Rusko nouzově zastavilo pád rublu. Otázka je, na jak dlouho

Ruská centrální banka na dnešním mimořádném, pohotovostním zasedání svého vedení zvedla základní úrok v zemi výrazně z 8,5 na 12 procent. Ustupuje tak tlaku trhu i Kremlu. Rubl v reakci zpevnil ze včerejších úrovní převyšujících i hodnotu 102 za dolar na úroveň těsně pod 98 za dolar. Je ovšem otázkou, na jak dlouho. 

Klíčový ekonomický poradce prezidenta Vladimira Putina, Maxim Oreškin, včera nezvykle před média centrální bance vytkl, že její měnová politika je příliš holubičí. Už v minulém týdnu kritizoval měnovou politiku ruské centrální banky kremelský televizní propagandista, Vladimir Solovjov.  

Putin ale tedy zatím rozhodně neprovádí žádnou „erdoganomiku“, naopak. Trhy i Kreml nyní unisono volali po utažení ruské měnové politiky, jehož se jim nyní dostalo. Zatímco v Turecku tamní vládce Recep Tayyip Erdogan až donedávna šel naopak proti volání trhů a prosazoval až příliš holubičí měnovou politiku. Tedy takovou, s jejíž vzdálenou obdobou nyní po tlaku ruská centrální banka ukončuje.

Putin sice na jedné straně vnímá benefit slabého rublu – spočívající v tom, že třeba za vývoz barelu ropy utrží její ruský exportér číselně více. Opravdu, na začátku letoška ruský vývozce prodal barel ropy Ural za 3320 rublů, nyní je to za 7300 rublů. Jenže druhou stranu mince představuje z Putinova hlediska fakt, že při takovém oslabení rublu už se jeden dolar – jako včera – prodává za více, než je psychologicky i symbolicky důležitých 100 rublů. A to je zkrátka propagandisticky těžko obhájitelné, i pro ruského prezidenta. A že slabý kurs rublu k dolaru není pro Rusko pozitivní, tomu intuitivně rozumí i nevzdělaný Rus odkudsi z venkova Dálného východu.

Pro Kreml je prostě kurs rublu k dolaru pilířem propagandy – na rozdíl od Erdogana a kursu turecké liry. Zdá se dokonce, že centrální banka dostala zadání stlačit kurs pod právě úroveň 100 za dolar. Proto zvedla sazbu jen tak, aby kurs snížila na dvojcifernou hodnotu, ale už ne o moc víc, neboť čím vyšší úrok, tím palčivější dušení daného hospodářství je – dušení prostřednictvím příliš drahých úvěrů, a tedy investic.  

Za pádem rublu, letos o více než 25 procent, je zejména dramatický propad tržeb ruských vývozců. A s ním ruská centrální banka ani pohotovostně nic nezmůže. Zvedla tedy úrok, čímž ekonomiku dusí více, než by chtěla, ale vývoz plynu nebo ropy nestoupne. Kolem ruské ekonomiky se zkrátka utahuje smyčka západních sankcí. Rubl tak může zase rychle oslabit na úrovně nad 100 za dolar. 

Tržby za vývoz ruského plynu se letos mají propadnout na necelou polovinu loňského údaje. Co víc, Rusku se ani do roku 2030 nepodaří vrátit je na úroveň roku 2021, tím méně loňska, kdy je mimořádně šponovala válka. Analytici ruské poradenské společnosti Jakov a partneři tedy nepočítají s tím, že by v příštích minimálně sedmi letech dokázali odběratelé typu Číny či Indie a dalších zejména asijských zemí ztracené západní zákazníky zastoupit.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank