Individuální inflace českých domácností: Růst cen dopadl hlavně na ty chudší

Úvod

Často se lze setkat s názorem, že vykazovaný růst cen neodpovídá individuální zkušenosti konkrétní domácnosti. A to může být někdy pravda – inflace statistického úřadu se odvíjí od spotřebního koše, ve kterém váhy jednotlivých položek odpovídají průměrným výdajům českých domácností. Ty domácnosti, jejichž struktura spotřeby se od tohoto průměru liší, mohou zažívat vyšší nebo nižší růst cen, než uvádí oficiální statistiky. Jinými slovy, pokud maso zdraží za rok o 28 % a zelenina o 11 %, jak tomu bylo podle statistik v prosinci 2022, bude veganská domácnost na tom z pohledu životních nákladů o něco lépe než domácnost milovníka steaků.

Ale jak významné a velké jsou rozdíly mezi individuálními růsty životních nákladů? Jak vypadá distribuce „individuální inflace“ napříč českými domácnostmi a jak moc závisí na jejich ekonomické situaci? A je současná doba obecně vysoké inflace v tomto ohledu něčím výjimečným? Cílem tohoto příspěvku je přispět k nalezení odpovědí na tyto otázky s použitím individuálních dat o domácnostech ze Statistiky rodinných účtů (SRÚ) ČSÚ. SRÚ zachycuje spotřební výdaje v podrobném členění podle kategorie spotřeby, díky čemuž lze pro každou domácnost v šetření spočítat její vlastní spotřební koš a její vlastní míru inflace^[1].

Skutečně mezi domácnostmi existují v míře individuální inflace nezanedbatelné rozdíly. Pokud bychom seřadili domácnosti do řady vzestupně podle jejich inflace, ta v jedné čtvrtině fronty by ji zažila na úrovni 15,6 %, zatímco u domácnosti ve třech čtvrtinách by se jednalo až o 21,4 %. Rozdíly jdou na vrub zejména cenám potravin a energií, což jsou položky, jejichž výdaje se mezi domácnostmi výrazně liší. Více jsou přitom zasažené chudší domácnosti s nižšími celkovými výdaji na spotřebu. Tento vysoký rozptyl individuálních inflací se zároveň nachází vysoko nad svojí historickou úrovní, což může ovlivňovat například i ukotvenost inflačních očekávání skrze zvýšený nesoulad názorů domácností na budoucí inflaci.

Metodologie

Inflace se definuje jako procentní přírůstek indexu spotřebitelských cen mezi dvěma obdobími. Index se počítá na základě tzv. spotřebního koše, do kterého vstupují ceny různých typů zboží a služeb s určenými váhami. Alternativně tak můžeme celkovou inflaci chápat jako vážený průměr inflací jednotlivých statků, s váhami odpovídajícími spotřebnímu koši. Český statistický úřad určuje váhy podle struktury spotřebních výdajů sektoru domácností. Struktura výdajů každé domácnosti se obvykle liší od výdajů průměrné domácnosti. Pokud ceny různých statků rostou různým tempem, znamená to, že inflace (ve smyslu růstu životních nákladů) pociťovaná určitou domácnosti bude vyšší, nebo nižší než oficiální statistika. Jiné váhy, tj. jiné spotřební koše, vedou k jiným mírám inflace^[2].

S použitím mikrodat o spotřebních výdajích vypočítáme míru inflace na úrovni jednotlivých domácností. ČSÚ při definování spotřebního koše vychází do velké míry ze svého šetření SRÚ. V něm zjišťuje na vzorku domácností podrobné záznamy jejich výdajů včetně relativně detailní klasifikace jednotlivých položek. Pro naše účely využíváme data SRÚ z roku 2021, která obsahují údaje o zhruba 3000 domácnostech a z nichž vychází i současné váhy pro index spotřebitelských cen. Pro každou domácnost spočítáme její váhy v 41 kategoriích klasifikace spotřeby COICOP a propojíme je s růstem cen těch samých kategorií v podrobném členění oficiálního CPI. Jejich kombinací do váženého průměru tak dostáváme přibližnou^[3]individuální inflaci popisující růst životních nákladů každé domácnosti ve vzorku.

Distribuce individuální inflace

Graf 1 – Distribuce individuální inflace
(% meziročně, 1Q 2023)

Pozn.: červené čáry - 25. a 75. percentil
Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočet

Pro většinu výsledků se soustředíme na meziroční inflaci v prvním čtvrtletí 2023, abychom pokryli aktuální období vysokého růstu cen. V grafu 1 můžeme vidět rozdělení individuální inflace domácností v našich datech ve formě histogramu. Distribuce je mírně vychýlená směrem k vyšším hodnotám, se střední hodnotou 18,7 %, přičemž oficiální růst CPI za toto období byl 16,4 %^[4]. Je patrný ale i značný rozptyl. Když domácnosti seřadíme dle jejich individuální inflace, ta v 25. percentilu distribuce zažívá inflaci 15,6 %, zatímco v 75. percentilu až 21,4 %. Rozdíl v nárůstu životních nákladů mezi těmito domácnostmi za dané období tak činil téměř 6 procentních bodů.

Graf 2 –Podíly výdajů na potraviny a energie

Pozn.: potraviny – oddíl COICOP 01, energie – skupina COICOP 04.5; histogramy znázorňují marginální distribuce, červené čáry – 25. a 75. percentil
Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočet

Bezprostřední příčinou těchto rozdílu je na jedné straně variace spotřebních vah napříč domácnostmi a na druhé straně variace růstu cen v konkrétním období napříč kategoriemi spotřeby. Největší příspěvky jdou na vrub potravin a energií. Ceny potravin rostly v daném období tempem 24,1 % a energie až 46,1 %. Podíl výdajů na potraviny i energie se přitom mezi domácnostmi značně liší. Pokud bychom seřadili domácnosti podle toho, jak velký je podíl jejich výdajů na potraviny, tak 25. percentil distribuce odpovídá 17,6 % a 75. percentil 30,5 % výdajů. Podobně u energií odpovídá 25. percentil 6,1 % a 75. percentil 18,4 % výdajů. Ty domácnosti, které utrácejí relativně vyšší část svých celkových výdajů za energie a potraviny, proto přirozeně čelily relativně vyššímu nárůstu životních nákladů. Rozdíl ve spotřební váze mezi 75. a 25. percentilem by tak u potravin přispíval k individuální inflaci asi jedním procentním bodem, v případě energií je to až 3,7 procentního bodu.

Chudé a bohaté domácnosti

Graf 3 – Individuální inflace dle spotřeby
(% meziročně, 1Q 2023)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočet

Z hlediska distribučních dopadů měnové politiky může být zajímavé, jak se individuální inflace liší mezi bohatými a chudými domácnostmi. Pro definování ekonomického statusu domácnosti lze využít absolutní úroveň výdajů na spotřebu, normalizovanou vzhledem k velikosti domácnosti dle ekvivalenční škály OECD. Podle té rozdělíme domácnosti do 10 skupin (decilů) a pro každou spočítáme průměrnou individuální inflaci (graf 3). Můžeme vidět jasný negativní vztah, tj. chudší domácnosti čelí vyšší inflaci a rozdíl mezi prvním a posledním decilem je téměř šest procentních bodů (21,6 % oproti 15,9 %). Na druhé straně existují mezi domácnostmi i po zohlednění spotřeby značné rozdíly – mezikvartilové rozpětí uvnitř každé kategorie je stále kolem 5 p. b.

Graf 4 – Příspěvky k rozdílu vůči průměrné inflaci
(% meziročně, 1Q 2023)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočet.

Mezi hlavními příčinami pozorovaného vztahu je to, že bohatší domácnosti vydávají menší část celkové spotřeby za potraviny (první decil: 35 %, poslední decil: 14 %) a energie (18 % vs. 8 %), což jsou právě ty kategorie zboží, které ve zkoumaném období zdražovaly nejvýrazněji. Graf 4 znázorňuje rozklad diferenciálu průměrných inflací v jednotlivých decilech oproti průměrné inflaci za celý vzorek na příspěvek potravin, energií a ostatních kategorií. Největší část rozdílů jde na vrub energií (na které bohatší domácnosti vydávají relativně menší část svých celkových výdajů), k rozdílům znatelně přispívá i odlišný podíl rychleji rostoucích cen potravin.

Rozptyl inflace v čase

Graf 5 – Variabilita individuální inflace a očekávání v čase

Zdroj: ČSÚ, EK, vlastní výpočet

Předchozí výsledky se vztahovaly k 1. čtvrtletí 2023. Graf 5 v horním panelu zobrazuje delší časovou řadu variability (rozdíl 75. a 25. percentilu) distribuce individuální inflace, za zjednodušujícího předpokladu konstantních spotřebních vah u každé domácnosti. Do roku 2022 se tato míra variability držela kolem jednoho procentního bodu, poté prudce stoupá až k 6 p. b., a to kvůli větším rozdílům v inflaci různých spotřebních kategorií. V posledních měsících pak se snižující se inflací postupně začíná klesat.

Z hlediska měnové politiky může mít tento nárůst určitý vliv i na inflační očekávání a jejich ukotvenost. Jak ukazuje literatura^[5], domácnosti často formují očekávání na základě jimi pozorovaných cen, obzvlášť v případě často nakupovaného zboží jako potraviny. Zvýšený rozptyl v individuálních inflacích tak může vést k většímu rozptylu inflačních očekávání, což je možné pokládat za jeden ze znaků jejich (ne)ukotvenosti.

Spodní panel grafu 5 ilustruje variabilitu kvalitativních inflačních očekávání českých domácností podle šetření Evropské komise^[6]. Ukazuje, že jejich standardní odchylka v období posledního roku stoupla k hodnotám, které naposledy nastaly na začátku pandemie COVID. Graf 6 ilustruje rozdělení odpovědí z dubna letošního roku a ze stejného období předešlého roku. Vidíme, že i když úroveň očekávání se přesouvá k nižším hodnotám, odpovědi jsou rovnoměrně rozptýlené napříč třemi prostředními možnostmi, zatímco před rokem byly soustředěné ve dvou možnostech. To indikuje, že i když u inflačních očekávání již nastává pokles, ten je zároveň doprovázen větší nejistotu nebo nesouladem mezi domácnostmi. Je možné, že jedním z důvodu jsou právě odlišnosti v „prožívané“ individuální inflaci.

Graf 6 – Distribuce odpovědí o budoucích cenách

Zdroj: EK.

Závěr

Inflace, se kterou se Česká republika potýkala hlavně v druhé polovině minulého roku a začátkem toho letošního, nyní již odeznívá. Pohled za závoj agregátních statistik ovšem naznačuje, že náklady individuálních domácností rostly různými tempy, s rozdíly nezřídka ve vyšších jednotkách procentních bodů. V průměru dopadly vyšší ceny více na chudší domácnosti zejména kvůli potravinám a energiím, které tvoří větší část jejich výdajů a které zdražovaly relativně více. V porovnání s minulým obdobím stabilní a nízké inflace rozptyl „individuálních inflací“ značně vzrostl, což může v blízké budoucnosti ovlivňovat i formaci inflačních očekávání domácností směrem k menší shodě o budoucím vývoji.

Reference

Adunts, D., Kurylo, B. a Špeciánová, J. (2022). Inflation Inequality in the Czech Republic. Policy Papers VÚPSV, 2/2022.

D’Acunto, F., Malmendier, U., Ospina, J. a Weber, M. (2021). Exposure to Grocery Prices and Inflation Expectations. Journal of Political Economy, 129(5), 1615–1639.

Hobijn, B. a Lagakos, D. (2005). Inflation Inequality in the United States. Review of Income and Wealth, 51(4), 581–606.

Janský,P., Kolář, D. a Šedivý, M. (2023). Kdo je nejvíce zasažen růstem cen? Rozdíly v inflaci pro různé domácnosti 2020–2023. IDEA studie 10/2023.

Jaravel, X. (2021). Inflation Inequality: Measurement, Causes, and Policy Implications. Annual Review of Economics, 13(1), 599–629.

Weber, M., Gorodnichenko, Y. a Coibion, O. (2023). The Expected, Perceived, and Realized Inflation of US Households Before and During the COVID19 Pandemic. IMF Economic Review, 71, 326–36.

---

^[1] Podobný postup využívá například studie Hobijn a Lagakos (2005) na datech z USA. Širší přehled literatury o heterogenitě inflace na úrovni domácností poskytuje Jaravel (2021). V českém kontextu použili data SRÚ na zkoumání inflace pro různé typy domácností Adunts, Kurylo a Špeciánová (2022) nebo Janský, Kolář a Šedivý (2023).

^[2] Na stejném principu jsou založeny cenové indexy pro důchodce nebo pražské domácnosti, které již ČSÚ zveřejňuje.

^[3] Výpočet předpokládá konstantní váhy spotřebního koše, což nezohledňuje možnou substituci dražších položek směrem k levnějším a může tak nadhodnocovat skutečný nárůst životních nákladů. Na druhé straně fakt, že pracujeme stále s relativně hrubým členěním spotřeby, možnost substituce omezuje. Hrubší dělení také abstrahuje od rozdílů spotřebních vah a změn cen uvnitř kategorií a může tak podhodnocovat rozdíly mezi domácnostmi.

^[4] Oficiální CPI inflace se může lišit od průměrné individuální inflace z několika důvodů. Jednou příčinou je to, že šetření SRÚ nepokrývá všechny složky CPI (zejména imputované nájemné). Kromě toho vstupuje do hry kompoziční efekt, kde spotřební váhy počítané za sektor domácností jako celek dávají matematicky větší důraz na domácnosti s vyšší spotřebou, proto se „průměr inflací“ nerovná „inflaci průměru“.

^[5] D’Acunto, Malmendier, Ospina a Weber (2021) analyzují vztah mezi cenami potravin a inflačními očekáváními. Weber, Gorodnichenko a Coibion (2023) dokumentují současný nárůst rozptylu zažité a očekávané inflace napříč americkými domácnostmi v době pandemie COVID.

^[6] Šetření (European Commission Business and Consumer Survey) se ptá respondentů „Jak se podle Vás budou vyvíjet spotřebitelské ceny v následujících 12 měsících ve srovnání s předcházejícími 12 měsíci?“ a možné odpovědi jsou: sníží se (--), zůstanou zhruba stejné (-), porostou méně než dosud (=), porostou stejně jako dosud (+), prudce se zvýší (++). Graf zobrazuje standardní odchylku numerického kódování odpovědí (-1/-0,5/0/0,5/1), nejsou zahrnuty odpovědi „nevím“.