drží. Řada mých přátel pracuje v této branži a zajímám se o to nejen z té strany hráče, ale i ze strany businessu a průmyslu.

Jak trávíte volný čas, když za sebou zavřete dveře kanceláře? Máte například nějaké koníčky?

Nejsem moc sportovní typ, ale rád trávím čas s přáteli. Když jsem byl mladší, tak mým snem bylo vytvářet videohry. Nakonec jsem se tedy vydal trochu víc konzervativní kariérní dráhou, ale je to něco, co mě stále drží. Řada mých přátel pracuje v této branži a zajímám se o to nejen z té strany hráče, ale i ze strany businessu a průmyslu. Tím, že jde o věc tak moc vzdálenou mému každodennímu pracovnímu režimu, tak mi to perfektně dovoluje povolit od toho právně politického nádechu práce, kterou vykonávám ve zbytku svého času.

Zmínil jste, že po studiích práv jste hned šel do státní správy. Neříkal jste si v průběhu let, že byste se k právničině vrátil?

Na Úřadu vlády jsem nyní skoro deset let, ale nemůžu vyloučit, že za pět či deset let se zase nepokusím o nějakou změnu. Ta práce tady je skvělá a kolektiv, konkrétně v Sekci, je opravdu fenomenální a jsem opravdu rád za všechny kolegy a kolegyně, se kterými tady spolupracuji. Právě kolektiv je ten hlavní důvod, proč tu v současné době setrvávám, jelikož záruka dobrého kolektivu při změně práce je vždy poměrně mizivá. Jinak má práce je, jak jsem již zmínil, velmi rozmanitá. Máme před sebou potenciální výzvu v podobě změny základních smluv EU, což je událost, která se děje jednou za deset let a pokud by se děla, tak by to pravděpodobně bylo něco, co by dělal můj odbor. To jsou velmi zajímavá témata, která chci řešit. V tuhle chvíli se proto nedívám dál za obzory Sekce pro evropské záležitosti, ale nemůžu vyloučit, že se časem nevrátím k čisté právničině.

Děkuji Vám za rozhovor.